Gudrun Ensslinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gudrun Ensslinová
Ensslinová v krátkém filmu Das Abonnement (1967)
Ensslinová v krátkém filmu Das Abonnement (1967)
Narození 15. srpna 1940
Bartholomä
Úmrtí 18. října 1977 (ve věku 37 let)
Stuttgart
Příčina úmrtí sebevražda oběšením
Povolání učitelka
Děti Felix Ensslin
Rodiče Helmut Ensslin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gudrun Ensslinová (15. srpna 1940 Bartholomä18. října 1977 Stuttgart) byla německá levicová teroristka, spoluzakladatelka a vůdkyně Frakce Rudé armády.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v městečku Bartholomä v Bádensko-Württembersku jako čtvrté ze sedmi dětí evangelického pastora Helmuta Ensslina. Díky vynikajícím studijním výsledkům strávila v rámci výměnného pobytu pro školní rok 19581959 na střední škole v americké Pensylvánii. Po maturitě dostala stipendium od prestižní nadace Studienstiftung a v letech 19601963 studovala na univerzitě v Tübingenu anglistiku, germanistiku a pedagogiku. V r. 1964 získala diplom učitelky základní školy, pak se přestěhovala do Berlína, kde pokračovala v doktorském studiu na Svobodné univerzitě. Ještě v únoru 1962 se seznámila s Bernwardem Vesperem. Spolu založili malé vydavatelství nazvané Studio neue Literatur a začali být aktivisty demokratické levice a jistý čas pracovali pro SPD. Ve druhé polovině 60. let se přidali ke studentskému protestnímu hnutí a účastnili se mnoha demonstraci, např. i té ze 2. června 1967, při níž byl policií zabit student Benno Ohnesorg. 13. května 1967 se jim narodil syn Felix Robert. Zlom nastal, když se Ensslinová v létě 1967 seznámila s levicovým radikálem Andreasem Baaderem. Kvůli němu v únoru 1968 opustila Vespera i jejich syna (o kterého se po Vesperově sebevraždě v r. 1971 starali Ensslinové rodiče).

Spolu s Baaderem a dvěma dalšími radikály se Ensslinová 2. dubna 1968 zúčastnila politicky motivovaného žhářského útoku na dva obchodní domy ve Frankfurtu nad Mohanem. Následně byli zatčeni a odsouzeni ke 3 letům vězení a přestože jim byla nakrátko udělena amnestie, zanedlouho jim byl rozsudek potvrzen. Mezitím však už oba odešli do zahraničí, využívajíc tam svou popularitu, kterou jim v ultralevicových kruzích vynesl jejich proces. Po tom, co byl po jejich návratu do Německa Baader zatčen, se Ensslinová spojila s novinářkou Ulrikou Meinhofovou a s několika dalšími levicovými radikály naplánovali jeho útěk, který uskutečnil 14. května 1970.

Od tohoto času se začíná psát historie Frakce Rudé armády, v níž Ensslinová sehrála podstatnou roli. Předpokládá se, že právě ona byla nejvlivnější postavou ve skupině a podle některých právě její údajné konflikty o vůdcovství v RAF vedly v r. 1976 k sebevraždě známější Ulrike Meinhofové. To se však nikdy nedokázalo a pochybnosti zůstávají i kolem samotné sebevraždy Meinhofové.

Poté, co RAF v květnu 1972 zorganizovala sérii bombových útoků, se Ensslinová a její druzi stali nejhledanějšího lidmi v Německu. Ensslinová byla zatčena 7. června 1972 v módním butiku v Hamburku poté, co prodavačka uviděla v jejím saku zbraň a zavolala policii.

Ensslinová byla spolu s Baaderem a dalšími členy RAF umístěna v přísně střežené věznici Stammheim ve Stuttgartu, kde byla 28. dubna 1977 po téměř dvouletém procesu odsouzena na doživotí. Po událostech tzv. Německého podzimu, které souvisely s nevydařenou snahou druhé generace RAF o propuštění zadržovaných členů, byla Ensslinová 18. října 1977 nalezena oběšená ve své cele. Podle vyšetřování se spolu s Baaderem a Jan-Carl Raspem dohodli na kolektivní sebevraždě, což je však některými dodnes zpochybňováno a považováno za mimosoudní popravu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]