Gustav Jungbauer
| Gustav Jungbauer | |
|---|---|
| Narození | 17. července 1886 Horní Planá  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. října 1942 (ve věku 56 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Horní Planá |
| Povolání | etnolog, vysokoškolský učitel, etnograf, učitel a spisovatel |
| Alma mater | Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Zkušební komise pro učitelství na středních školách Německé univerzity v Praze |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gustav Jungbauer (17. července 1886, Horní Planá[1] – 23. října 1942, Praha[2]) byl sudetoněmecký etnograf, profesor na Univerzitě Karlově v Praze a spoluzakladatel Šumavského muzea v Horní Plané.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Jungbauer se narodil ve vorderhammerském mlýně u Horní Plané,[3] navštěvoval gymnázium v Českém Krumlově, kde byl žákem Josefa Johanna Ammana, šumavského vlastivědného pracovníka. Poté studoval[4] germanistiku na Filozofické fakultě Německé univerzity v Praze u Augusta Sauera a Adolfa Hauffena. Studium ukončil doktorátem. Mezi léty 1910–1914 vyučoval na vyšší státní živnostenské škole v Liberci.
Během první světové války bojoval v rakousko-uherské armádě u 91. pěší pluku. V roce 1915 padl do ruského zajetí. Podařilo se mu utéct ze zajateckého tábora v Taškentu v Uzbekistánu a převážně pěšky přes Turecko a Balkán se dostal do Záhřebu a odtud se vráti zpátky do Čech.[5] Do Ruska se vrátil v letech 1919–1921, kdy se jako zástupce Československého červeného kříže pokoušel o navrácení válečných zajatců.[3][5]
V roce 1923 nastoupil jako soukromý docent na (německou) Univerzitu Karlovu, kde se stal nástupcem Adolfa Hauffena a pokračoval v sepisování Bibliografie německého národopisu v Čechách. V roce 1933 byl jmenován mimořádným a v roce 1937 řádným profesorem. Byl členem mnoha národopisných společností a spolků.[5]
V Horní Plané spoluzaložil v roce 1923 Šumavské muzeum, které bylo vybudováno z darů a pozlstalostí. Mezi léty 1928–1938 byl vydavatelem Sudetendeutsche Zeitschrift für Volkskunde a šéfredaktorem Beiträge zur Sudetendeutschen Volkskunde.
Na hřbitově v Horní Plané jej připomíná pamětní deska.[3]
Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Böhmerwald-Märchen. Passau: M. Waldbauer, 1923. 85 stran. Böhmerwaeldler Volksbücher; Heft 4.
- Böhmerwald-Sagen. Jena: Eugen Diederichs, 1924. 272 s. Deutscher Sagenschatz.
- Deutsche und Kirgische Hochzeitsbräuche. Berlin: Walter de Gruyter und co., 1934. strany 76-82.
- Deutsche Sagen aus der Čechoslovakischen Republik. Prag: Staatliche Verlagsanstalt, 1934 - 1935. 2 sv.
- Aus der Kinderzeit: Deutsche Märchen. Karlsbad: Adam Kraft, 1936. 124 s., obr. Sudetendeutsche Bücherei, Volkskundliche Reihe; Nr. 2.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Horní Planá
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve Všeobecné nemocnici, sign. NEM Z17, s. 221
- ↑ a b c MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2021-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Matriky Univerzity Karlovy, Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze – Jungbauer Gustav, 17. 7. 1886, Oberplan
- ↑ a b c CIGLBAUER, Jan. Jednadevadesátníci : skutečný příběh dobrých vojáků 91. regimentu. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-7415-180-4, ISBN 80-7415-180-8. OCLC 1098031230 S. 451.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Jungbauer na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Jungbauer
