Hadí jed

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hadí jed (hadí toxin) je fyziologicky aktivní složka jedového aparátu jedovatých hadů. Jde o vysoce modifikované sliny[1], které obsahují zootoxiny, usnadňující znehybnění, usmrcení i trávení kořisti, a chrání hady před útočníky. Aplikovány jsou jedovými zuby při kousnutí, některé druhy jsou také schopny jed také plivat.[2]

Téměř všichni hadi produkují jed v žlázách na patře. Někteří jej pak vypouštějí do ústní dutiny (což není příliš efektivní), další jej aplikují za pomoci rýhovaných či dutých jedových zubů. Jed slouží jednak při lovu, jednak k obraně hada. Mezi nejnebezpečnější jedovaté hady patří taipani, kobry, korálovci, mamby či vodnáři. Nebezpečnost hada určuje toxicita jedu, velikost jeho dávky, způsob aplikace i umístění jedových zubů (někteří hadi mají jedové zuby dost vzadu a před aplikací si potřebují oběť přežvýknout a posunout hlouběji do úst. To lze použít u menší kořisti (např. myši), kterou to pomáhá usmrtit, pro obranu před velkým predátorem to je ovšem naprosto nepraktické.

Jediný jedovatý had v Česku je zmije obecná.

Pro počty úmrtí lidí, způsobených hadím uštknutím nejsou k dispozici žádné spolehlivé zdroje, počet obětí se odhaduje na 21 000 až 94000 ročně (květen 2008).[3]

Systematický výzkum a analýza hadího jedu je uskutečňován až od druhé poloviny 20. století. Ze známých asi 3200 druhů hadů je asi 1300 druhů jedovatých.

Po biochemické stránce jsou suché složky hadích jedů složeny z více než 90 % proteinů a polypeptidů, včetně enzymů.

Produkce jedu[editovat | editovat zdroj]

Jed je produkován jedovými žlázami, což jsou pozměněné slinné žlázy. Jed je produkován i hady škrtiči a "nejedovatými", kde však má jed úkol napomoci trávicímu procesu.

Imunita vůči jedu[editovat | editovat zdroj]

Nejlepší imunitu proti těmto jedům mají zvířata, která se hady živí, např. naši ježci živící se zmijí obecnou snese 40× více jejího jedu než morče, mezi další vysoce odolné živočichy se řadí například promyka mungo či medojed kapský.

Typy jedu[editovat | editovat zdroj]

Neurotoxin[editovat | editovat zdroj]

Neurotoxin je druh jedu, který působí na nervovou soustavu. Produkují ho jedové žlázy většiny korálovcovitých hadů žijících na souši (kobry, korálovci, mamby,…).

Myotoxin[editovat | editovat zdroj]

Myotoxin je jed působící na svalovinu. V jedových žlázách ho mají všechny mořské druhy korálovcovitých hadů (vodnáři, vlnožilové) a některé suchozemské druhy korálovcovitých hadů žijících v Austrálii.

Hemotoxin[editovat | editovat zdroj]

Hemotoxin je druh jedu, který rozkládá krevní buňky uštknuté kořisti. Produkují ho jedové žlázy druhů hadů z čeledi zmijovitých (zmije, chřestýši, ploskolebci apod.).

Medicínské využití[editovat | editovat zdroj]

Jedy hadů se užívají v medicině. Hadí jed jako léčivo byl známý již ve starověku. Užitečné jsou díky velkému obsahu enzymů, používají se při léčbě zánětů a k tlumení bolesti. Dále také pomáhá proti revmatismu, zánětům šlach, svalů a oparům. Používá se taky k protijedu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Reptile Venom Research [online]. Australian Reptile Park, [cit. 2010-12-21]. [1]. (anglicky) 
  2. (Edited by) Bauchot, Roland(1994). Snakes: A Natural History. New York City, NY, USA: Sterling Publishing Co., Inc., 194–209. ISBN 1-4027-3181-7. 
  3. Anuradhani Kasturiratne, A. Rajitha Wickremasinghe, Nilanthi de Silva, N. Kithsiri Gunawardena, Arunasalam Pathmeswaran1, Ranjan Premaratna, Lorenzo Savioli, David G. Lalloo, H. Janaka de Silva: The Global Burden of Snakebite: A Literature Analysis and Modelling Based on Regional Estimates of Envenoming and Deaths. PLoS Medicine Vol. 5, No. 11, e218, 4. 11. 2008. Online