Hans Magnus Enzensberger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Magnus Enzensberger
Narození 11. listopadu 1929 (86 let)
Kaufbeuren
Pseudonym Linda Quilt
Povolání básník, spisovatel, překladatel, novinář a reportér
Alma mater Freiburská univerzita
Hamburská univerzita
Ocenění Premio Príncipe de Asturias de Comunicación y Humanidades (2002)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Cena Georga Büchnera
Pour le Mérite
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Magnus Enzensberger, známý také pod pseudonymem Andreas Thalmayr, (* 11. listopadu 1929 Kaufbeuren) je německý básník, spisovatel, překladatel, publicista a dramatik. Velmi oceňovaná je jeho tvorba esejistická. Dnes žije v Mnichově.

Používal i pseudonymy Linda Quilt, Elisabeth Ambras a Serenus M. Brezengang.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1929 ve švábském městě Kaufbeuren pod pohořím Allgäu. Od roku 1931 žila rodina v Norimberku. Po válce pracoval Enzensberger jako tlumočník u americké, pak anglické okupační armády. Maturitu složil na gymnáziu v Nördlingenu, poté studoval filozofii a filologii na univerzitách v Erlangenu, Freiburku a Hamburku. Rok strávil i na pařížské Sorboně a studium uzavřel doktorskou dizertací o poetice romantika Clemense Brentana v Erlangenu. Pracoval krátce jako rozhlasový, pak nakladatelský redaktor, od roku 1957 žil jako spisovatel na volné noze.

Nespokojen se situací v poválečném Německu žil dlouhý čas v zahraničí, v Norsku a Itálii. Podnikl řadu cest, mimo jiné do Sovětského svazu, USA a Mexika, několikrát navštívil i Prahu. V době politického vření v roce 1965 se přestěhoval do Berlína, kde založil časopis Kursbuch, který řídil v letech 1965-1975. Postupně se víc a víc levicově politizoval, v roce 1968 dokonce strávil asi rok na socialistické Kubě, kde chtěl působit jako instruktor revoluční teorie. Fidela Castra ale přirozeně ani nenapadlo nechat si radit nějakými evropskými teoretiky, což u Enzensbergera vedlo k dost rychlému vystřízlivění z jeho nadšení pro kubánský režim. Později tento režim otevřeně kritizoval, zvláště v souvislosti se zatčením jeho přítele, básníka Herberta Padillu, který byl přinucen po svém propuštění provést veřejnou sebekritiku podle starých stalinistických modelů. Později se Enzensberger od levicového smýšlení odklonil a ve svých pozdních esejích provokativně demontuje pojmy a ideály, které sám v 60. letech zastával a staví se za tradiční hodnoty, jako například normálnost, či dokonce "prostřednost" ve smyslu střední pozice mezi extrémy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Obrana vlků (Verteidigung der Wölfe, 1957) - sbírka básní
  • Zeměmluva (Landessprache, 1960) - sbírka básní
  • Slepecké písmo (Blindeschrift, 1964) - sbírka básní
  • Jednotlivosti I. a II. (Einzelheiten I 1962, II 1963) - eseje
  • Výslech v Havaně (Das Verhör von Habana, 1970) - dokumentární hra
  • Mauzoleum. Sedmatřicet balad z dějin pokroku (Mausoleum. Sibenunddreißig Balladen aus der Geschichte des Fortschritts, 1975) - sbírka básní
  • Zkáza Titaniku. Komedie (Der Untergang der Titanic. Eine Komödie, 1978) - sbírka básní
  • Filantrop (Der Menschenfreund, 1984) - divadelní hra
  • Ach, Evropo! (Ach Europa!, 1987)- politicko-kulturně-lyrické obrazy z cest
  • Létající Robert (Der fliegende Robert, 1989)- rozpravy, scény, eseje
  • Velké stěhování (Die große Wanderung, 1992) - esej
  • Diderotův stín (Diderots Schatten, 1994) - rozpravy, scény, eseje
  • Elixíry vědy. Pohledy na jinou stranu v poezii i próze (Die Elixiere der Wissenscßhaft. Seitenblicke in poesie und Prosa, 2002) - kniha esejů a básní

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]