Hanns Jelinek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hanns Jelinek
Základní informace
Narození 5. prosince 1901
Vídeň
Úmrtí 27. ledna 1969 (ve věku 67 let)
Vídeň
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog a skladatel filmové hudby
Ocenění Cena města Vídně za hudbu (1947)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanns Jelinek, pseudonymy Hanns Elin, H. J. Hirsch, Jakob Fidelbogen (5. prosince 1901 Vídeň – ||27. leden|27. ledna]] 1969 tamtéž) byl rakouský hudební skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec příšel do Vídně jako dělník z Čech. Hans od šesti let hrál na housle a od sedmi let na klavír. V šestnácti letech mu zemřel otec. V roce 1918 vstoupil do nově vytvořené Komunistické strany Rakouska (KPÖ). V letech 1918–1919 navštěvoval kompoziční semináře Arnolda Schönberga na Schwarzwaldschule ve Vídni, se zaměřením na kontrapunkt a harmonii a soukromé lekce u Schoenbergova žáka Albana Berga V roce 1920 začal studovat na Vídeňské hudební akademii. Jeho učitelem byl Franz Schmidt. V roce 1922 musel však studia finančních důvodů ukončit a dále se vzdělával jako samouk.

Aby se uživil jako nezávislý skladatel, hrál na klavír v barech a v kinech a komponoval pod pseudonymem „Hanns Elin“ populární a taneční hudbu. Od roku 1934 (počínaje svým 2. smyčcovým kvartetem op. 13) komponoval pouze dvanáctitónovou technikou. V roce 1956 zkomponoval skladbu Three Blue Sketches op. 25 v níž spojuje spojuje dodekafonii a jazz.

V roce 1958 se stal pedagogem na Vysoké škole hudební ve Vídni a v roce 1965 byl na této škole jmenován profesorem. Z mnoha jeho studentů vynikli zejména Petr Kotík, Gunnar Sønstevold, Walter Szmolyan, Igor Štuhec, Erich Urbanner, Bojidar Dimov a Heinz Karl Gruber.

Zemřel ve Vídni 27. ledna 1969 a byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově Zentralfriedhof.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Cena Johna Hubbard (1932)
  • Cena města Vídně (1947)
  • Velká rakouská státní cena za hudbu (1966)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrob Hannsa Jelinka ve Vídni.

Jeho tvorba zahrnuje: šest symfonií, 2 smyčcové kvartety, suity, písně, komorních skladby, ale také skladby lehčích žánrů a filmovou hudbu. Kromě toho jako součást svého pedagogického působení napsal i několik teoretických spisů, především z oblasti dodekafonie.

Výběr skladeb[editovat | editovat zdroj]

  • 13 malých písní op. 1 (1927)
  • Preludium, Passacaglia a Fuga pro komorní orchestr op. 4 (1922)
  • Three Blue Sketches op. 25
  • 3 písně na texty Ericha Kästnera (1930)
  • 1. smyčcový kvartet op. 10 (1931)
  • Suita pro smyčcový orchestr op. 11 (1931)
  • Sinfonia concertante (Symfonie č. 4) pro smyčcový kvartet a velký orchestr op. 12 (1931)
  • 2. smyčcový kvartet op. 13 (1934-35)
  • Bubi Caligula (opereta, 1947-53)
  • Zwölftonwerk op. 15 (1947-52)
  • Sinfonia brevis op. 16 (1948-50)
  • Concertino pro smyčce op. 17 (1951)
  • Fantasie pro klarinet, klavír a orchestr op. 18 (1951)
  • Dvanáctitónový slabikář pro klavír op. 21 (1953-54)
  • Sinfonia concertante (Symfonie č. 6) op. 22 (1953)
  • Autoportrét Marca Aurelia pro vypravěče a 4 instrumentalisty op. 24 (1954)
  • Houslová sonáta op. 27 (1956)
  • Unterwegs (Na cestách), kantáta na slova Franze Kießlinga pro soprán, vibrafon a kontrabas, op. 28 (1957)
  • 4 písně na slova básní Franze Kießlinga pro střední hlas a klavír op. 29 (1957)
  • The Dances around the Steel Blue Rose (balet, 1956-59)
  • Canon nuptiale pro smíšený sbor (1959)
  • Zehn zahme Xenien pro housle a klavír op. 32 (1960)
  • Rai Buba Etüde pro klavír a velký orchestr op. 34 (1962)

Muzikologická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Musikalisches Hexeneinmaleins. In: Österreichische Musikzeitschrift. 6. Jg., 1951.
  • Anleitung zur Zwölftonkomposition nebst allerlei Paralipomena. 2 Bände. Wien 1952.
  • Die krebsgleichen Allintervallreihen. In: Archiv für Musikwissenschaft. 18. Jg., 1961.
  • Musik in Film und Fernsehen. In: Österreichische Musikzeitschrift. 23. Jg., 1968.

Filmová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Liebe ist zollfrei (1941)
  • Königin der Landstraße (1948)
  • Frühling auf dem Eis (spoluautor Nico Dostal) (1951)
  • Omaru – Eine afrikanische Liebesgeschichte (1956)
  • Große Liebe (1966)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanns Jelinek na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Walter Kleindel: Das große Buch der Österreicher. 4500 Personendarstellungen in Wort und Bild, Namen, Daten, Fakten. Unter Mitarbeit von Hans Veigl. Wien: Kremayr & Scheriau 1987.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]