Galské války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Galská válka)
Skočit na: Navigace, Hledání
Galské války
Vercingetorix skládá zbraně u nohou Julia Caesara,Lionel Noel Royer, 1899
Vercingetorix skládá zbraně u nohou Julia Caesara,
Lionel Noel Royer, 1899
trvání: 5850 př. n. l.
místo: Galie, Británie, Germánie
výsledek: drtivé vítězství Římanů
strany
SPQRomani stable.svg Římská republika Galské kmeny:
Aeduové
Arvernové
Allobrogové
Atrebaté
Biturigové
Bójové
Eburoni
Helvéciové
Menapiové
Nerviové
Parisiové
Sekvanové
Senoni
Suessiónové
Treveři
Venetové
Germánské kmeny:
Aduatukové
Sugambrové
Svébové
Tencterové
Ubiové
Usipetové

Britanové:
Akvitánci
Iberové

velitelé
Julius Caesar
Titus Labienus
Marcus Antonius
Quintus Tullius Cicero
Publius Licinius Crassus
Decimus Iunius Brutus Albinus
Servius Sulpicius Galba
Vercingetorix
Indutiomarus
Ambiorix
Commius
Ariovistus
Cassivellaunus

síla
celkem 120 000 mužů
60 000 legionářů
60 000 auxilií
300 000+ nepravidelně bojujících mužů
ztráty
30 000+ padlých
10 000+ raněných
tisíce padlých
(podle moderních odhadů)

podle Caesara až
1 000 000 padlých
(zahrnující také civilisty)

Galské války také Galská válka byla série vojenských tažení Římanů v letech 5850 př. n. l., v nichž prokonzul a vojevůdce Julius Caesar dobyl velkou část Galie. Sám je popsal ve své knize Zápisky o válce galské, která je také hlavním historickým pramenem pro toto tažení.[1]

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Římané měli z Galů respekt a obavy, protože v roce 109 př. n. l. během Kimbrijské války napadli a vyplenili sever Itálie. Vypudit se je podařilo až po několika bitvách Gaiovi Mariovi.

V roce 63 př. n. l. se galské kmeny Arvernů a Sekvanů spojili s germánským vůdcem Ariovistem a zautočili na galský kmen Aedů v bitvě u Magerobriga. Ariovistus po vítězné bitvě od Galů požadoval území pro svůj kmen Svébů. Svébové byli časem stále agresivnější a stále více utlačovali i spolčené galské kmeny Arvernů a Sekvanů. Poražený kmen Audů byl spojencem Římanů a tak vyslal do Říma druida Diviciaca, aby požádal o pomoc.[2] V té době se k moci dostával Julius Caesar, kterého politická kariéra dostala do obrovských dluhů. Jeho členství v politickém triumvirátu složeném ještě z Marca Licinia Crassa a Pompeia mu zajistilo funkci prokonzula dvou provincií v Gallii Cisalpina a Ilýriku. Když prokonzul Gallie Narbonensis Metellus Celer nečekaně zemřel, byla tato provincie také přidělena Caesarovi, k tomu mu bylo navíc prokonzulství prodlouženo na pět let, což v té době bylo neobvyklé. Julius Caesar se potřeboval dostat k moci a zároveň se zbavit finanční dluhů, proto hledal záminku pro napadení Galie. Tuto záminku našel ve chvíli, kdy germánskému tlaku od východu začal čelit i kmen Helvéciů a tak požádal o přechod přes římské provincie na západ.[3] Caesar jejich žádost zamítl a následně nechal v oblasti Ženevského jezera postavit několik kilometrů dlouhé opevnění. Když ho Helvéciové ze severu obešli, vydal se za nimi a v bitvě u Bibracte západně od Augustoduna je v roce 58 př. n. l. napadl a zmasakroval. Starověký Řím nezasáhl, tím vstoupil do galských válek.


Válka[editovat | editovat zdroj]

Casarova tažení v Galii

Po tomto úspěchu vytáhl Caesar z jara roku 57 př. n. l. s osmi (později deseti) legiemi směrem do Porýní potlačit údajnou vzpouru Belgů. Pronikl rychle až k Severními moři a k Atlantiku a v roce 55 a 54 př. n. l. se dvakrát vylodil v Británii. Když se zdálo, že celá Galie je podrobena a římské vojsko se vrátilo na zimní základny, vypuklo velké povstání. Římské Cenabum (Orléans) dobyli Karnutové, vedení mladým knížetem Vercingetorixem, a část obyvatel pobili. Přesto se Caesarovi podařilo přejít přes zasněžené hory a město dobyl zpět. Vercingetorix jej sice ještě porazil u Gergovie (asi 8 km jižně od Clermont-Ferrand), pak se však stáhl do Alésie (asi 40 km severozápadně od Dijonu), kde byl roku 52 př. n. l. obklíčen, zajat a později v Římě popraven. Ještě v následujícím roce museli Římané potlačovat místní povstání, Caesar byl ale vůči povstalcům mírnější a situace v Gallii se uklidnila. Roku 49 př. n. l. však senát Caesara vyzval, aby se vzdal svého konzulství. Ten se vydal do Itálie, překročil Rubicon a tažením na Řím začala občanská válka proti Pompeiovi.

Ohlasy[editovat | editovat zdroj]

V 19. století se galské povstání a jeho vůdce Vercingetorix stali součástí francouzského národního mýtu a některé postavy - například v kreslených komiksech o Asterixovi - jsou i dnes velmi populární.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CAESAR, Julius. Zápisky o válce galské. Překlad Jan Kalivoda. Praha: Naše vojsko, 2009. ISBN 9788020610508. 
  2. KAHN, Arthur D. The education of Julius Caesar : a biography, a reconstruction. Lincoln, Neb.: IUniverse.com, 2000. 528 s. ISBN 9780595089215. S. 213. (angliky) 
  3. CAESAR, Julius. Caesar's Gallic War (Book I. part. 23) [online]. New York: Harper & Brothers., 1869 [cit. 2018-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]