Hantaró Nagaoka
| Hantaró Nagaoka | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. srpna 1865 Ómura |
| Úmrtí | 11. prosince 1950 (ve věku 85 let) Tokio |
| Bydliště | Japonsko |
| Alma mater | Tokijská univerzita Nižší a vyšší střední škola Kaisei |
| Povolání | fyzik, teoretický fyzik, vysokoškolský učitel, jaderný fyzik a politik |
| Zaměstnavatelé | Tokijská univerzita Ósacká univerzita Univerzita Tóhoku |
| Ocenění | Řád kultury (1937) Řád vycházejícího slunce 1. třídy |
| Funkce | člen Sněmovny šlechticů |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hantaró Nagaoka (長岡 半太郎; 19. srpna 1865 – 11. prosince 1950) byl japonský fyzik a průkopník japonské fyziky během období Meidži.
Život[editovat | editovat zdroj]
Nagaoka se narodil ve městě Ómura (大村) (prefektura Nagasaki) v Japonsku, vystudoval na Tokijské univerzitě. Po zisku titulu titul v oboru fyziky v roce 1887 začal Nagaoka pracoval s hostujícím skotským fyzikem Cargillem Gilstonem Knottem na prvních problémech v oblasti magnetismu, konkrétně magnetostrikce v tekutém niklu. V roce 1893 cestoval Nagaoka do Evropy, kde pokračoval ve vzdělání na univerzitách v Berlíně, Mnichově a ve Vídni, včetně kurzů o Saturnových prstencích a Boltzmannově kinetické teorii plynů, tyto dva vlivy se promítly v jeho pozdější práci. Nagaoka se také v roce 1900 zúčastnil prvního mezinárodního kongresu fyziků v Paříži, kde slyšel přednášku Marie Curie o radioaktivitě, což vzbudilo jeho zájem o atomovou fyziku. Nagaoka se vrátil do Japonska v roce 1901 a přijal post profesora fyziky na Tokijské univerzitě, kde působil až do roku 1925. Po odchodu do penze byl jmenován vedoucím vědcem v RIKENu, a rovněž sloužil jako první prezident univerzity v Osace v letech 1931 až 1934.
Saturnský model atomu[editovat | editovat zdroj]
Fyzikové se v roce 1900 právě začali zabývat strukturou atomu. Nedávný Thomsonův objev záporně nabitého elektronu naznačil, že neutrální atom musí také obsahovat opačný kladný náboj. V roce 1903 Thomson navrhl, že atom je koule o jednotné kladné elektrifikaci, s elektrony rozptýlenými podobně jako švestky v pudinku, což vedlo k modelu nazývaném Thomsonův pudinkový model.
Nagaoka odmítl Thomsonův model na základě toho, že opačné náboje jsou neproniknutelné. V roce 1904 navrhl alternativní planetární model atomu, ve kterém je kladně nabité centrum obklopeno řadou revolvingových elektronů, podobně jako Saturn a jeho prstence.[1]
Nagaokův model měl dvě předpovědi:
- velmi masivní atomové centrum (analogii k velmi masivní planetě)
- elektrony obíhající kolem jádra, vázané elektrostatickými silami (analogii k prstencům obíhajícím kolem Saturnu, vázáných gravitačními silami).
Obě předpovědi úspěšně potvrdil Ernest Rutherford, který zmínil Nagaokův model ve své práci z roku 1911, v níž navrhl existenci atomového jádra. Nicméně další podrobnosti modelu byly nesprávné. Zejména elektricky nabité prstence by byly nestabilní vzhledem k odpudivému narušení. Nagaoka sám opustil svůj model v roce 1908.
Rutherford a Niels Bohr prezentovali nadějnější Bohrův model v roce 1913.
Další práce[editovat | editovat zdroj]
Nagaokův pozdější výzkum se týkal spektroskopie a dalších oborů. V roce 1909 vydal knihu o indukčnosti elektromagnetů.[2] V roce 1929 se stal prvním člověkem, který popsal meteorickou zábleskovou komunikaci.[3]
Ocenění a uznání[editovat | editovat zdroj]
Řád kultury – Japonsko, 1937 – za jeho celoživotní vědeckou práci- byl po něm pojmenován Kráter Nagaoka nacházející se Měsíci
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hantaro Nagaoka na anglické Wikipedii.
- ↑ B. Bryson. A Short History of Nearly Everything. [s.l.]: Broadway Books, 2003. ISBN 0-7679-0817-1.
- ↑ NAGAOKA, Hantaro. The Inductance Coefficients of Solenoids. Journal of the College of Science. Tokyo, Japan: Imperial University, 1909-05-06, s. 18. Dostupné online.
- ↑ Hantaro Nagaoka. Possibility of the radio transmission being disturbed by meteoric showers. Tokyo Imperial Academy, Proceedings. 1929, s. 233–236.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- C. C. Gillispie, ed. (2000). Stručný Slovník Vědecké Biografie (2nd ed.). Charles Scribner ' s Sons. S. 606-607. ISBN 0-684-80631-2.
- C. C. Gillispie, ed. (1974). Dictionary of Scientific Biography. IX: a. T. Macrobious – K. F. Naumanna. Charles Scribner ' s Sons. S. 648.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hantaró Nagaoka na Wikimedia Commons - [1] H. Nagaoka
