Hans Günther Adler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Hans Günther Adler
Narození 2. července 1910
Praha
Úmrtí 21. srpna 1988 (ve věku 78 let)
Londýn
Povolání spisovatel
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění cena Charlese Veillona v německém jazyce (1969)
Buber-Rosenzweigova medaile (1974)
Čestný odznak Za vědu a umění
Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hans Günther Adler (2. července 1910 Praha21. srpna 1988 Londýn) byl německy píšící beletrista a vědec. Stal se známým především díky svým historickým, sociologickým, psychologickým či filozofickým studiím o životě v terezínském ghettu. Je autorem trilogieTerezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství“, spisu o životě v ghettu Terezín.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dětství prožil převážně v Praze, kde studoval muzikologii. Po ukončení univerzitních studií pracoval v pražské Uranii. Koncem 30. let žil krátkodobě v Itálii a uvažoval o emigraci do Jižní Ameriky. Do Terezína byl deportován se svojí první ženou ženou Gertrudou Klepetarovou, s níž se seznámil po té, co se vrátil z Itálie, a jejími rodiči v únoru 1942 (Adlerův otec byl deportován se svou druhou ženou do Lodže, duševně nemocná Adlerova matka přišla to Terezína s transportem psychicky postižených). V Terezíně cílevědomě sbíral materiál pro případné vědecké dílo, zároveň nepřestával být umělcem (psal básně). Adler byl v roce 1944 deportován do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Zde zahynula jeho žena, on byl však transportován dál do pobočných táborů Buchenwaldu (Niederorschel a Langenstein-Zwieberge), kde byl v dubnu 1945 osvobozen. Nikdo jiný z rodiny Adlerů nepřežil válku.

Po osvobození se vrátil do Prahy. Změnil si jméno z Hans Günther Adler na H.G. Adler. Hans Günther byl totiž za války vysoce postavený důstojník SS, vedoucí pražské Ústředny pro židovské vystěhovalectví (zástupce Adolfa Eichmanna v Protektorátu Čechy a Morava). Adler nějakou dobu spolupracoval s Přemyslem Pitterem na jeho akci Zámky a působil jako vychovatel opuštěných dětí, které přežily holokaust. Angažoval se také při obnově pražského Židovského muzea.

Adler však záhy pochopil, že v poválečném Československu není pro německy píšícího (ačkoliv česky hovořil plynule a znalost češtiny předvedl E. Canettimu, kterého provázel po Praze v roce 1937) autora mnoho místa. V únoru 1947 odjel na studijní pobyt do Londýna, kde se zasnoubil a poté oženil se svou druhou ženou Bettinou Grossovou. Zde žil až do své smrti jako spisovatel a vědec na volné noze. Za své práce získal několik ocenění (např. švýcarskou cenou Charlese Veillona za román Panorama) a v roce 1973 byl jmenován předsedou PEN klubu německy píšících autorů v cizině.

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství, Barrister & Principal, Brno, 2006, ISBN 80-7364-024-4
  • Der Wahrheit verpflichtet. Interviews, Gedichte, Essays. Hrsg. von Jeremy Adler, Gerlingen 1998, ISBN 3-88350-660-5 - "Utajená pravda" - dodnes do češtiny nepřeloženo
  • Panoráma. Román v deseti obrazech, Barrister & Principal, Brno, 2003, ISBN 80-86598-42-X
  • Neviditelná stěna. Barrister & Principal, Brno, 2007, ISBN 978-80-7364-046-0

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]