Řehoř Nitsch
Řehoř Nitsch z Löwenbergu, také Gregor Nitsch, byl humanistický právník, veřejný notář a olomoucký kanovník. Patřil do kroužku olomouckých humanistických intelektuálů a podílel se na založení společnosti Sodalitas Maeierhofiana (též Sodalitas Marcomannica).[1]
Narodil se ve druhé polovině 15. století, poprvé je doložen jako notář roku 1490. Pocházel ze slezského Löwenbergu (též Lamberk, pozdější polský Lwówek Śląski).[2] V roce 1499 byl uveden ve imatrikulační knize právnické fakulty Vídeňské univerzity.[3] V letech 1500 až 1501 zde Řehoř Nitsch studoval u Conrada Celtise, spolu s dalšími olomouckými humanisty – Janem ze Zvole, Wolfgangem Langem, Štěpánem Taurinem a Jiřím Žabkou. Jmenovaní učenci pak šířili Celtisovy ideje na Moravě.[4] Když se Řehoř Nitsch vrátil v roce 1502 z Vídně do Olomouce, založil společně s Martinem Horčičkou-Sinapinem a dalšími učenci společnost Sodalitas Meierhofiana.[5]
Roku 1505 se Řehoř Nitsch vydal na návštěvu Krakova a přivezl odtamtud vyobrazeni a dokumentaci nově postavených hradeb. Zejména koncept předsunutých rondelů se pak uplatnil během modernizace olomoucké pevnost při opevňování Hradské brány.[6] V listáři Conrada Celtise se dochoval jeden z Nitschových dopisů, z jehož formulace odpovídá, že šlo o veřejný dokument – před odesláním byl čten na schůzi sodality.[7] Biskupský administrátor Konrád Althaymer odkázal Nitschovi soubor raných tisků právnické literatury, včetně díla Johanna Auerbacha.[2]
V roce 1504 získal Nitsch pozici generálního vikáře a officála biskupa Stanislava Thurza. Roku 1512 jej v úřadech nahradil olomoucký světící biskup Martin Göschl, ten však roku 1516 rezignoval a Nitsch se na obě pozice vrátil.[8] Seznam z roku 1527 dokládá, že podobně jako ostatní kanovníci sídlil v jednom z 54 domů v Předhradí. Zemřel po roce 1528.[9]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HLOBIL, Ivo; PETRŮ, Eduard. Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha: Academia, 1992. 274 s. ISBN 80-200-0385-1. S. 30.
- ↑ a b MAYO, Hope. Olomouc, not Herzogenburg: A group of gothic blind-tooled bookbindings reattributed. In: Gutenberg-Jahrbuch 1994. Mainz: Dr. Hans-Joachim Koppitz, 1994. ISSN 0072-9094. S. 269.
- ↑ MATIASOVITS, Severin. Die Matrikel der Wiener Rechtswissenschaftlichen Fakultät: Matricula Facultatis Juristarum. Studii Wiennensis. II. Band 1442–1557. Wien – Köln – Weimar: Böhlau, 2016. 322 s. ISBN 9783205202554. S. 64. (německy)
- ↑ Hlobil, Petrů (1992), s. 154.
- ↑ Hlobil, Petrů (1992), s. 155.
- ↑ Hlobil, Petrů (1992), s. 163.
- ↑ Hlobil, Petrů (1992), s. 34.
- ↑ BALETKA, Tomáš; ELBEL, Petr. Biskupská kurie a kapitula. In: ŠMERAL, Jiří. Dějiny Olomouce I. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. ISBN 978-80-244-2368-5. S. 240.
- ↑ STRNAD, Alfred A. Humanisten-Bischöfe in Schlesien, Mähren und Ungarn. In: EBERHARD, Winfried; MACHILEK, Franz. Kirchliche Reformimpulse des 14./15. Jahrhunderts in Ostmitteleuropa. Wien – Köln – Weimar: Böhlau, 2006. ISBN 9783412261054. S. 202. (německy)