Georgij Gapon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georgij Gapon
Father Georgiy Gapon.jpg
Rodné jméno Georgiy Apollonovich Gapon
Narození 5. února 1870
Beliki
Úmrtí 28. března 1906 (ve věku 36 let)
Ozerki
Alma mater Saint Petersburg Theological Academy
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Apollonovič Gapon (rusky Георгий Аполлoнович Гапон, 17. února 1870, Poltava, Ukrajina - 10. dubna 1906, Oserki, Finsko) byl ruský pravoslavný kněz, vězeňský kaplan, zakladatel Shromáždění ruských továrních dělníků a jeden z vůdců ruské revoluce roku 1905.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Gapon byl syn ukrajinských rolníků. Vzdělával se v teologickém semináři a roku 1896 se oženil, o dva roky později však ovdověl. Poté se Gapon přesunul do Petrohradu a učil na tamní teologické akademii v roce 1902. Gapon stal se náboženským učitelem v sirotčinci v roce 1900 a stal se přítelem a zastáncem továrních dělníků a nezaměstnaných. Gapon byl postavou známou na dvoře cara Mikuláše II. i v nejchudších oblastech Petrohradu, kde působil jako misionář. Roku 1904 byl pověřen založením Shromáždění ruských továrních dělníků, které mělo zklidnit nespokojenost mezi pracujícími a posilovat národní uvědomění. Byl tak úspěšný, že na konci roku mělo Shromáždění 8000 členů, což bylo mnohem víc, než měla Ruská sociálně demokratická dělnická strana.

Krvavá neděle[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Krvavá neděle (1905).

Počátkem ledna roku 1905 zahájili dělníci Putilovské železárny v Petrohradu stávku. Požadovali osmihodinovou pracovní dobu, zlepšení pracovních podmínek, vyšší mzdy pro ženy a všeobecný posun k politické demokracii. Během dvou týdnů se celé město octlo v generální stávce. Lenin tehdy konstatoval, že Rusko se nachází ve stavu nebývalého politického kvasu. Car nezahálel a kolem všech veřejných budov shromáždil vojsko. V této situaci se pop Gapon chopil myšlenky přímého apelu na cara. Kázal dělníkům na stávkových schůzích a sestavil petici, v níž Gapon požadoval svobodnou společnost, ve které si budou všichni rovni a budou zastoupeni v ústavním shromáždění ve všeobecném hlasování. Po jejím sestavení Gapon prohlásil „K carovi! A co když nás car nepřijme? Pak pro nás car neexistuje!“. Pochodující ruská chudina se v čele s Gaponem blížila k několika branám, které stály kolem středu města. Gapon vedl zástup mířící k Narevské bráně. Když k ní dorazili, přehradilo jim cestu pěchotní vojsko a kolem se rozestoupili kozáci na koních se šavlemi. Jezdci zaútočili bez varování a do davu bezbranných demonstrantů udeřili z obou stran. Pak se přidala i pěchota a pálili salvu kulek do lidí, kteří stáli u sebe tak těsně, že se nemohli rozprchnout. „Viděl jsem šavle, jak se zvedají a dopadají. Pak muže, ženy a děti, jež klesají k zemi jak podťaté kmeny a vzduchem se nesly stony, kletby a křik“ napsal později Gapon. Při pokojném pochodu zemřelo víc než 500 lidí, Gapon však přežil.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Tělo mrtvého Gapona

Po krvavém masakru mu spisovatel Maxim Gorkij poskytl nocleh a skrýš. Když ho začala hledat Ochranka, oholil si Gapon svůj vous a uprchl do Ženevy a stal se Leninovým společníkem. Mezitím se setkal s jinými ruskými emigranty, například s Georgijem Plechanovem, Petrem Kropotkinem a s francouzskými socialisty Jeanem Jauresem a Georgesem Clemenceauem. Nakonec se ale vrátil do Ruska a pokusil se u cara rehabilitovat a zároveň navázat styky s revolučními opozičními stranami. Někteří socialisté-revolucionáři byli přesvědčeni, že Gapon je vládním špionem, a přikázali jednomu ze svých členů, Pjotru Rutenbergovi, aby zařídil jeho smrt. Na jaře roku 1906 byl Gapon oběšen v chatce za tehdejší finskou hranicí ve vesnici Ozerki.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgy Gapon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]