Galina Višněvskaja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Galina Višněvskaja
Galina Vishnevskaya.jpg
Základní informace
Narození 25. října 1926
Petrohrad
Úmrtí 11. prosince 2012 (ve věku 86 let)
Moskva
Žánry klasická hudba a opera
Povolání herečka, zpěvačka, operní pěvkyně, hudební pedagožka, životopisec a spisovatelka
Nástroje klavír a hlas
Hlasový obor soprán
Ocenění komandér Řádu čestné legie
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
medaile Veterán práce
medaile Za obranu Leningradu
medaile 60 let vítězství ve Velké vlastenecké válce
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Mstislav Leopoldovič Rostropovič
Děti Elena Rostropovich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Galina Pavlovna Višněvskaja, česky též Višněvská[1], (rusky Галина Павловна Вишневская, 25. října 1926, Leningrad, Sovětský svaz11. prosince 2012[1] Moskva) byla ruská operní pěvkyně, sopranistka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Leningradě. Profesionálně debutovala v operetě v roce 1944. Po ročním studiu u Věry Garinové vyhrála v roce 1952 soutěž pořádanou Velkým divadlem v Moskvě (s Rachmaninovovou písní Nesmutni (О, не грусти) a Verdiho árií O patria mia z opery Aida). O rok později se stala členkou souboru Velkého divadla.

9. května 1960 poprvé vystoupila v Národním divadle v Sarajevu jako Aida. V následujícím roce debutovala opět jako Aida v Metropolitní opeře v New Yorku, další rok pak poprvé zpívala v Královské opeře v Londýně znovu v této roli. Vedle Birgit Nilssonové a Franka Corelliho vystoupila poprvé na scéně milánské La Scaly jako Liu v Pucciniho Turandot.

Vynikla v ruských operních rolích (zejména jako Taťána v Evženu Oněginovi a Líza v Pikové dámě), zpívala ale také již zmíněnou Aidu, Violettu v Traviatě, Tosku, Čo-čo san v Madam Butterfly, Leonoru ve Fideliovi nebo Cherubína ve Figarově svatbě.

Účinkovala při světových premiérách některých děl Dmitrije Šostakoviče a Benjamina Brittena, který speciálně pro ni napsal sopránový part Válečného rekviem z roku 1962.

Galina Višněvskaja s manželem Mstislavem Rostropovičem

V roce 1955 se v Praze při festivalu Pražské jaro seznámila s violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, za kterého se ještě téhož roku vdala a do konce jeho života v roce 2007 zůstali spolu. Pravidelně ji doprovázel na klavír nebo jako dirigent. Společně se přátelili s Dmitrijem Šostakovičem, z jejich spolupráce pochází výjimečná nahrávka Lady Macbeth Mcenského újezdu pro společnost EMI. Rodinným přítelem byl také spisovatel Alexandr Solženicyn, který podle Roberta Conquesta na jejich chatě napsal po roce 1968 většinu svého románu Souostroví Gulag.[2]

V roce 1974 pár požádal sovětskou vládu o svolení opustit zemi. Usadili se střídavě v Americe a Paříži. V roce 1982 zpívala naposledy v Paříži Taťánu a opustila pěveckou dráhu. V roce 1987 režírovala inscenaci Carské nevěsty Rimského-Korsakova. V roce 1984 vyšly její paměti s titulem Galina: A Russian Story (Galina: Ruský příběh). V 90. letech se vrátila do Ruska, kde založila v roce 2002 operní školu a divadlo – Operní centrum Galiny Višněvské.

V roce 2007 ztvárnila ve filmu Alexandra roli ženy, která navštívila Čečensko v době války, aby se setkala se svým vnukem.[3]

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Její umění je zachyceno na mnoha nahrávkách, jako byly zejména Čajkovského Evžen Oněgin (1956 a 1970), Brittenovo Válečné rekviem (s Peterem Pearsem and Dietrichem Fischerem-Dieskauem, dirigováno skladatelem, 1963), Musorgského Boris Godunov (1970 a 1987), Pucciniho Tosce (1976), Čajkovského Piková dáma (1976), Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu (1978), Čajkovského Iolanta (s Nicolaiem Geddou, 1984) nebo Prokofjevova Vojně a míru (1986). Nahrála také písňové cykly Písně a tance smrti Musorgského (1961 a 1976) a The Poet's Echo (1968) Brittena.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Šlo o držitelku mnoha ocenění, např.:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galina Vishnevskaya na anglické Wikipedii.

  1. a b Zemřela pěvkyně Višněvská, která potkala svou životní lásku v Praze
  2. CONQUEST, Robert. Solzhenitsyn Was a Russian Patriot. Wall Street Journal [online]. 2008-08-08. Dostupné online. 
  3. Galina Vishnevskaya, Now 80, Finds New Success as Film Actress. PLAYBILLArts [online]. 2007-05-31. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]