Giovanni Battista Sammartini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jediný dochovaný portrét G. B. Sammartiniho od Domenica Riccardiho.[1]

Giovanni Battista Sammartini (1700 nebo 1701 Milán15. leden 1775) byl italský hudební skladatel, varhaník, sbormistr a učitel hudby.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Giovanni Battista Sammartini se narodil v Miláně jako sedmé z osmi dětí francouzského emigranta a hobojisty Alexise Saint-Martina a Girolamy de Federici. Hudební vzdělání mu poskytl otec; Jeho první skladbou bylo několik vokálních děl která složil roku 1725; do dnešní doby se nedochovala. V roce 1728 získal místo kapelníka kongregace.

Sammartini se rychle proslavil jako chrámový skladatel a v 30. letech 18. století se stal známým i mimo hranice Itálie. Postupně byl činný v několika kostelech (přinejmenším osmi) a skládal hudbu, jež byla hrána při státních příležitostech a ve šlechtických domech. Ačkoliv se nikdy nevzdálil daleko od Milána, přišel do styku s mnoha významnými skladateli včetně J. C. Bacha, W. A. Mozarta, Luigi Boccheriniho a Glucka; ten byl v letech 1737 až 1741 jeho žákem.

Sammartini zemřel neočekávaně roku 1775. Ačkoliv byl ve své době vysoce oceňován, jeho hudba upadla rychle v zapomnění. Sammartiniho dílo znovu zkoumali teprve po roce 1913 muzikologové Fausto Torrefranca, Georges de Saint-Foix a Gaetano Cesari. Většina z jeho dochovaných děl byla paradoxně nalezena ve vydáních mimo jeho domovský Milán.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Sammartiniho hudbu vysoce oceňovali mladší skladatelé včetně Johanna Christiana Bacha. Sammartini je zvláště spojován se vznikem symfonické formy; k ní přispěl jednak odklonem od krátkého stylu připomínajícího operní předehru, jednak zavedením nového vážného přístupu a použitím vyvíjejících se témat čímž předznamenal Haydna a Mozarta.

Často je zaměňován se svým bratrem Giuseppem, jenž byl podobně plodným skladatelem a jeho jméno mělo tutéž iniciálu.

Inovační přínos[editovat | editovat zdroj]

Sammartini je uznáván zejména v souvislosti se svými zásluhami o vznik symfonické formy, možná dokonce více nežli takzvaná mannheimská a vídeňská škola.[2] Jeho přístup ke kompozici symfonie byl jedinečný v tom, že využil vlivu forem triové sonáty a koncertu, zatímco jiní skladatelé té doby vycházeli z tzv. italské předehry. Jeho hudba nikdy nepostrádala invenci a někdy předběhla pozdější směry vážné hudby jako například styl Sturm und Drang.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sammartini byl velmi plodný skladatel. Zpočátku komponoval hudbu hlavně pro liturgické účely. Jeho dílo zahrnuje 4 opery, okolo 70 symfonií, 10 koncertů a několik komorních skladeb které patří k nejstarším komorním skladbám v historii hudby. V roce 2004 bylo známo asi 450 Sammartiniho skladeb, avšak mnoho dalších děl bylo ztraceno, zvláště duchovní a dramatická hudba.[2] Jiné se mohly ztratit v důsledku vydání pod jménem jiného autora, zejména jeho bratra Giuseppe.[4]

Sammartiniho skladby jsou označovány buď opusovými čísly která dostaly za jeho života nebo čísly J-C podle takzvaného Jenkins-Churginova katalogu. Některá Sammartiniho díla, včetně jednoho Magnificat, vydal poprvé Newell Jenkins (jenž byl také vydavatelem mj. hudby Vivaldiho, Paisiella a Boccheriniho).

Sammartiniho hudba se obvykle rozděluje do tří období podle stylu: rané období (1724-1739) odráží směs barokních a předklasicistních forem, střední období (1740-1758), ve kterém používá předklasicistní formy a období pozdní (1759-1774), v němž jeho hudba vykazuje klasicistní vlivy včetně Mozarta. Za nejvýznamnější a nejoriginálnější je považováno střední období; tyto skladby v "galantním" stylu jsou předzvěstí klasicistního období.

Dochované skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Opery
    • Memet (premiéra r. 1732, Lodi, Itálie), tragédie o třech jednáních. První věty dvou nejstarších známých Sammartiniho symfonií jsou použity jako předehry.
    • L'ambizione superata dalla virtu` (premiéra 26. prosince 1734, Teatro Regio Ducal, Milán), drama o třech jednáních.
    • L'Agrippina, moglie di Tiberio (premiéra leden 1743, Teatro Regio Ducal, Milán), hudební drama o třech jednáních
    • La gara dei geni (premiéra 28. května 1747, Teatro Regio Ducal, Milán) -dochovala se pouze jediná árie
  • Sonáty (více než 50):
    • pro varhany
    • pro violoncello
    • pro housle
    • pro flétnu
  • koncerty (10):
    • pro violoncello a pikolu
    • pro flétnu
    • pro housle
  • Symfonie (nejméně 68)
  • koncertina (7)
  • pochody (4)
  • menuety (4)
  • smyčcové kvintety (6)
  • flétnové a smyčcové kvartety (21)
  • smyčcová tria (okolo 200)
  • árie a skladby pro pěvecký sbor (9)
  • kantáty (8)
  • duchovní skladby (17)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cattoretti, Anna, ed. Giovanni Battista Sammartini and His Musical Environment. Brepolis, 2004.
  2. a b Sammartini, Giovanni Battista. The Symphonies of G. B. Sammartini. Ed. Bathia Churgin. Cambridge: Harvard University Press, 1968.
  3. Churgin, Bathia: Sammartini [St Martini, San Martini, San Martino, Martini, Martino] Giovanni Battista', Grove Music Online ed. L. Macy (Accessed [21 March 2007]), <http://www.grovemusic.com>
  4. The Published Instrumental Works of Giovanni Battista Sammartini: A Bibliographical Reappraisal Henry G. Mishkin; Giovanni Battista Sammartini The Musical Quarterly, Vol. 45, No. 3. (Jul., 1959), pp. 361-374. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=0027-4631%28195907%2945%3A3%3C361%3ATPIWOG%3E2.0.CO%3B2-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cattoretti, Anna, ed., Giovanni Battista Sammartini and his musical environment, Brepols, Turnhout, 2004. ISBN 2-503-51233-X. (anglicky)
  • Churgin, Bathia and Jenkins, Newell. Thematic Catalog of the Works of Giovanni Sammartini: Orchestral and Vocal Music. Cambridge: published for the American Musicological Society by Harvard University Press, 1976. ISBN 0-674-87735-7. (anglicky)
  • Stedman, Preston. The Symphony. Englewood Cliffs, New Jersey: Prentice Hall 1992. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanni Battista Sammartini na anglické Wikipedii.