George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu
4thEarlOfClarendon.jpg
Narození 12. ledna 1800
Londýn
Úmrtí 27. června 1870 (ve věku 70 let)
Londýn
Alma mater St John’s College
Povolání diplomat a politik
Zaměstnavatel Foreign Office
Ocenění velkokříž Řádu lázně
Podvazkový řád
Politická strana Liberální strana
Manžel(ka) Lady Katherine Grimston (od 1839)
Děti Francis Hyde Villiers
Edward Villiers, 5th Earl of Clarendon
Emily Russell, Baroness Ampthill
Constance Stanley, Countess of Derby
Lady Alice Villiers
Edward Hyde Villiers, Lord Hyde
George Villiers
Lady Florence Villiers
Rodiče George Villiers a Theresa Villiers
Příbuzní Charles Pelham Villiers, Thomas Hyde Villiers a Henry Villiers (sourozenci)
Algernon Hyde Villiers, Gerald Hyde Villiers[1], Dorothy Villiers[1], Eric Hyde Villiers[1] a Marjory Mildred Villiers[1] (vnoučata)
Funkce Velvyslanec Spojeného království ve Španělsku (1833–1839)
Chancellor of the Duchy of Lancaster (1840–1841)
Ministr obchodu Spojeného království (1846–1847)
ministr zahraničí Spojeného království (1853–1858)
Chancellor of the Duchy of Lancaster (1864–1865)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu

George William Frederick Villiers, 4. hrabě z Clarendonu (George William Frederick Villiers, 4th Earl of Clarendon, 4th Baron Hyde of Hindon) (12. ledna 1800, Londýn27. června 1870, Londýn) byl britský diplomat a státník ze starobylého šlechtického rodu Villiersů. Patřil k výrazným osobnostem Liberální strany 19. století, osvědčil se především jako diplomat a celkem třikrát byl britským ministrem zahraničí, ještě předtím zastával funkci místokrále v Irsku.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z významného šlechtického rodu Villiersů, jeho otec George Villiers (1759-1827) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a vrchním intendantem námořnictva. Vystudoval v Cambridge a po absolvování univerzity působil jako atašé v Petrohradě (1820–1823). V letech 1823–1833 byl komisařem celního úřadu, v roce 1831 byl mimořádným vyslancem ve Francii. V letech 1833–1839 byl vyslancem v Madridu, kde měl důležitou úlohu v době španělské občanské války. Mezitím po strýci zdědil titul hraběte z Clarendonu a vstoupil do Sněmovny lordů (1838), kde jako aktivní řečník obhajoval vládní politiku.

Federico de Madrazo y Rojas: George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu, jako britský vyslanec ve Španělsku

Místokrál v Irsku a ministr zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Po návratu ze Španělska zaujal místo ve vládě, nejprve jako lord strážce tajné pečeti a lord kancléř vévodství lancasterského (1840–1841), v dalším liberálním kabinetu byl ministrem obchodu (prezidentem úřadu pro obchod; 1846–1847). V letech 1847–1852 byl místokrálem v Irsku. Proti irským emancipačním snahám vystupoval velmi přísně a i v Anglii byl kritizován, naopak královna Viktorie jeho činnost ocenila osobním projevem v parlamentu a v roce 1849 obdržel Podvazkový řád.

Ve vládních funkcích se od čtyřicátých let aktivně zabýval diplomatickou situací v Evropě a kvůli neochotě opustit kontinent odmítl opakované nabídky na post generálního guvernéra v Kanadě a Indii. Své zkušenosti plně zúročil ve funkci ministra zahraničí, kterou zastával celkem třikrát (1853–1858, 1865–1866 a 1868–1870). Projevil značné diplomatické nadání a pomáhal udržovat velmocenské postavení Británie, v roce 1856 se zúčastnil kongresu v Paříži, který ukončil krymskou válku. Zde dosáhl úspěchu mimo jiné díky přátelství s francouzskou císařovnou Evženií, s níž se znal již z doby svého působení ve Španělsku[2]. Naopak přílišné sympatie k francouzské císařské rodině mu později uškodily a v roce 1859 se do vlády nedostal. V letech 1861–1864 byl předsedou vládní komise pro školství, ministrem se stal znovu až v roce 1864 jako lord kancléř vévodství lancasterského, ministrem zahraničí byl opět v letech 1865-1866 a 1868-1870. V této době uspěl v jednáních se Spojenými státy, naopak se mu nepodařilo prosadit britské zájmy proti Rusku ve střední Asii

Zemřel v budově ministerstva zahraničí v Londýně 27. června 1870 ve věku 70 let.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Zámek The Grove, Hertfordshire

Byl ženatý s Catherine Grimston (1810-1874), dcerou 1. hraběte z Verulamu. Z jejich manželství pocházelo osm dětí, z nichž dvě zemřely v dětském věku. Dcery se provdaly za významné osobnosti politiky (16. hrabě z Derby, 1. hrabě z Lathomu). Dědicem hraběcího titulu byl Edward Hyde Villiers, 5. hrabě z Clarendonu (1846-1914), mladší syn Sir Francis Villiers (1852-1925) působil v diplomacii a byl vyslancem v Lisabonu a Bruselu.

Hlavním rodovým sídlem hrabat z Clarendonu byl zámek The Grove v Hertfordshire. V době 4. hraběte z Clarendonu byla hlavní budova zámku rozšířena o třetí patro a byly zde soustředěny cenné sbírky starých mistrů.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(anglicky) Hrabata z Clarendonu Archivováno 5. 8. 2016 na Wayback Machine

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997) ISBN 80-7185-102-7

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Tarle, J. V.: Krymská válka; Praha, 1951, str. 151 ad.