Hamdija Kapidžić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hamdija Kapidžić
Narození30. ledna 1904
Bileća
Úmrtí16. ledna 1974 (ve věku 69 let)
Sarajevo
Povoláníhistorik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hamdija Kapidžić (30. ledna 1904 Bileća, Bosna a Hercegovina16. ledna 1974 Sarajevo, Socialistická federativní republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský historik a pedagog bosňáckého původu. Původní příjmení Kapičić (od slova kapa z italského cappa – čepice, pro oblast Kotoru prameny zmiňují tvary Kapica, Kapičić čili Capizza, Capicich[1]) si změnil na radu gymnaziálního učitele Jovana Vasiće (ten se mylně domníval, že pochází od slova kapidžija neboli dveřník z tureckého kapıcı – dveře, brána).[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Základní školu navštěvoval v rodném městě a gymnázium v Mostaru (1924). Studium historie dokončil roku 1928 na Filozofické fakultě v Bělehradě. Od roku 1928 působil v Sarajevu, kde vyučoval v Šarí‘atském gymnáziu (23. 8. 1928–1945[3]) a od roku 1942 také v Druhém chlapeckém gymnáziu (zde vykonával i post ředitele 1945–1948). Na přelomu dvacátých a třicátých let vyučoval na pozici suplenta geografii v Šarí‘atské soudní škole (2. října 1929–31. října 1933[4]).

Ve školním roce 1948/1949 pracoval jako inspektor Ministerstva školství Lidové republiky Bosny a Hercegoviny. Mezi lety 1949 a 1952 vyučoval na Vyšší pedagogické škole v Sarajevu a po založení Filozofické fakulty Univerzity v Sarajevu (1952) se stal docentem dějin národů Jugoslávie, roku 1957 pak mimořádným a konečně roku 1962 řádným profesorem. V Bělehradě roku 1956 obhájil doktorát s tezí Hercegovački ustanak (Hercegovské povstání). Roku 1969 se stal vedoucím Katedry dějin na Filozofické fakultě. Roku 1973 odešel do důchodu. Dlouhodobě se zabýval dějinami Bosny a Hercegoviny v 19. a 20. století.[5][6]

V poválečné době byl uznávanou osobností. Roku 1947 se podílel na založení Spolku historiků Bosny a Hercegoviny (Društvo istoričara Bosne i Hercegovine) a jeho tiskového orgánu pod názvem Ročenka (Godišnjak), který dlouhý čas sám redigoval (1957–1965 a 1969–1973). Zasloužil se i o vznik časopisu Věstník Archivů a Spolku archivních pracovníků Bosny a Hercegoviny (Glasnik Arhiva i Društva arhivskih radnika Bosne i Hercegovine), v jehož redakci od roku 1961 až do své smrti vykonával post šéfredaktora. Roku 1969 se stal dopisujícím členem Akademie věd a umění Bosny a Hercegoviny.

Hamdija se oženil s Mejrou, s níž přivedl na svět dcery Hanifu (*1935, vdaná Osmanagić) a Fadilu a syna Nedžiba (1938–2007).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Stolac u XVIII vijeku (Stolac v 18. století, Sarajevo 1940), stručné dějiny
  • Hercegovački ustanak (Hercegovské povstání, Sarajevo 1958), rozš. jako Hercegovački ustanak 1882. godine (Hercegovské povstání roku 1882, Sarajevo 1973), německy: Der Aufstand in der Hercegovina im Jahre 1882: Auszüge (Graz 1972)
  • Austro-ugarska politika u Bosni i Hercegovini i jugoslovensko pitanje za vrijeme prvog svjetskog rata (Rakousko-uherská politika v Bosně a Hercegovině a jihoslovanská otázka za první světové války, Sarajevo 1958), stručné dějiny
  • Rad Narodnog Vijeća SHS Bosne i Hercegovine u novembru i decembru 1918. (Činnost Národní Rady S. CH. S. Bosny a Hercegoviny v listopadu a prosinci 1918, Sarajevo 1963)

edice článků a pramenů[editovat | editovat zdroj]

  • »Zastava« o Bosni i Hercegovini I–IV (List Zastava o Bosně a Hercegovině, Sarajevo 1953–1956)
  • Prilozi za istoriju Bosne i Hercegovine u XIX vijeku (Příspěvky k dějinám Bosny a Hercegoviny v 19. století, Sarajevo 1956)
  • Bosna i Hercegovina pod austrougarskom upravom: članci i rasprave (Bosna a Hercegovina pod rakousko-uherskou správou: články a rozpravy, Sarajevo 1968)
  • Agrarni odnosi u Bosni i Hercegovini 1878–1918: I. Građa (Agrární poměry v Bosně a Hercegovině v letech 1878–1918: I. prameny, 1969)
  • Naučne ustanove u Bosni i Hercegovini za vrijeme ausrougarske uprave (Vzdělávací instituce v Bosně a Hercegovině za rakousko-uherské správy, redigoval Hamdija Kapidžić, Sarajevo 1973)
  • Ali-paša Rizvanbegović i njegovo doba (Ali-paša Rizvanbegović a jeho doba, Sarajevo 2001)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Порекло [online]. 2015-11-20 [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  2. NAMETAK, Alija. Sarajevski nekrologij. 2004. vyd. Sarajevo: Civitas, 2004. S. 222. 
  3. HADŽIĆ, Kasim. Šeriatska gimnazija u Sarajevu. Glasnik Vrhovnog islamskog starješinstva u SFRJ. Roč. XLIX/86, čís. 6, s. 633–656. 
  4. Spomenica Šeriatske sudačke škole u Sarajevu: izdana prilikom pedesetgodišnjice ovoga zavoda (1887–1937). Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1937. S. 71. 
  5. KATZ, Vera. Prof. dr. Hamdija Kapidžić znanstvenik i profesor (30. 1. 1904.–16. 1. 1974.). Naučni skup Hercegovački naučnici/znanstvenici i tradicija istraživanja u Hercegovini, Mostar, 11. i 12. decembra/prosinca 2015.. 2016, s. 225–227. 
  6. Spomenica 60 godina ANUBiH 1951–2011. Sarajevo: Akademija nauka i umjetnosti Bosne i Hercegovine, 2011. S. 377–378.