Gramatika z Port-Royal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Grammaire de Port-Royal
Autor Antoine Arnauld a Claude Lancelot
Původní název Grammaire générale et raisonnée contenant les fondemens de l'art de parler, expliqués d'une manière claire et naturelle
Země Francie
Jazyk francouzština
Žánry jazykověda, filosofie jazyka
Vydavatel Pierre Le Petit (Paříž)
Datum vydání 1660
Počet stran 151
Následující dílo Logique de Port-Royal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gramatika z Port-Royal (francouzsky: Grammaire de Port-Royal; původním názvem však: Grammaire générale et raisonnée contenant les fondemens de l'art de parler, expliqués d'une manière claire et naturelle, tj. "Obecná a racionální gramatika, obsahující základy umění mluvit, vysvětlená jasným a přirozeným způsobem") byla průkopnickým dílem filosofie jazyka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tuto knihu, která byla vydána v Paříži v roce 1660, sepsali Antoine Arnauld a Claude Lancelot, významní představitelé tzv. Port-royalské školy ovlivněné jansenistickým myšlenkovým směrem morálně přísného katolicismu, jejímž centrem byl klášter Port-Royal des Champs. Dílo tvoří lingvistický protipól k Logice z Port-Royal z roku 1662.

Gramatika byla silně ovlivněna metodickými postupy René Descarta, proto ji Noam Chomsky označil za ukázkový příklad karteziánské lingvistiky. Hlavním argumentem Gramatiky, která byla určena pro libovolný jazyk, je to, že všem jazykům jsou společné univerzální mentální procesy, a proto se tedy mělo jednat o gramatiku univerzální. Jazyk je autory chápán jako odraz myšlení, jež je společné všem lidem díky společným gramatickým pravidlům všech jazyků. Racionální gramatika pak tvoří normativní osu správného, racionálního myšlení.[1]

Mentalismus a univerzalismus francouzských gramatiků však nebyl zcela nestranný. Ostatní jazyky byly totiž hodnoceny podle toho, nakolik splňovaly principy racionality obsažené v Gramatice z Port-Royal. Nedodržování tzv. přirozeného pořádku slov (především v syntetických jazycích jako je němčina nebo latina) se pokládalo za znak iracionality a vlivu vášní.[2]

Stejně jako u Logiky je pro Grammaire de Port-Royal typické úsilí převádět jazyková spojení na soudy jako logické operace rozumu, na nichž se tato spojení zakládají. Arnauld a Lancelot měli patrně na mysli, byť vágně, rozdíl mezi povrchními a hlubšími strukturami vět.[3] Jejich záměrem však nebylo převádění jedné jazykové struktury na jinou, nýbrž převod jazykových struktur na operace rozumu.[4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Gramatika z Port-Royal měla značný vliv na rozvoj lingvistiky zejména v 18. století, ale odkazovali se na ni i lingvisté moderní, například Ferdinand de Saussure a zmíněný zakladatel generativní a transformační gramatiky Noam Chomsky, který v autorech tohoto spisu dokonce viděl své předchůdce.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Reinhold Clausjürgens: Erkenntnis und Sprache in Port-Royal. Rekonstruktion und Geschichte einer Theorie der Repräsentation. Universität Bielefeld, 1984
  • Marc Dominicy: La Naissance de la Grammaire Moderne: Langage, logique et philosophie à Port-Royal. Bruxelles: Mardaga, [1984]. 256 s. Philosophie et Langage. ISBN 2-87009-213-X.
  • Noam Chomsky: Cartesian linguistics: a chapter in the history of rationalist thought. New York: Harper and Row, ©1966. xi, 119 s. Studies in language.
  • Wolfgang Röd: Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, 2002. 383 s. Dějiny filosofie; Svazek 8. ISBN 80-7298-039-4, s. 169-170.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLOUKOVÁ, Danica. Slovníček k filosofii jazyka [online]
  2. POKORNÝ, Jan. Lingvistická antropologie : jazyk, mysl a kultura. 1.vyd.. vyd. Praha : Grada, 2010. 346 s. ISBN 978-80-247-2843-8. S. 24.  
  3. CHOMSKY, Noam. Cartesian linguistics : a chapter in the history of rationalist thought. New York : Harper and Row, c1966. xi, 119 s. S. 33.  
  4. RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. 1. vyd.. vyd. Praha : Oikoymenh, 2002. 383 s. ISBN 80-7298-039-4. S. 169-170.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]