Georges Mouton de Lobau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Georges Mouton de Lobau
Général Georges Mouton.jpg
Narození 21. února 1770
Phalsbourg
Úmrtí 27. listopadu 1838 (ve věku 68 let)
Paříž
Místo pohřbení krypta Saint-Louis-des-Invalides
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
rytíř Řádu svatého Ludvíka
velkokříž Řádu sjednocení
Manžel(ka) Félicité-Caroline-Honorine d'Arberg de Valangin
Děti Louise-Napoléone Mouton de Lobau
Funkce poslanec francouzského Národního shromáždění
člen Komory pairů
Peer of France
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georges Mouton, hrabě de Lobau (21. únor 1770 v Pfalzburgu, Lotrinsko21. listopad 1838 v Paříži) byl francouzský generál, pair a maršál Francie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Georges Mouton vstoupil roku 1792 jako dobrovolník do francouzské armády. Roku 1797 byl velitelem praporu, a roku 1800 již plukovníkem. Napoleon jej jmenoval roku 1805 v boulogneském táboře brigádním generálem a brzy poté i svým adjutantem. V taženích roku 1805 i 18061807 byl stále v těsné blízkosti císaře. Vyznamenal se v bitvách u Jeny a Friedlandu, kde byl těžce raněn. Po Tylžském míru roku 1807 byl povýšen na divizního generála a jmenován generálním inspektorem pěchoty a v prosinci 1807 se stal velitelem pozorovacího sboru v Pyrenejích. 1808 byl velitelem divize ve Španělsku. Ve válce roku 1809 rychlým pochodem a dobytím Landshutu (21.4.1809) zamezil spojení sboru Hilleova s arcivévodou Karlem. V bitvě u Aspern dobyl 21. května 1809 v čele gardových fyzilírů Esslingen a tím umožnil záchranu armády organizovaným ústupem na ostrov Lobau. Za statečnost a iniciativu v bitvě jej Napoleon povýšil do šlechtického stavu s titulem hrabě z Lobau.

Cesta k Waterloo[editovat | editovat zdroj]

Roku 1812 byl jako generální adjutant jedním z mála Napoleonových průvodců při návratu z ruského tažení do Paříže. Následující rok bojoval u u Lützenu a Budyšína, poté převzal po Vandammovi (po jeho zajetí v bitvě u Chlumu) zbytky jeho sboru a s ním se účastnil bitvy u Lipska. Po bitvě se uzavřel v Drážďanech spolu s maršálem Gouvionem Saint-Cyr a po obklíčení a kapitulaci prožil zbytek války v rakouském zajetí. Po uzavření míru se vrátil do Francie a po návratu Napoleona z Elby převzal nejprve velení l. pěší divize a poté velení VI. sboru armády. Byl jmenován pairem. Na čele svého sboru bojoval u Ligny a u Waterloo. Zde padl do zajetí Angličanů.

Restaurace[editovat | editovat zdroj]

Po restauraci byl nucen emigrovat a až do roku 1818 žil v Belgii. Po obdržení povolení k návratu pak žil ve své vlasti zcela v soukromí, až roku 1828 byl zvolen za departement Meurthe poslancem sněmovny, kde proslul svými liberálními postoji. Roku 1830 přivítal revoluci a stal se členem municipální komise, která provizorně nahradila vládu. 26. prosince 1830 převzal po Lafayettovi velení národní gardy, v jejímž čele pak 1832 a 1834 potlačil nepokoje. 30. června 1831 obdržel maršálskou hůl a roku 1833 byl jmenován pairem. Zemřel v Paříži.