Guayana Esequiba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
mapa Guyany (Guayana Esequiba ve fialové barvě)
Mapa Velké Kolumbie včetně Guayany Esequibo z roku 1819

Guayana Esequiba (další možné pojmenování Teritorium Esequiba, ve Venezuele též používaný název Zona en Reclamación) je území v Guyaně, které si nárokuje sousední Venezuela. Jedná se území na západ od řeky Essequibo, která pramení na jihu země při brazilských hranicích, protéká Guyanou severním směrem a nakonec ústí do Atlantského oceánu. Nárokované území má rozlohu 159 000 km², což představuje více jak 60 % rozlohy Guyany.

Z administrativně-správního hlediska území sestává z regionů Barima-Waini, Cuyuni-Mazaruni, Pomeroon-Supenaam, Potaro-Siparuni, Upper Takutu-Upper Essequibo a Essequibo Islands-West Demerara. Status území je předmětem tzv. Ženevské dohody podepsané 17. února 1966 Spojeným královstvím (tehdejší správce Guyany) a Venezuelou, ve které zúčastněné strany souhlasí v hledání praktického, mírového a uspokojivého řešení sporu.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Španělé a Nizozemci začali osídlovat severní pobřeží Jižní Ameriky na konci 16. století. Nizozemská západoindická společnost zde začala podnikat okolo roku 1620 a postupně zde vznikly kolonie Essequibo, Demerara a Berbice. Snahy o nizozemské osidlování vnitrozemí ztroskotávaly. Britové do regionu přišli okolo roku 1700 a začali zakládat kávovníkové, bavlníkové a třtinové plantáže, na kterých pracovali afričtí otroci. Při založení generálního kapitanátu Venezuela španělským králem Karlem III. byla ustanovena hranice mezi španělskými a nizozemskými pozicemi v podobě řeky Essequibo, nicméně tato hranice fungovalo pouze de iure, žádná významnější kolonizace ze strany Španělska zde na západním břehu řeky neprobíhala. Nizozemci postupně ztráceli kontrolu na územím na východním břehu řeky Essequibo, na počátku 19. století zde byli dominantní Britové. Tři nizozemské kolonie byly oficiálně přenechány Spojenému království podepsáním anglo-nizozemské dohody v roce 1814 po ukončení Napoleonských válek.

V roce 1835 provedl cestovatel Robert Hermann Schomburgk pod záštitou Královské geografické společnosti biologický a geografický průzkum britského území. Následně byl pověřen vymezením hranic mezi britskými pozicemi a Venezuelou a Nizozemskou Guyanou (dnešní Surinam). Tzv. „Schombrugkova linie“ přiřkla Spojenému království rozlehlá území sahající na západním břehu Essequiba. Venezuela zpochybnila tuto hraniční linii a roku 1844 vznesla požadavek na území západně od řeky Essequibo. Británie přišla s protinávrhem, který však Venezuela odmítla.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Agreement to resolve the controversy over the frontier between Venezuela and British Guiana [online]. Organizace spojených národů [cit. 2014-12-06]. Dostupné online. (anglicky, španělsky)