Hans F. K. Günther

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans F. K. Günther
Narození 16. února 1891
Freiburg im Breisgau
Úmrtí 25. září 1968 (ve věku 77 let)
Freiburg im Breisgau
Alma mater Vídeňská univerzita
Povolání antropolog, rasový teoretik, spisovatel a vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatelé Univerzita Friedricha Wilhelmse (Berlín) (od 1935)
Universita Jena
Freiburská univerzita
Humboldtova univerzita
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. Dr. Hans Friedrich Karl Günther (16. února 1891 Freiburg25. září 1968 Freiburg) byl německý rasový vědec a eugenik. Učil na univerzitách v Jeně, Berlíně a Freiburgu. Napsal spoustu knih a esejů o rasové teorii. Byl členem nacistické politické strany NSDAP.

Günther byl synem hudebníka. Studoval na univerzitě Alberta-Ludvíka ve Freiburgu. Chodil na přednášky zoologie a geografie. V roce 1911 strávil semestr v Sorbonně v Paříži. Doktorátu dosáhl roku 1914. Téhož roku narukoval do první světové války. Byl raněn a poté neschopen boje, takže sloužil u Červeného kříže.

Po válce v roce 1919 začal se svou spisovatelskou kariérou. Napsal polemickou práci nazvanou "Ritter, Tod und Teufel. Der heldische Gedanke" ("Rytíř, smrt a ďábel. Hrdinská myšlenka") - přepracoval tradiční německý pohanský romantický nacionalismus do formy biologického nacionalismu. Tato práce zaujala i Heinricha Himmlera.

V roce 1922 Günther studoval na univerzitě ve Vídni a pracoval v muzeu v Drážďanech. V roce 1923 se přestěhoval do Skandinávie a žil tam se svou druhou manželkou, která byla Norka. V roce 1935 se stal profesorem na univerzitě v Berlíně, kde učil o rase, biologii člověka a venkovskou etnografii. Od roku 1940 do roku 1945 působil jako profesor na univerzitě Alberta-Ludvíka.

Získal spoustu ocenění. V roce 1935 byl prohlášen "pýchou NSDAPu" pro jeho vědeckou práci. V roce 1940 získal medaili za umění a vědu od Adolfa Hitlera. V březnu roku 1941, byl přijat jako čestný host na konferenci Alfreda Rosenberga o studii židovské otázky.

Po druhé světové válce, byl Günther umístěn v internačních táborech po dobu tří let.

Günther evropskou populaci rozdělil do šesti rasových skupin - Nordický typ (Nordische Rasse), Fálský typ (Fälische Rasse), Baltický typ (Ostbaltische Rasse), Dinárský typ (Dinarische Rasse), Alpínský typ (Ostische Rasse) a Mediteránní typ (Westische Rasse). Podle Günthera byl Nordický rasový typ zakladatelem vlivných kultur téměř po celém světě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

1920: Ritter, Tod und Teufel

1922: Rassenkunde des deutschen Volkes, 16. Aufl. 1933

1924: Rassenkunde Europas, 3. Aufl. 1927

1925: Kleine Rassenkunde Europas, 3. Aufl. 1929

1925: Der Nordische Gedanke unter den Deutschen, 2. Aufl. 1927

1926: Adel und Rasse, 2. Aufl. 1927

1926: Rasse und Stil

1929: Rassengeschichte des hellenischen und des römischen Volkes

1930: Rassenkunde des jüdischen Volkes

1933: Volk und Staat in ihrer Stellung zu Vererbung und Auslese

1934: Die nordische Rasse bei den Indogermanen Asiens

1934: Die Verstädterung, 3. Aufl. 1938

1934: Frömmigkeit nordischer Artung

1935: Herkunft und Rassengeschichte der Germanen

1940: Formen und Urgeschichte der Ehe

1941: Gattenwahl zu ehelichem Glück und erblicher Ertüchtigung

1941: Das Bauerntum als Lebens- und Gemeinschaftsform

1942: Bauernglaube. Zeugnisse über Glauben und Frömmigkeit der deutschen Bauern

1951: Formen und Urgeschichte der Ehe; Die Formen der Ehe, Familie und Verwandtschaft und die Fragen einer Urgeschichte der Ehe, Gattenwahl

1956: Lebensgeschichte des hellenischen Volkes, 2. Aufl. 1965

1957: Lebensgeschichte des römischen Volkes, 2. Aufl. 1966

1959: Der Begabungsschwund in Europa (unter dem Pseudonym Ludwig Winter)

1961: Entstellung und Klärung der Botschaft Jesu (unter dem Pseudonym Heinrich Ackermann)

1966: Platon als Hüter des Lebens

1967: Vererbung und Umwelt

1969: Mein Eindruck von Adolf Hitler