Hajnovka (usedlost)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hajnovka
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavbakolem 1857
Zánikpo roce 1902
Další majiteléFrantišek Julius Heine
Poloha
Adresapůvodní čp. 51, Praha 2 - Vinohrady, ČeskoČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hajnovka (původně Heinovka, Hejnovka nebo Horní Hajnovka) byla zaniklá usedlost v Praze 2 na Vinohradech, která stála mezi ulicemi Korunní a Dykova v místech Havlíčkových sadů u Husova sboru a Vinohradské vodárny.[1] K její zahradě (Heinegarten) přiléhala zahrada Pštroska s lázněmi, restaurací a byty, zřizovanými od roku 1830.[2] Byla pojmenována po svém majiteli Františku Juliu Heinovi (1823-1902), stejně jako Restaurace Hajnovka čp. 87 (nyní čp. 35) na nároží ulic Vinohradské a Italské, od svého vzniku zvaná Grand Restaurant Františka Julia Heineho[3].

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vinice byla v polovině 19. století již uváděna jako poplužní dvůr, který vlastnila rodina Františka Julia Heineho (1802-1902)[4] a na přelomu 19. a 20. století již rodina Vávrů. Po 1. světové válce nemovitost zakoupila obec Vinohrady a do budov usedlosti umístila obecní infekční nemocnici. Zahradu využíval nejdřív Sokol jako letní cvičiště a po něm Federovaná dělnická tělocvičná jednota. Na pozemku usedlosti na rohu ulic Dykova a Nitranská postavily roku 1925 Elektrické podniky hlavního města Prahy transformační stanici.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. IV. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
  2. František RUTH, Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha 1907, s. 893
  3. Julius JANEČEK, Město Královské Vinohrady. Praha 1895, nestránkováno[nedostupný zdroj]
  4. Policejní přihláška rodiny Františka Julia Heineho

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 89 – 90.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]