Hans Zeisel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hans Zeisel
Narození 1. prosinec 1905
Kadaň
Úmrtí 7. březen 1992
Chicago
Alma mater Vídeňská univerzita
Povolání sociolog
Znám jako vysokoškolský pedagog, sociolog, politický aktivista
Manžel(ka) Eva Zeisel
Děti John Zeisel, Jean Zeisel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Zeisel (1. prosinec 1905 Kadaň – 7. březen 1992 Chicago) byl americký sociolog a vysokoškolský profesor na právnické fakultě univerzity v Chicagu. Proslul jako znalec a originální interpret amerického právního systému. Věnoval se problematice kvantifikace sociologického zkoumání.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hans Zeisel (tehdy ještě „Zeisl“) se narodil 1. prosince 1905 v Kadani v tehdejší Mozartově ulici (dnes Boženy Němcové) v domě U Minoritů čp. 69. Jeho otec, Dr. Otto Zeisl, byl rodák z Jablonce. V době narození syna Hanse, tehdy třicetiletý Otto Zeisl pracoval jako asistent oblíbeného kadaňského advokáta Dr. Franze Oehma, který rodině Zeisl pronajímal v domě U Minoritů prostorný byt. Zeislova matka Elsa, rozená Frank, rovněž pocházela z Jablonce, kde byl její otec lékárníkem. Širší příbuzenstvo se hlásilo k judaismu. Mladá kadaňská rodina Zeisl však byla oficiálně bez vyznání a zastávala spíše sociálně-demokratické ideje. Přesto udržovala čilý kontakt s kadaňským rabínem Samuelem Schwarzbergem i dalšími židovskými intelektuály, kterými byli například Dr. Richard Presser nebo gymnaziální profesor Dr. Carl Furtmüller.

V Kadani však rodina setrvala jen několik let. Hansův otec považoval ji a vůbec celé České království pouze za přechodnou stanici svojí právnické kariéry. Dcera Ilse Zeisl se sice ještě narodila v Liberci-Harcově, avšak hned poté se rodina definitivně přesunula do Vídně, tehdejší císařské metropole rakousko-uherské monarchie.

Vídeň[editovat | editovat zdroj]

Hans Zeisel studoval na gymnáziu a později na univerzitě ve Vídni. Zde se také roku 1927 stal doktorem obojího práva a rok na to také doktorem politologie. Často navštěvoval setkání tzv. Vídeňského kroužku. Zvláště jej oslovily přednášky filosofa a logika Rudolfa Carnapa, který po svém působení ve Vídni odešel do amerického exilu. Carnap se stal pro Zeisla klíčovou osobností v jeho vlastní filosofické sebereflexi.

Ve Vídni se Zeisel podílel na založení Výzkumného hospodářského ústavu. Jakožto člen rakouské sociálnědemokratické strany a reportér vídeňských novin Arbeiter-Zeitung patřil k výrazným odpůrcům jak Hitlerova nacionálního socialismu, tak i stalinského komunismu. Krátce působil také jako vědecký pracovník pro výzkum trhu u čs. firmy Baťa a ve Vídni provozoval vlastní právnickou kancelář. V roce 1933 publikoval ve spolupráci s Paulem Lazarsfeldem a Marií Jahodovou průlomovou sociografickou studii s názvem Die Arbeitslosen von Marienthal (Nezaměstnaní z Marienthalu), která zkoumala sociální a psychologické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti. Studie zásadně přispěla k Zeiselovu vědeckému renomé. Později se tzv. Marienthalská studie stala sama předmětem rozsáhlých výzkumů, byla přeložena do angličtiny a dokonce jí byl věnován unikátní dokumentární film, který reflektuje příběh jejího vzniku.

Exil[editovat | editovat zdroj]

Zeisel se jako také jako přesvědčený reformní marxista zúčastnil počátkem 30. let mezinárodní konference o problematice trhu a plánovaného hospodářství v Sovětském svazu, kde byl organizátory taktně upozorněn, že se jeho příliš dialogické náhledy radikálně liší od jedině platných názorů stalinismu a není tudíž v tzv. prvním státě dělníků a rolníků vítán. V roce 1934, během událostí okolo nacistického puče v Rakousku, byl Hans Zeisel jako sociální demokrat na čas uvězněn. Tehdy si uvědomil, že střední Evropa pro něj přestává být bezpečná. Těsně před obsazením Rakouska nacionálně-socialistickým Německem emigroval roku 1938 do USA, přestože krátce uvažoval také o Československu. Ještě v Londýně se oženil s Evou Striker, rovněž exulantkou, narozenou v Budapešti, která pocházela z maďarské židovské rodiny. Eva Zeisel se později stala velmi uznávanou designérkou a výtvarnicí. Zemřela 30. prosince 2011 ve věku 105 let. Manželé Zeiselovi, kteří již roku 1944 získali americké občanství, měli dvě děti. Syn John Zeisel se stal také sociologem a věnuje se však především širšímu kontextu problémů vznikajících kolem Alzheimerovy choroby. Dcera Jean Zeisel (Richardson) se prosadila jako výtvarná umělkyně. Oba potomci tak v mnohém kráčejí ve stopách svých rodičů.

Ve Spojených státech se Hans Zeisel (původní variantu svého jména – Zeisl – v USA nadobro odložil) brzy zařadil mezi přední americké sociology, zabýval se výzkumem trhu. Téměř legendární se stala jeho studie Say it with Figures publikovaná v roce 1947, jež se věnuje problematice kvantifikace sociologického zkoumání. Počínaje rokem 1953 začal Zeisel přednášet na právnické fakultě v Chicagu, kde byl později jmenován řádným profesorem statistiky, právní vědy a sociologie. Profiloval se jako znalec a originální interpret amerického právního systému, vytrvale bojoval za zrušení trestu smrti a zpochybňoval jeho údajný význam pro společnost. Stal se autorem řady i stále v současnosti citovaných a komentovaných odborných publikací a studií. Byl členem několika amerických sociologických a statistických společností a držitelem řady prestižních akademických ocenění.

Pamětní deska – Hans Zeisel; Kadaň

Když v 80. letech 20. století vzpomínal na Čechy, Rakousko a střední Evropu, svěřil se vídeňskému novináři Franzi Kreuzerovi s příhodou, která prostě a se vší tvrdostí odhaluje, o co všechno připravily hrůzy 20. století střední Evropu: Jednou jsme se s mojí ženou Evou snažili spočítat, kolik příbuzných jsme vlastně ztratili v době Hitlerova holocaustu. Napočítali jsme jich šestadvacet.

Hans Zeisel, vědec a aktivní občan, který si zřetelně uvědomoval význam individuální svobody a nutnost odpovědnosti jednotlivce ke společnost, zemřel 7. března 1992 v Chicagu. Dvacet let po jeho smrti, 19. března 2012, byla na jeho rodném domě v Kadani za účasti jeho syna Johna Zeisela slavnostně odhalena pamětní deska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, Petr. Svědkové minulosti. Osobnosti Kadaňska 19. a 20. století. Kadaň: město Kadaň, 2008.