Georgij Michajlovič Berijev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Georgij Michajlovič Berijev (Beriašvili) (uváděný nesprávně též jako Berjev; rusky Георгий Михайлович Бериев (Бериашвили), gruzínsky გიორგი მხეილის ძე ბერიაშვილი; 13. února 1903, Tbilisi12. července 1979) byl sovětský letecký konstruktér.

Roku 1923 po absolvování Tbiliské železniční školy a službě v Rudé armádě začal studovat na polytechnickém institutu, odkud roku 1925 přešel na letecké oddělení fakulty stavby lodí Leningradského polytechnického institutu.[1]

Po studiu nastoupil roku 1930 v konstrukční kanceláři MOS VAO (rusky КБ МОС ВАО) vedené francouzským konstruktérem Paulem Richardem.[1] Později byla MOS VAO včleněna do CKB CAGI.[2]

Roku 1934 byl jmenován hlavním konstruktérem a náčelníkem Ústřední konstrukční kanceláře námořních letadel při leteckém závodu č. 31 v Taganrogu a vedl ji do roku 1968. Pod jeho vedením kolektiv konstrukční kanceláře vytvořil sériově vyráběné hydroplány MBR-2, MP-1, KOR-1 a Kor-2, obojživelné Be-10, Be-12. Dále zkušební MDR-5, MBR-7, LL-143, Be-8, R-1 , Be-14 a dopravní Be-30.[2]

Georgij Berijev roku 1951 dosáhl hodnosti generálmajora inženýrsko-technické služby, vědecké hodnosti doktor technických věd roku 1961. Za zdařilé konstrukce letadel byl vyznamenán Stalinovou cenou (1947, za Be-6), Státní cenou SSSR (1968, za Be-12), dvakrát Leninovým řádem a dvakrát Řádem rudého praporu práce.

Po odchodu z vedení konstrukční kanceláře žil Moskvě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Бериев, Георгий Михайлович na ruské Wikipedii.

  1. a b NOVIKOV, Vlad. Сегодня исполняется 107 лет со дня рождения Георгия Михайловича Бериева [online]. Taganrog: Таганрог.su, 2010-02-13, [cit. 2010-04-03]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b Бериев Георгий Михайлович [online]. ООО "AirPost", [cit. 2010-04-03]. Dostupné online. (rusky)