Hans von Halban

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hans von Halban
Hans v Halban Jr 1942.jpg
Narození 26. ledna 1908
Lipsko
Úmrtí 28. listopadu 1964 (ve věku 56 let)
Paříž nebo Americká nemocnice v Paříži
Místo pohřbení Larchant
Bydliště Crans-Montana
Paříž
Alma mater Univerzita v Curychu
Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt
Spolková vysoká technická škola v Curychu
Zaměstnavatelé Collège de France (1937–1940)
Kodaňská univerzita
Spolková vysoká technická škola v Curychu
Oxfordská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Heinrich von Halban (24. ledna 1908, Lipsko28. listopadu 1964, Paříž) byl francouzský jaderný fyzik rakousko-židovského původu.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho předkové z otcovy strany byli polští Židé, kteří v roce 1850 opustili Krakov a odešli do Vídně. Halbanův dědeček Heinrich Blumenstock byl vyšším úředníkem v habsburské monarchii a byl císařem Františkem Josefem I. v roce 1880 povýšen do šlechtického stavu se jménem Ritter Heinrich Blumenstock von Halban. Příjmení Blumenstock bylo později vypuštěno a po druhé světové válce rodina používala jen příjmení von Halban. Matčina strana pocházela z Čech a jeho pradědeček, Moritz von Fialka, byl plukovníkem v Rakousko-Pruské válce v roce 1866.

Rodina sice konvertovala ke katolicismu, nebyla však příliš nábožensky založena a Hans Halban byl přesvědčený sekularista.

Vzdělávání a výzkum[editovat | editovat zdroj]

Hans Halban se narodil v Lipsku a přestěhoval do Würzburgu, kde jeho otec Hans von Halban starší získal profesorské místo v oboru fyzikální chemie. Svá studia v oboru fyziky začal ve Frankfurtu nad Mohanem a doktorské studium absolvoval na Univerzitě v Curychu v prosince 1934.[1]

Poté pracoval dva roky s jaderným fyzikem Nielsem Bohrem v Institutu fyziky na Kodaňské univerzitě. Ve spolupráci s Otto Frischem zjistil, že těžká voda má velmi nízkou neutronovou absorpci ve srovnání s obyčejnou vodou.[2]

V roce 1937 byl Halban pozván, aby se připojil k týmu Frédérica Joliota-Curieho na Collège de France v Paříži. V týmu byli rovněž Francis Perrin a Lew Kowarski. V roce 1939 skupina měřila průměrný počet neutronů emitovaných při štěpení jader[3] a zavedla možnost jaderné řetězové reakce a výroby jaderné energie.[4][5] V srpnu téhož roku skupina ukázala, že míra štěpení v oxidu uranu se zvýšila při ponoření do obyčejné vody.[6]

Během téhož léta vláda E. Daladiera koupila 185 kg těžké vody od Norsk Hydro z Norska a tajně ji odvezla do Francie pro použití na Collège de France.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Když došlo v květnu 1940 k okupaci Paříže německými vojsky, opustili Halban a Kowarski Paříž s dodávkami těžké vody, gramem radia a dokumentací o svém výzkumu, podle pokynů Joliota-Curieho. Následně přes Clermont-Ferrand a Bordeaux uprchli do Anglie. Halban byl pozván Churchillovou vládou k pokračování výzkumu na Cambridgské univerzitě. V roce 1942 byl spolu s britskými a dalšími evropskými "vědci-uprchlíky" poslán do Montrealu jako vedoucí výzkumné Montrealské laboratoře, která byla součástí rodícího se projektu Manhattan.[7]

Halban se rozvedl se svou první manželkou Elsou, která se později provdala za českého fyzika Georga Placzeka a v roce 1943 si vzal za manželku Aline Straussovou, která utekla z Francie v roce 1941 se svým mladým synem Michelem.

Po osvobození Paříže v srpnu 1944 navštívil Halban Londýn a Paříž, kde se poprvé od opuštění Paříže na počátku války setkal s Joliotem-Curiem.. Ačkoli tvrdil, že svému bývalému šéfovi Joliotovi-Curiemu neprozradil žádné jaderné tajemství, generál Groves, vedoucí projektu Manhattan, odebral Halbanovi místo v Montrealu a nahradil ho Johnem Cockcroftem. Kromě toho nemohl Halban rok opustit Severní Ameriku.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Navzdory svému očekávání nebyl Halban po válce pozván zpět do Collège de France. Místo toho byl pozván do Anglie Frederickem Lindemannem, aby vedl tým v Clarendon Laboratory v Oxfordu, úzce související s Atomic Energy Research Establishment (Harwellova laboratoř).

Po osmi letech práce v Oxfordu pozval v roce 1954 Halbana premiér Pierre Mendès France do Francie, aby vybudoval jaderný výzkum v laboratoři v Saclay, kterou výrazně rozšířil francouzský Commissariat à l ' énergie atomique (Komise pro atomovou energii). Místo přijal v roce 1955 po rozvodu s manželkou Aline, která se krátce poté vdala za Isaiaha Berlina. Laboratoř Saclay vyvinula francouzské jaderné bomby a dohlížela na vývoj francouzské civilní jaderné energie.

Poslední roky[editovat | editovat zdroj]

Kvůli špatnému zdraví musel Halban v roce 1961 odejít do penze. Poslední tři roky svého života strávil v Paříži a v Crans Montaně ve Švýcarsku s třetí manželkou Micheline.

Zemřel 28. listopadu 1964 na komplikace po neúspěšné operaci srdce v Americké nemocnici v Paříži. Měl tři děti Catherine Maud z prvního manželství a Pierra a Philippe z druhého. Je pohřben v Larchantu v blízkosti Paříže.

Nedávno objevené dokumenty[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940 předal James Chadwick práci Halbana a Kowarského z Cambridge do Královské Společnosti s tím, že práce není vhodná ke zveřejnění v průběhu války. V roce 2007 Společnost objevila tyto dokumenty v průběhu auditu archivu.[8]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

"Annotated Bibliography for Hans von Halban", Alsos Digital Library for Nuclear Issues, WLU .

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans von Halban na anglické Wikipedii.

  1. Dissertation 18.
  2. Danish publications of Hans von Halban jun. and Otto Frisch in 1937-1938. www.chemie.uni-hamburg.de [online]. [cit. 2016-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-19. 
  3. von Halban, H; Joliot, F; Kowarski, L (1939), Nature (143), pp. 470, 680 .
  4. Perrin F. (1939).
  5. Waltham, Chris (2002), "An Early History of Heavy Water", Physics, Vancouver, arXiv:physics/0206076free to read, Bibcode:2002physics...6076W .
  6. Weart, S (1979), Scientists in Power, Harvard UP .
  7. Goldschmidt, Bertrand, "The Role of the French Scientists", How it All Began in Canada Archivováno 13. 3. 2003 na Wayback Machine, CA: CNS-SNC .
  8. Science/Nature: Nuclear reactor secrets revealed, UK: BBC, 1 June 2007