Grumman F2F

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Grumman F2F
Grumman F2F-1 stíhací peruti VF-2B, USS Lexington (CV-2)
Grumman F2F-1 stíhací peruti VF-2B, USS Lexington (CV-2)
Určení palubní stíhací letoun
Výrobce Grumman
Šéfkonstruktér Leroy Grumman
První let 18. října 1933[1][2]
Zařazeno 1935
Vyřazeno 1940
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel United States Navy
United States Marine Corps Aviation
Výroba 1934-1935
Vyrobeno kusů 55 a prototyp
Cena za kus 12 000 $ (1935)[3]
Vyvinuto z typu Grumman FF
Další vývoj Grumman F3F

Grumman F2F byl jednomotorový dvojplošný stíhací letoun se zatahovacím podvozkem, který mezi lety 1935 až 1940 sloužil jako standardní stíhací typ v perutích Námořnictva Spojených států amerických. Mohl operovat jak z pozemních základen tak palub letadlových lodí.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Úspěch Grummanova dvoumístného typu FF-1, který byl podstatně rychlejší než jednomístné stíhací letouny své doby, vyústil v zakázku na jednomístný XF2F-1.[4] Nový typ byl vyzbrojen dvěma synchronizovanými kulomety ráže 7,62 mm nad motorovým krytem a jeho konstrukce zahrnovala vodotěsné oddíly, za účelem redukce hmotnosti a zlepšení možností udržení stroje na hladině v případě nouzového přistání na vodní hladinu.[3] Prototyp poprvé vzlétl 18. října 1933, vybaven experimentálním motorem XR-1534-44 Twin Wasp Junior, dvouhvězdicovým čtrnáctiválcem o výkonu 625 hp (466 kW), s nímž dosáhl maximální rychlosti 229 mil za hodinu (~ 369 km/h) ve výšce 8400 stop (2600 m), což bylo o 22 mil za hodinu (~ 35 km/h) více než FF-1 ve stejné letové hladině.[3] Manévrovací schopnosti byly také lepší než u dřívějšího dvojmístného letounu.[4]

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Tři F2F-1 ve službě u peruti VF-2B.

Námořnictvo 17. května 1934 objednalo 54 kusů sériových stíhacích F2F-1, z nichž první mu byla předána 19. ledna 1935. Jeden další exemplář byl objednán dodatečně aby nahradil stroj ztracený při havárii 16. března 1935, čímž celková produkce typu dostoupila 55 letounů. Poslední F2F-1 byl dodán 2. srpna 1935. F2F měl na danou dobu relativně dlouhou operační kariéru, a v prvoliniových perutích sloužil od roku 1935 do konce roku 1939, kdy u nich začal být nahrazován typem F3F. Do září 1940 typ F2F zcela vymizel od stíhacích perutí, a byl přeřazen k plnění výcvikových a pomocných úloh.[3] Draky posledních F2F dosloužily v roce 1942 jako pozemní instruktážní pomůcky.[2]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

XF2F-1

Označení US Navy pro prototyp Grumman G.6 s motorem XR-1534-44 Twin Wasp Junior o výkonu 625 hp (466 kW). Postaven jeden kus.

F2F-1

Sérivá varianta s motorem R-1535-72 Twin Wasp Junior o výkonu 700 hp (522 kW). Vyrobeno 55 kusů.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (Grumman F2F-1)[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres Grummanu F2F-1.

Údaje z United States Navy Aircraft since 1911[5]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 6,53 m (21 stop a 5 palců)
  • Rozpětí: 8,69 m (28 stop a 6 palců)
  • Výška: 2,77 m (9 stop a 1 palec)
  • Nosná plocha: 21,4 m² (230 čtverečních stop)
  • Prázdná hmotnost: 1 221 kg (2 691 lb)
  • Maximální vzletová hmotnost: 1 745 kg (3 847 lb)
  • Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1535-72 Twin Wasp Junior
  • Výkon pohonné jednotky: 700 hp (522 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 372 km/h (201 uzlů, 231 mph)
  • Dolet: 1 585 km (857 Nm, 985 mil)
  • Dostup: 8 260 m (27 100 stop)
  • Stoupavost: 10,4 m/s (2 050 stop za minutu)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grumman F2F na anglické Wikipedii.

  1. Graff 2009, s. 18
  2. a b c FRANCILLON, René J. Grumman Aircraft since 1929. London: Putnam Aeronautical Books, 1989. ISBN 0-85177-835-6. Kapitola Grumman F2F, s. 77-82. (anglicky) 
  3. a b c d Cacutt 1989, s. 155–162
  4. a b JORDAN, Corey C. Grumman's Ascendency: Chapter Two. [online]. Planes and Pilots Of World War Two, 2000. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-03-2012. (anglicky) 
  5. Swanborough a Bowers 1976, s. 201

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Grumman Single-Seat Biplane Fighters. In: CACUTT, Len. Great Aircraft of the World. London: Marshall Cavendish, 1989. ISBN 1-85435-250-4. (anglicky)
  • GRAFF, Corry. F6F Hellcat at War. New York: Zenith Imprint, 2009. ISBN 978-0-76033-306-8. (anglicky) 
  • SWANBOROUGH, Gordon; BOWERS, Peter M. United States Navy Aircraft since 1911. 2. vyd. London: Putnam, 1976. ISBN 0-370-10054-9. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]