Hans-Joachim Marseille

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hans-Joachim Marseille
Bundesarchiv Bild 146-2006-0122, Hans-Joachim Marseille.jpg
Narození 13. prosince 1919
Charlottenburg
Úmrtí 30. září 1942 (ve věku 22 let)
Sidi Abdel Rahman
Příčina úmrtí zabitý v boji
Místo pohřbení Libye
Tobruk
Ocenění Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty
Německý kříž ve zlatě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans-Joachim Marseille (13. prosince 1919, Berlín30. září 1942, severní Afrika) byl jeden z nejúspěšnějších německých stíhačů druhé světové války.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marseille se narodil v rodině generálmajora letectva. Studoval na Gymnáziu prince Jindřicha v Berlíně-Schönebergu, kde v sedmnácti letech úspěšně odmaturoval. K Luftwaffe nastoupil dobrovolně 7. listopadu 1938. Výcvik na stíhacího pilota absolvoval v Jagdfliegerschule 5 ve městě Schwechat u Vídně s výborným hodnocením. Jedním z jeho instruktorů byl i Julius Arigi, rakouské letecké eso 1. světové války s 32 sestřely. Poté létal jako poddůstojník na hlídky nad chemickou továrnou Leunawerke v Leuně. Odtud byl 10. srpna 1940 převelen do Leeuwardenu v Nizozemsku, kde nastoupil k I./LG 2 (školní eskadra). V bitvě o Británii sestřelil sedm letounů Supermarine Spitfire a sám byl čtyřikrát sestřelen. Během tohoto období obdržel Železný kříž II. a I. třídy. 24. prosince 1940 byl přeložen k 4./JG 52, odkud však musel brzy odejít pro neustálé porušování disciplíny. Vztahy s jeho otcem byly v tomto období již natolik špatné, že se s ním vůbec nestýkal.

Boje v Africe[editovat | editovat zdroj]

Marseillův Messerschmitt Bf 109 F-4/Trop

Od 21. února 1941 působil u 3./JG 27, s níž se dostal na severoafrické bojiště, kde dosáhl svých největších úspěchů. V prosinci téhož roku obdržel Německý kříž ve zlatě. 22. února 1942 obdržel po 50. sestřelu Rytířský kříž a 6. června 1942 převzal po 75. sestřelu dubové ratolesti. 8. června 1942 byl jmenován velitelem 3./JG 27 a za deset dní obdržel meče k dubovým ratolestem.

17. června 1942 dosáhl jako 11. stíhač 100. sestřelu. Dne 1. září 1942 dokázal za jeden jediný den sestřelit sedmnáct nepřátelských letadel. Tento výkon překonal jen jediný stíhací pilot – major Emil Lang, který dokázal sestřelit 18 letounů za den. 3. září 1942 obdržel brilianty k Rytířskému kříži. O několik dní později mu Benito Mussolini propůjčil zlatou Medaili za statečnost. 15. září dosáhl jako třetí stíhač 150 sestřelů.

Posledního, 158. vítězství dosáhl 26. září 1942. O čtyři dny později byl nucen kvůli hustému dýmu v kabině opustit svůj stroj. Z důvodu nárazu na směrovku, který zapříčinil ztrátu vědomí, nedošlo k otevření padáku. O důvodech této nehody se ve zprávě havarijní komise akt52,čís.270/42 píše, že došlo k poškození reduktoru a proto poškozeným krytem vytékal olej. Následkem toho se vylomilo několik zubů čelního ozubeného kola a došlo k zapálení mazacího oleje. Do doby smrti v polovině války Hans-Joachim Marseille sestřelil 158 letadel západních spojenců, žádné sovětské, tedy nejvíce západních spojeneckých letadel ze všech německých es.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAPLAN, Philip. Stíhací esa luftwaffe za druhé světové války. Praha: BB art, 2008. 288 s. ISBN 978-80-7381-441-0. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]