HMS Prince Royal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zajetí Royal Prince holandskou flotou v roce 1666
Základní údaje Vlajka
Cena: 20 000 liber šterlinků
Takticko-technická data
Výtlak: 1 500 t
Délka: 35 m (115 ft) kýlová
Šířka: 13,1 m (43 ft)
Ponor: 5,4 m (18 ft)
Pohon: plachty
Posádka: 500 mužů
Výzbroj: 55 děl

HMS Royal Prince (1610) byla 120 dělová řadová loď anglického válečného námořnictva. Některými námořními historiky pokládána za první trojpalubník, ačkoli její třetí dělová paluba nebyla krytá.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Loď byla objednána anglickým králem Jakubem I. v roce 1608 a postavena loďařem Phineusem Pettem starším. Na její stavbu bylo spotřebováno na svou dobu úctyhodných 7627 dubových kmenů a výsledná cena činila 20 000 liber šterlinků. Jednalo se o zcela novou konstrukci se zásadními vylepšeními - vyztužením přepážek železnými šrouby, geometrickou změnou konstrukce a dvojitou obšívkou trupu.

Enormní spotřeba dřeva při stavbě lodi a její výsledná cena se také podepsaly na dobovém skandálu. Phineus Pett starší byl královým oblíbencem a ostatním lodní konstruktéři ho ze žárlivosti pomlovali jako příliš nezkušeného, než aby zvládl stavbu loďi takových rozměrů. Situace dospěla dokonce tak daleko, že byla v průběhu stavby zřízena komise námořnictva (1609) za účelem vyšetření rozsáhlého rozkrádání dřeva pro stavbu lodi a další podezření. Zejména, že loď je excentrická, což se Phineas Pett snažil zamaskovat konstrukčními změnami (furring), majícími za následek zvýšení spotřeby dřeva. O nekompetentnosti Phineuse Petta vypovídal před komisí zejména Mathew Baker, u nějž Phineas Pett získal první konstrukční zkušenost při přestavbě 223 tunové lodi jako asistent stavitele v Chathamské loděnici. Mathew Baker před komisí uvedl, že po zásahu do konstrukce člunu Phieusem Pettem se loď po opravě stala excentrickou a musela být krátce po spuštění opravena metodou přepláštění (furring). Při vlastní obhajobě, se Phineus Pett starší, ale dokázal proti pomluvám svého bývalého mistra ubránit. Pro komisi královského námořnictva předložil kompletní studii, kterou podložil výpočty a rozdílovoým posouzením konstrukčních rozdílů mezi jeho řešením konstrukce a obvyklou konstrukcí Mathew Bakera na kterých dokládal rozdíly v nákladech. Akademicky podložená obhajoba byla dokonce tak úspěšná, že bylo řízení zastaveno jako neopodstatněné a zcela zapomenut zůstal i argument, že výsledná cena lodi byla o celých 13 000 liber šterlinků vyšší než byl původní odhad pro objednávku stavby.[1]

Podle historiků byl za nevraživostí mezi hlavními staviteli loděnic zejména fakt, že Phineus Pett byl prvním anglickým lodním stavitelem s akademickým vzděláním získaným na univerzitní půdě. Většina tehdejších lodních konstruktérů disponovala pouze základním vzděláním. Proto byla změna konstrukce lodí v důsledku aplikované matematiky, fyziky a geometrie střet s novým světem, který ohrožoval dosavadní praxi spočívající zejména v aplikaci pouček a principů předávaných mezi mistry a jejich učedníky.

Royal Prince byla uvedena do služby 25.9.1610, pouhé dva roky od založení kýlu v loděnici Wollwich. Její galionová figura měla podobu svatého Jiřího zabíjejícího draka. Loď byla poměrně často přestavována a v několika případech rozebrána a zcela přepracována.

