Gabriela Hejdová-Horváthová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gabriela Hejdová-Horváthová
Gabriela Horváthová as Libuše.jpg
Narození25. prosince 1877
Varaždín
Úmrtí29. listopadu 1967 (ve věku 89 let)
Praha
Povolánízpěvačka a operní pěvkyně
OceněníStátní cena za životní dílo v operní reprodukci, Řád svatého Sávy, Řád práce
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriela Hejdová-Horváthová[1] (25. prosince 1877 Varaždín, Chorvatsko29. listopadu 1967 Praha, Československo) byla chorvatsko-česká operní pěvkyně.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do hudebně založené učitelské rodiny. Chtěla být klavíristkou, ale během přijímacích zkoušek na záhřebském Zemském hudebním ústavu jí bylo doporučeno, aby jako hlavní obor studovala sólový zpěv, který absolvovala roku 1899.[2]

Svou profesionální operní dráhu začala jako host v opeře v Záhřebu. Potom hostovala ve Štýrském Hradci, v Düsseldorfu, Kolíně nad Rýnem a ve Vídni, kde studovala zpěv u Johanna Resse. Po ročním hostování (1903) v Národním divadle v Praze, zůstala v Národním divadle až do svého odchodu do penze v roce 1929. Pohostinsky tam vystoupila ještě v letech 1930, 1934 a 1947. Dále se věnovala koncertní tvorbě, až do roku 1952. Na koncertech byla propagátorkou moderní české písňové tvorby. Svou kariéru ukončila 12. března 1961 na koncertě v Domě umělců.[2]

Byla významnou členkou souboru opery za působení Karla Kovařovice a Otakara Ostrčila. Postupně svůj hlasový obor rozšířila z altového na mezzosopránový, sopránový a velkodramatický. Do svých úloh v českém i světovém repertoáru vkládala sílu pěveckého podání, temperamentní jihoslovanský herecký výraz, smysl pro uměleckou pravdivost a citovost.[2]

Díky svému přátelství s Leošem Janáčkem se z ní stala historická postava. Ve zpodobnění Valérie Zawadské se objevila, jako jedna z lásek, v Jirešově životopisném filmovém portrétu Leoše Janáčka Lev s bílou hřívou (1986).[3] Kromě filmu se objevila v rozhlasových hrách Listy důvěrné (1990) Jiřího Blažka (Jaroslava Kretschmerová) a Hra o Janáčkovi (2004) Ludvíka Kundery (Zuzana Slavíková). A také v divadelní inscenaci Hry o Janáčkovi v podání Národního divadla v Brně s Ivou Valešovou (2008).[2]

Provdaná se jmenovala Hejdová. V Praze II bydlela na Národní třídě.

Zemřela roku 1967 v Praze. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Operní role[editovat | editovat zdroj]

Filmové role[editovat | editovat zdroj]

Gramofonové desky[editovat | editovat zdroj]

  • Leoš Janáček. Kostelnička Buryjovka: Její pastorkyňa aj.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 137. 
  2. a b c d www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  3. Český Film - znalostní databáze. libri.cz [online]. [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]