Hantaró Nagaoka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hantaró Nagaoka
Narození15. srpna 1865
Ómura
Úmrtí11. prosince 1950 (ve věku 85 let)
Tokio
BydlištěJaponsko
Alma materTokijská univerzita
Nižší a vyšší střední škola Kaisei
Povolánífyzik, teoretický fyzik, vysokoškolský učitel, jaderný fyzik a politik
ZaměstnavateléTokijská univerzita
Ósacká univerzita
Univerzita Tóhoku
OceněníŘád kultury (1937)
Řád vycházejícího slunce 1. třídy
Funkcečlen Sněmovny šlechticů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hantaró Nagaoka (長岡 半太郎; 19. srpna 186511. prosince 1950) byl japonský fyzik a průkopník japonské fyziky během období Meidži.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nagaoka se narodil ve městě Ómura (大村) (prefektura Nagasaki) v Japonsku,  vystudoval na Tokijské univerzitě. Po zisku titulu titul v oboru fyziky v roce 1887 začal Nagaoka pracoval s hostujícím skotským fyzikem Cargillem Gilstonem Knottem na prvních problémech v oblasti magnetismu, konkrétně magnetostrikce v tekutém niklu. V roce 1893 cestoval Nagaoka do Evropy, kde pokračoval ve vzdělání na univerzitách v Berlíně, Mnichově a ve Vídni, včetně kurzů o Saturnových prstencích a Boltzmannově kinetické teorii plynů, tyto dva vlivy se promítly v jeho pozdější práci. Nagaoka se také v roce 1900 zúčastnil prvního mezinárodního kongresu fyziků v Paříži, kde slyšel přednášku Marie Curie o radioaktivitě, což vzbudilo jeho zájem o atomovou fyziku. Nagaoka se vrátil do Japonska v roce 1901 a přijal post profesora fyziky na Tokijské univerzitě, kde působil až do roku 1925. Po odchodu do penze byl jmenován vedoucím vědcem v RIKENu, a rovněž sloužil jako první prezident univerzity v Osace v letech 1931 až 1934.

Saturnský model atomu[editovat | editovat zdroj]

Fyzikové se v roce 1900 právě začali zabývat strukturou atomu. Nedávný Thomsonův objev záporně nabitého elektronu naznačil, že neutrální atom musí také obsahovat opačný kladný náboj. V roce 1903 Thomson navrhl, že atom je koule o jednotné kladné elektrifikaci, s elektrony rozptýlenými podobně jako švestky v pudinku, což vedlo k modelu nazývaném Thomsonův pudinkový model.

Nagaoka odmítl Thomsonův model na základě toho, že opačné náboje jsou neproniknutelné. V roce 1904 navrhl alternativní planetární model atomu, ve kterém je kladně nabité centrum obklopeno řadou revolvingových elektronů, podobně jako Saturn a jeho prstence.[1]

Nagaokův model měl dvě předpovědi:

  • velmi masivní atomové centrum (analogii k velmi masivní planetě)
  • elektrony obíhající kolem jádra, vázané elektrostatickými silami (analogii k prstencům obíhajícím kolem Saturnu, vázáných gravitačními silami).

Obě předpovědi úspěšně potvrdil Ernest Rutherford, který zmínil Nagaokův model ve své práci z roku 1911, v níž navrhl existenci atomového jádra. Nicméně další podrobnosti modelu byly nesprávné. Zejména elektricky nabité prstence by byly nestabilní vzhledem k odpudivému narušení. Nagaoka sám opustil svůj model v roce 1908.

Rutherford a Niels Bohr prezentovali nadějnější Bohrův model v roce 1913.

Další práce[editovat | editovat zdroj]

Nagaokův pozdější výzkum se týkal spektroskopie a dalších oborů. V roce 1909 vydal knihu o indukčnosti elektromagnetů.[2] V roce 1929 se stal prvním člověkem, který popsal meteorickou zábleskovou komunikaci.[3]

Ocenění a uznání[editovat | editovat zdroj]

  • Řád kultury – Japonsko, 1937 – za jeho celoživotní vědeckou práci
  • byl po něm pojmenován Kráter Nagaoka nacházející se Měsíci

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hantaro Nagaoka na anglické Wikipedii.

  1. B. Bryson. A Short History of Nearly Everything. [s.l.]: Broadway Books, 2003. ISBN 0-7679-0817-1. 
  2. NAGAOKA, Hantaro. The Inductance Coefficients of Solenoids. Journal of the College of Science. Tokyo, Japan: Imperial University, 1909-05-06, s. 18. Dostupné online. 
  3. Hantaro Nagaoka. Possibility of the radio transmission being disturbed by meteoric showers. Tokyo Imperial Academy, Proceedings. 1929, s. 233–236. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • C. C. Gillispie, ed. (2000). Stručný Slovník Vědecké Biografie (2nd ed.). Charles Scribner ' s Sons. S. 606-607. ISBN 0-684-80631-2.
  • C. C. Gillispie, ed. (1974). Dictionary of Scientific Biography. IX: a. T. Macrobious – K. F. Naumanna. Charles Scribner ' s Sons. S. 648.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]