George Clymer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
George Clymer
George Clymer, americký politik, malíř Charles Willson Peale
George Clymer, americký politik, malíř Charles Willson Peale
Stranická příslušnost
ČlenstvíFederalistická strana

Narození16. března 1739
Filadelfie, Pensylvánie
Úmrtí23. ledna 1813
Morrisville, Bucks County, Pensylvánie
Místo pohřbeníFriends Burying Ground, Trenton, New Jersey
Národnostamerická
DětiHenry Clymer
PříbuzníGeorge Willing Clymer (vnuk)
Alma materPensylvánská univerzita
Profesepolitik
Náboženstvíanglikánství
PodpisGeorge Clymer, podpis
CommonsGeorge Clymer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Clymer (16. března 1739, Filadelfie, Pensylvánie23. února 1813, Morrisville Pensylvánie) byl americký politik, jeden z Otců zakladatelů. Byl jedním z prvních, kdo obhajoval úplnou nezávislost amerických kolonií na Británii. Jako zástupce Pensylvánie byl Clymer spolu s dalšími pěti delegáty signatářem Deklarace nezávislosti a Ústavy Spojených států amerických. Byl delegátem kontinentálního kongresu a v politice působil až do konce svého života. Jeho syn John Meredith byl zabit během Whiskey Rebellion v roce 1787 ve věku 18 let.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Clymer se narodil ve Filadelfii 16. března 1739. Osiřel když mu byl teprve rok a starala se o něho jeho teta a strýc.[1] Připravoval se na dráhu obchodníka. Dne 22. března 1765 se oženil s Elizabethou Meredith. Spolu měli devět dětí, z nichž čtyři zemřely v dětství.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

George Clymer byl patriot a vůdce demonstrací ve Filadelfii. Demonstrace vypukly jako reakce na zákony vyhlášené britským parlamentem. Jednalo se hlavně o daň z čaje, „Tea Act“ a „Stamp Act 1765“ (kolkový zákon). Clymer byl vůdcem dobrovolnického sboru patřícího k brigádě generála Johna Cadwaladera.[2] V roce 1773 se stal členem výboru bezpečnosti „Committee of Safety“ ve Filadelfii a byl delegátem kontinentálního kongresu 1776–1780. Byl také pokladníkem kontinentálního kongresu, spolu s Michaelem Hillegasem, pozdějším prvním pokladníkem Spojených států. Během konání prvního kongresu pracoval v několika výborech. Se Sampsonem Mathewsem byl poslán na podzim roku 1776 zkontrolovat jménem Kongresu vojsko v pevnosti Ticonderoga.[3] Když byl Kongres nucen opustit Filadelfii vzhledem k blížící se okupaci města britskou armádou, Clymer zůstal spolu s Georgem Waltonem a Robertem Morrisem. Clymerovy obchodní aktivity během války a po ní pomohly zvýšit jeho bohatství. V letech 1779 a 1780 se Clymer a jeho syn Meredith zapojili do lukrativního obchodu se Západní Indií.

Po revoluci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1777 rezignoval na práci v Kongresu a v roce 1780 byl zvolen do „Pennsylvania Legislature“, což byl pensylvánský zákonodárný sbor. V roce 1782 byl vyslán na cestu po jižních státech v marném pokusu přimět tamější zákonodárce platit daně centrální vládě. V roce 1784 byl znovu zvolen do pensylvánského zákonodárného sboru a v roce 1787 zastupoval stát Pensylvánie na Constitutional Convention. Byl zvolen delegátem prvního amerického kongresu v roce 1789.

Stal se prvním prezidentem banky Philadelphia Bank a Pensylvánské akademie výtvarných umění a viceprezidentem Filadelfské zemědělské společnosti. Když Kongress v roce 1791 schválil zákon ukládající daňovou povinnost výrobcům destilátů ve Spojených státech, byl Clymer vedoucím oddělení spotřebních daní ve státě Pensylvánie. Byl také jedním z komisařů, který vyjednal smlouvu s indiánskou konfederací Creek v Colerainu v Georgii dne 29. června 1796. Je považován za patrona města Indiana, neboť právě on daroval pozemek tomuto krajskému městu v okrese Indiana v Pensylvánii.

Clymer zemřel 23. ledna 1813. Byl pohřben na Friends Burying Ground v Trentonu v New Jersey.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Clymer na anglické Wikipedii.

  1. CARPENTER, Louis Henry. Samuel Carpenter and his descendants. [s.l.]: J.B. Lippincott, 1912. Dostupné online. S. 257. 
  2. LOSSER, B.J. Biographical Sketches of the Signers of the American Declaration of Independence. New York: Derby & Jackson, 1857. Dostupné online. S. 115. 
  3. Pieper, Thomas, and Gidney, James (1980). Fort Laurens, 1778–1779: The Revolutionary War in Ohio. Kent State University Press, p 13. Retrieved March 2, 2013.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]