V pozdější fázi byla díky jejímu silnému pozlacení Holanďany přezdívána jako Zlatý ďábel.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Vlastní služba lodi je do roku 1641 poměrně chudá. Podle dochovaných záznamů byla loď vyzbrojena jako válečná loď třetí třídy a následně dvakrát opravována. Poprvé roku 1621 nákladem 6 000 liber šterlinků a podruhé roku 1624 nákladem 1 000 liber šterlinků. Mimo expedice do španělska se v mezidobíbdobí neúčastnila žádné větší plavby ani bitvy.

V roce 1641 byla v domovské loděnici rozebrána pro přestavbu, kterou vedl Phineas Pett starší před svou smrtí v roce 1647. Opětovně spuštěna byla 14.10.1643 stále jako Prince Royal, ale dělová výzbroj byla redukována na 64 děl, ale zařazena jako válečná loď první třídy..

V roce 1649 byla přejmenována na HMS Resolution. Zajímavostí v tomto období je zmínka o lodním stewardovi v období mezi lety 1649-1652, kterým nebyl nikdo jiný než Phineus Pett mladší, který se na lodi zaučoval v roli mladšího námořního důstojníka po svém otci[2]. Budoucí stavitel nejhonosnějších válečných lodí éry 17.tého století tak propojil svůj život s dílem svého děda, než se v říjnu 1652 sám stal asistentem hlavního stavitele v loděnici Chatham.

Loď sloužila v první holandsko-anglické válce a prošla hned několika bitvami. 1652 Bitva u Kentish Knock. Jako vlajková loď admirála George Moncka a generála moře Richarda Deana se účastnila bitvy u Gabbardu a ještě téhož roku bitvy u Scheveningen.

Éra mohutně vyzbrojených válečných lodí a strategie jejich uplatnění v bitvě se teprve formovala. Ještě v průběhu první holandsko-anglické války, nebyl o lodě typu Sovereign of the Seas nebo HMS Resolution (HMS Prince Royal) velký zájem. Šlo o mohutné lodě charakteru řadových lodí s limity především v manévrovém boji, který v tomto období převládal. Teprve úspěch obou lodí v bitvě u Kentish Knock, kde palebná převaha lodi Sovereign of the Seas, kde sama odolala čtrnácti Holandským pokusům o zteč díky masivní dělostřelecké boční salvě dala vzniknout novému způsobu nasazení lodí tohoto typu. Řadové formaci využívající zdrcující palebnou převahu koordinovanou boční salvou.

V roce 1661 byla opět rozebrána v docích Wolwhich a přestavěna podle nových specifikací. Přestavbu vedl vnuk a bývalý lodní stevard HMS Resolution, Phineus Pett mladší. Spuštěna na vodu byla ještě pod názvem HMS Resolution 11.7.1663 s výzbrojí 92 děl a zcela přepracovanou zádí mohutně zdobených nástaveb jako válečná loď první třídy.

V květnu 1666 byla přejměnována zpět na HMS Royal Prince.

Podoba lodi po stavbě v roce 1610

O měsíc později se účastnila čtyřednní bitvy, kde třetího dne nedaleko Lowestoft najela na mělčinu. Ochomená loď byla následně zajata Holandským námořnictvem a zapálena 3.6.1666. Toto datum je tak poslednín záznamem v denníku jedné z prvních třípalubních válečných lodí královského námořnictva, jež budou následně zvány podle jejich určení Řadové lodě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, František. Plachty v ohni. Od Vikingů k Sinopu. 1000 let námořních bojů. Praha : Albatros, 2009. 413 s. ISBN 978-80-00-01873-7. S. 45-46.  
Podoba lodi po poslední přestavbě roku 1663
  1. WAGSTAFFE, Cate. FURRING IN THE LIGHT OF 16 TH CENTURY SHIP DESIGN. Maritime Archaeology [online]. University of Southern Denmark, October 2010 [cit. October 2010]. Dostupné online.  
  2. JOHNS, A. W.. Phineas Pett. The Mariner's Mirror. 1926-01-01, roč. 12, čís. 4, s. 431–442. Dostupné online [cit. 2017-07-03]. ISSN 0025-3359. DOI:10.1080/00253359.1926.10655391.