Gilbert Elliot, 4. hrabě z Minto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gilbert Elliot, 4. hrabě z Minto
Narození9. července 1845
Londýn
Úmrtí1. března 1914 (ve věku 68 let)
Roxburgh
Alma materTrinity College
Etonská kolej
Povolánípolitik a voják
Oceněníčestný doktor Lavalovy univerzity (1904)
čestný doktor Ottawské univerzity
Podvazkový řád
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Politická stranaKonzervativní strana
ChoťMary Caroline Grey (od 1883)[1][2]
DětiViolet Astor, Baroness Astor of Hever[1]
Victor Elliot-Murray-Kynynmound, 5th Earl of Minto[3]
Gavin William Esmond Elliot-Murray-Kynynmound[3]
Eileen Nina Evelyn Sibell Montagu-Douglas-Scott[3]
Lady Ruby Elliot-Murray-Kynynmound[3][1]
RodičeWilliam Elliot-Murray-Kynynmound, 3rd Earl of Minto a Emma Hislop[3]
PříbuzníJohn Astor, George Petty-Fitzmaurice, 8th Marquess of Lansdowne, Gavin Astor, 2nd Baron Astor of Hever[1], Lady Mary Margaret Elizabeth Petty-FitzMaurice[3] a Hugh Astor[3] (vnoučata)
FunkceGenerální guvernér Kanady (1898–1904)
člen britské Soukromé rady
generální guvernér Indie
člen Sněmovny lordů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gilbert Elliot, 4. hrabě z Minto (Gilbett John Elliot–Murray–Kynynmound, 4th Earl of Minto, 4th Viscount Melgund, 4th Baron Elliot) (9. červenec 1845, Londýn, Anglie – 1. března 1914, Minto House, Skotsko) byl britský státník ze skotské šlechtické rodiny. Původně sloužil v armádě, později byl generálním guvernérem v Kanadě (1898–1904) a místokrálem v Indii (1905–1910). Byl rytířem Podvazkového řádu, na britských a kanadských univerzitách získal čtyři čestné doktoráty.

Pocházel ze staré skotské šlechty, byl pravnukem indického generálního guvernéra 1. hraběte z Minto. Narodil se v Londýně jako nejstarší syn 3. hraběte z Minto, po matce byl vnukem generála Sira Thomase Hislopa. Jeho mladší bratr Arthur Elliot (1846–1923) byl novinářem a dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, členem parlamentu byl i další bratr Hugh Elliot (1848–1932), nejmladší bratr William (1849–1928) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti podplukovníka.

Počátek kariéry v armádě[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Etonu a Cambridge, poté sloužil v armádě, za karlistických válek ve Španělsku působil jako válečný korespondent, v rusko-turecké válce byl přidělencem turecké armády, poté se zúčastnil vojenských operací v Africe. V letech 1883–1885 byl vojenským tajemníkem generálního guvernéra v Kanadě markýze z Lansdowne. Po návratu do Anglie se neúspěšně pokusil dostat do Dolní sněmovny, ale ve volbách byl poražen (1886). Pak se věnoval organizování dobrovolnických sborů a v armádě dosáhl hodnosti plukovníka. Po otci zdědil rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů (1891, jako otcův dědic do té doby užíval titul vikomt Melgund).

Generální guvernér v Kanadě a místokrál v Indii[editovat | editovat zdroj]

Generální guvernér v Kanadě 1898–1904. Do doby jeho úřadování v Kanadě spadá mohutná imigrace z Evropy, ekonomický vzestup země, ale také diplomatické problémy s USA (ohledně hranic výsostných vod). Podporoval také sportovní aktivity, vznik národních parků a věnoval se i zlepšení zdravotnictví a školství. Ve funkci generálního guvernéra jej následoval jeho švagr hrabě Grey. V roce 1905 byl jmenován členem Tajné rady, v roce 1905 byl britským delegátem na mezinárodní koloniální konferenci v Římě. V letech 1905–1910 byl generálním guvernérem a místokrálem v Indii, kde se zvýšenými pravomocemi modifikoval státní správu a eliminoval politické napětí[4]. Zde jeho působení nezanechalo tak výraznou stopu, což bylo dáno tím, že na rozdíl od Indie choval ke Kanadě a Kanaďanům osobní náklonnost.

V roce 1910 obdržel Podvazkový řád, dále byl rytířem Řádu sv. Michala a sv. Jiří a Řádu Indické říše, získal čestný doktorát v Cambridge, další čestné doktoráty obdržel na kanadských univerzitách v Kingstonu, Montréalu a Torontu. V letech 1911–1914 byl lordem-rektorem univerzity v Edinburghu.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1883 se oženil s Mary Caroline Greyovou (1858–1940), sestrou 4. hraběte Greye. Dědicem titulů byl starší syn Victor Elliot, 5. hrabě z Minto (1891–1975), mladší syn Gavin Elliot (1895–1917) padl za první světové války. Dcery se provdaly do rodin Baringů a Petty–Fitzmaurice.

Zemřel na rodovém sídle Minto House ve Skotsku, který rodina obývala od 17. století do konce druhé světové války. Zámek byl kvůli špatnému stavu zbořen koncem 20. století.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ HONZÍK, Miroslav: Říkali si vojevůdci; Praha, 1984, s. 123–124
  5. ↑ BEGENT, Peter J. The most noble Order of the Garter, 650 years. Londýn: Spink, 1999. 469 s. ISBN 1-902040-20-1, ISBN 978-1-902040-20-2. OCLC 44147456 S. 327. 
  6. ↑ a b The London Gazette. 1905-10-6, čís. 27842, s. 6703. Dostupné online. 
  7. ↑ The London Gazette. 1898-11-1, čís. 27019, s. 6375. Dostupné online. 
  8. ↑ (152) - Army lists > Hart's Army Lists > Hart's annual army list, militia list, and imperial yeomanry list > 1908 - British Military lists - National Library of Scotland. digital.nls.uk [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. 
  9. ↑ The London Gazette. 1882-11-17, čís. 25169, s. 5169. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gilbert_Elliot,_4._hrabě_z_Minto&oldid=21983087“