Přeskočit na obsah

Gustav von Myrdacz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gustav von Myrdacz

Narození12. července 1874
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. července 1945 (ve věku 70 let)
Tirana
AlbánieAlbánie Albánie
ChoťIda Heller Fiedler
RodičePaul von Myrdacz
Vojenská kariéra
HodnostNáčelník generálního štábu albánské armády
Bitvyprvní světová válka
druhá světová válka
Vyznamenání Řád Skanderbegův

Gustav Freiherr von Myrdacz (7. prosince 1876 Vídeň14. dubna 1945 Tirana) byl rakouský šlechtic slezského původu a důstojník, pozdějí náčelník generálního štábu albánské armády. Sehrál významnou roli při budování a organizaci moderních ozbrojených sil Albánie v meziválečném období 20 století.[1][2][3][4]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Gustav von Myrdacz se narodil se ve Vídni do rodiny vojenského lékaře Paula von Myrdacze, který působil v rakousko-uherské armádě jako lékař generálního štábu 4. armádního sboru v Budapešti a Emmy rozené Zettl. Rodina Myrdaczů měla slezský původ z Konské, otec Paul byl roku 1917 povýšen do šlechtického stavu za službu pro monarchii.

Po absolvování vojenské akademie ve Vídni byl Gustav von Myrdacz 28. srpna 1897 jmenován poručíkem a přidělen k maďarskému praporu polních myslivců č. 32 se sídlem v Zališčyky. V letech 1901–1903 studoval Vojenskou školu ve Vídni a poté sloužil jako důstojník štábu. V roce 1913, v hodnosti majora, působil ve štábu generálního velení rakousko-uherské armády.

Po vypuknutí první světové války byl služebně přidělen do Sarajeva. V prosinci 1915 byl zařazen k XIX. sboru pod velením generála Ignaze von Trollmanna, který se účastnil bojů v Srbsku a při obsazování severní Albánie. Během pobytu v Albánii se seznámil s albánským králem a prezident Ahmetem Zogem, s nímž navázal přátelský vztah.

Dne 1. května 1917 se stal velitelem IV. praporu pohraničních myslivců (Grenzjägerbataillon IV), v srpnu 1917 byl jmenován náčelníkem štábu 14. pěší divize na italské frontě a účastnil se bitev na Soči. Dne 5. ledna 1918 byl povýšen na plukovníka a 16. července téhož roku velel 117. pěšímu pluku při útoku na Průsmyk Tonale v Tyrolsku během bitvy na Piavě. V boji padl do italského zajetí.

Po propuštění v říjnu 1919 se vrátil do Rakouska, kde působil jako zástupce velitele městské milice v Štýrském Hradci. Dne 20. května 1922 odcestoval do Albánie jako člen skupiny vojenských poradců a získal albánské občanství.

S podporou Ahmeta Zoga byl 18. prosince 1925 jmenován náčelníkem štábu albánské armády v hodnosti plukovníka. V roce 1933 byl povýšen na generálmajora. Po italské okupaci Albánie v dubnu 1939 opustil Tiranu spolu se Zogovou rodinou, ale brzy se vrátil. Italské okupační úřady ho nechaly na svobodě.

Během druhé světové války pomáhal organizovat albánské jednotky v Kosovu. Po obsazení Albánie Němci v září 1943 byl povýšen do hodnosti generála divize a 23. října 1943 se stal náčelníkem generálního štábu albánské armády.

V roce 1945 byl zatčen partyzány Albánské národně osvobozenecké armády a postaven před zvláštní soud v Tiraně vedený Koči Dzodzem. Byl odsouzen k smrti za spolupráci s okupanty a 14. dubna 1945 zastřelen na předměstí Tirany.[5] Podle svědectví Pjetera Pepy jeho poslední slova zněla: „Umírám jako Albánec, protože jsem pracoval s oddaností pro demokratickou albánskou armádu.[6]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gustav von Myrdacz na polské Wikipedii a Gustav von Myrdacz na anglické Wikipedii.

  1. ELSIE, Robert. A biographical dictionary of Albanian history. London New York: I.B. Tauris in association with The Centre for Albanian Studies ISBN 978-1-78076-431-3. 
  2. DOKUMENTATION, Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische. Myrdacz, Gustav von. ISBN 978-3-7001-3213-4 [online]. 2003 [cit. 2025-11-02]. Dostupné online. (německy) 
  3. Gustaf von Myrdacz. Hearts of Iron 4 Mods Characters Wiki [online]. [cit. 2025-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GUERRE, Mémoires de. Myrdacz Gustav von. Mémoires de Guerre [online]. 2012-12-29 [cit. 2025-11-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. 13 Prill 1945 – Gjyqi i parë special i Tiranës [online]. 2015-08-09 [cit. 2025-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Pjeter Pepa: Dosja e diktatures. Tirana: 1995.

Související články

[editovat | editovat zdroj]