Grigorij Baklanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Grigorij Baklanov
G. Baklanow.jpg
Narození 11. září 1923
Voroněž
Úmrtí 23. prosince 2009 (ve věku 86 let)
Moskva
Místo pohřbení Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Povolání spisovatel a scenárista
Národnost Židé
Alma mater Literární institut Maxima Gorkého
Ocenění Státní cena SSSR
medaile Za obsazení Budapešti
Řád přátelství mezi národy
medaile Za dobytí Vídně
medaile Veterán práce
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grigorij Jakovlevič Baklanov (rusky Григо́рий Я́ковлевич Бакла́нов, 11. září 1923 Voroněž23. prosince 2009 Moskva) byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952.[1] Od roku 1942 byl členem komunistické strany.

Život[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl.

V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1964 napsal knihu Červenec 1941, která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později.[2] Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR.[3]

V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja.[4] Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Píď země
  • Červenec 1941
  • Navždy jim bude devatenáct
  • …neb mrtvi jsouce hanby nedojdeme
  • Nejmenší z bratří

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Дом писателя Dostupné online
  2. Знамя Dostupné online
  3. IMDb Dostupné online
  4. The Independent Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]