Přeskočit na obsah

Gertruda Polská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gertruda Polská
Narození1025
Úmrtí4. ledna 1108 (ve věku 82–83 let)
Turov
BydlištěPolsko
Povoláníaristokratka a spisovatelka
ChoťIzjaslav I. Kyjevský[1]
DětiJaropolk Turovský[2]
Svjatopolk II. Izjaslavič
RodičeMěšek II. Lambert a Richenza Lotrinská
RodPiastovci
PříbuzníKazimír I. Obnovitel a Ryksa Polská (sourozenci)
Jaroslav Turovský, Matylda Turovská, Anastázie Turovská[2] a Vjačeslav Brestlitevský (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gertruda Polská (asi 10254. leden 1108) byla polská princezna, dcera krále Měška II. Lamberta a Richenzy Lotrinské a pravnučka římskoněmeckého císaře Oty II.

V roce 1043 se provdala za ruského knížete Izjaslava I. Kyjevského, se kterým měla několik dětí: Jaropolka Izjaslaviče, Mstislava, dceru Eupraxii, která se později provdala za krakovského prince Měška. Často je uznáván jejím synem také velkokníže Svjatopolk II. Izjaslavič, který však mohl být synem Izjaslava a jeho konkubíny.

Gertruda je dnes známa především v kulturních souvislostech: zdědila totiž po své matce skvěle iluminovaný rukopis, známý jako Egbertův žaltář (popř. Trevírský žaltář či Gertrudin kodex), který byl vytvořen v poslední čtvrtině 10. století pro Egberta, arcibiskupa trevírského. Do tohoto kodexu nechala posléze připsat i své vlastní autorské části, kalendář a knihu modliteb (v pozdějších edicích jsou tyto části zvané Folia Gertrudiana). V šesti z téměř sta modliteb se silně autobiografickými prvky se mj. modlí za svého syna Jaropolka a vřelé obraty (unicus filius meus – „můj jediný/oblíbený syn“) jež přitom užívá, naznačují hluboký mateřský vztah k synovi – v literatuře té doby něco vyjadřovaného veřejně jen zřídka. Pro tento svůj počin je kněžna Gertruda považována za nejstarší jménem známou polskou spisovatelku vůbec.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gertrude of Poland na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]