Hana Bořkovcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hana Bořkovcová
Narození 4. června 1927
Praha
Úmrtí 25. února 2009 (ve věku 81 let)
Praha
Povolání spisovatelka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Příbuzenstvo
prastrýc Robert Saudek
švagrová Hana Prošková
dědeček Ludvík Singer

Hana Bořkovcová, rozená Knappová (4. června 1927 Praha25. února 2009 Praha) byla česká spisovatelka, známá zejména svou tvorbou pro děti.

Narodila se v Praze do židovské rodiny drobného podnikatele. Za nacistické okupace byla roku 1943 deportována s celou rodinou do koncentračního tábora v Terezíně a později do Osvětimi. Se svou matkou se dočkala osvobození, ale její otec a bratr v Osvětimi zahynuli. V roce 1946 se provdala a s výjimkou krátkých období, kdy byla zaměstnána jako úřednice, se věnovala výchově svých pěti dětí a později literární práci. Publikovat začala roku 1964 v literárních časopisech Plamen a Host do domu. Ve své tvorbě se zaměřila na vykreslení citového a myšlenkového světa dětí a na konfliktní situace i porozumění mezi dětmi a dospělými.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Světýlka (1971), sbírka povídek,
  • My tři cvoci (1973),
  • Vzteklouni (1975),
  • Cizí holka (1977), příběh děvčete vyrůstajícího nejprve vedle mravně narušené matky a posléze v prostředí nové pěstounské rodiny. Podle této novely natočil roku 1984 režisér Ludvík Ráža stejnojmenný televizní film.
  • Cesta kolem světa za osmdesát let (1982), příběh chlapce upoutaného po úrazu na lůžko.
  • Stan, do kterého prší (1986),
  • Jdi pryč (1994),
  • Zakázané holky (1995), próza s tématem holokaustu.
  • Soukromý rozhovor (2004), autobiografický román, ve kterém pomocí rozhovoru staré ženy (autorky) se sebou samotnou jako malou dívkou, dospívající za strašných podmínek kolektivního násilí, vyslovuje otázky, na které často nemá přímou odpověď, a rozkrývá cestu ke společným hodnotám judaismu a křesťanství, které pomáhaly přežít.
  • Píšu a sešit mi leží na kolenou (2011), posmrtně vydané autorčiny deníky z let 19401946.
  • Proč jsem jen nepsala všemi směry (2015), posmrtně vydané povídky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]