Galská válka
| Galská válka | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: | |||||||||||||||
Vercingetorix kapituluje před Juliem Caesarem |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| Kmeny Galů Belgů Akvitánců Germánů Britanů |
|||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Vercingetorix Ambiorix Commius |
|||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 120 000 mužů: 60 000 legionářů 60 000 auxilií |
300 000+ mužů | ||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| 30 000+ padlých 10 000+ raněných |
stovky tisíc padlých (většinou civilistů) | ||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Galská válka bylo vojenské tažení v letech 58-50 př. n. l., v němž konzul a pozdější samovládce Julius Caesar dobyl velkou část současné Francie. Sám je popsal v knize „Zápisky o válce galské“, která je také hlavním historickým pramenem pro toto tažení.
Příčiny[editovat | editovat zdroj]
Území současné Francie, Belgie, Porýní i Švýcarska bylo osídleno různými, často navzájem znepřátelenými keltskými kmeny, z nichž některé s Římany spolupracovaly. Jižní část Francie byla římskou provincií jako Gallia Narbonensis či Transalpina, kde byl Caesar místodržitelem. Helvétové ze Švýcarska se dostali pod tlak Germánů a chtěli přes tuto provincii projít do keltských území. Caesar jejich žádost odmítl a v oblasti Ženevského jezera dal postavit hradbu. Když ji Helvétové na severu obešli, vydal se za nimi a v bitvě u Bibracte (v horách asi 20 km západně od Autunu) je roku 58 př. n. l. porazil.
Válka[editovat | editovat zdroj]
Po tomto úspěchu vytáhl Caesar z jara roku 57 př. n. l. s osmi (později deseti) legiemi směrem do Porýní potlačit údajnou vzpouru Belgů. Pronikl rychle až k Severními moři a k Atlantiku a v roce 55 a 54 př. n. l. se dvakrát vylodil v Británii. Když se zdálo, že celá Galie je podrobena a římské vojsko se vrátilo na zimní základny, vypuklo velké povstání. Římské Cenabum (Orléans) dobyli Karnutové, vedení mladým knížetem Vercingetorixem, a část obyvatel pobili. Přesto se Caesarovi podařilo přejít přes zasněžené hory a město dobyl zpět. Vercingetorix jej sice ještě porazil u Gergovie (asi 8 km jižně od Clermont-Ferrand), pak se však stáhl do Alésie (asi 40 km severozápadně od Dijonu), kde byl roku 52 př. n. l. obklíčen, zajat a později v Římě popraven. Ještě v následujícím roce museli Římané potlačovat místní povstání, Caesar byl ale vůči povstalcům mírnější a situace v Gallii se uklidnila. Roku 49 př. n. l. však senát Caesara vyzval, aby se vzdal svého konzulství. Ten se vydal do Itálie, překročil Rubicon a tažením na Řím začala občanská válka proti Pompeiovi.
Ohlasy[editovat | editovat zdroj]
V 19. století se galské povstání a jeho vůdce Vercingetorix stali součástí francouzského národního mýtu a některé postavy - například v kreslených komiksech o Asterixovi - jsou i dnes velmi populární.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, heslo Caesar, Gaius Iulius. Sv. 5, str. 21