Gront a puvod plesání hanáckýho
| Gront a puvod plesání hanáckýho | |
|---|---|
| Žánr | česká zpěvohra / hanácká opera |
| Skladatel | Ignác Plumlovský |
| Libretista | Ignác Plumlovský |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1751 |
| Premiéra | 27. srpna 1751 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gront a puvod plesání hanáckýho je jednoaktová česká zpěvohra v hanáckém nářečí – jedna z tzv. hanáckých oper, nebo spíše gratulační scénická kantáta.[1]
V létě roku 1751 slavil premonstrátský klášter v Hradisku u Olomouce 600. výročí svého trvání, respektive příchodu premonstrátů na Hradisko (předtím zde byl klášter benediktinský). Jako součást slavností – vedle například latinské opery Filia Sion jezuity Josefa Antonína Gureckého – byla provedena hanácká opera zvlášť objednaná od cisterciáckého mnicha Ignáce Plumlovského (řádovým jménem Alanus), který si podle záznamů kláštera již získal pověst „hudebníka zkušeného zejména ve skládání oper v hanáckém stylu“.[2]
Klášterní záznamy obsahují některé podrobnosti o jejím uvedení – páter Alanus přijel dohlížet na zkoušky více než měsíc předem, konaly se nejprve zkoušky bez kostýmů a pak kostýmové, jsou dokumentována dvě představení – premiéra 27. srpna 1751, v předvečer oficiálního zahájení jubilejních slavností, a repríza 2. září v klášterní zahradě, k jejímuž provedení „se sešli všichni dnešní hosté a z města šlechta obojího pohlaví“.[1][3]
Hudba opery se nedochovala. Její text se nacházel v pozůstalosti Aloise Vojtěcha Šembery a popisuje jej ještě Tomislav Volek (1968), v současnosti je však nezvěstný.[1] Opera neměla konkrétní děj, je spíše sérií vyprávění šesti charakteristických venkovských postav, které přicházejí blahopřát klášteru k jubileu, současně však popisují své vlastní starosti. Mezi postavami se vyskytovala postava vesnického rektora – podobně jako v Landeborkovi – a dvojice dívek jménem Kedrota Stiskalova a Manča Macakova, které byly zřejmým předobrazem hrdinek pozdější hanácké opery Maréna a Kedrota.[1][3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOLEK, Tomislav. První české zpěvohry. In: Dějiny českého divadla I. Praha: Academia, 1968, s. 331–346.
- FIALA, Jiří. Dobové české slovesné reflexe slezských válek. Olomouc: Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, 2001, ISBN 80-244-0331-5.
- TROJAN, Jan. Ignác Plumlovský. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla. Praha: Divadelní ústav, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-7008-201-0, ISBN 978-80-200-1486-3. S. 466–468.
- TROJAN, Jan. České zpěvohry 18. století. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2007, ISBN 978-80-86928-27-2.