GNU

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
GNU
Logo
Operační systém GNU/Linux Ubuntu
Operační systém GNU/Linux Ubuntu
Web www.gnu.org
Vyvíjí Free Software Foundation
Rodina OS Unix-like
Typ jádra mikrojádro (GNU Hurd) nebo monolitické (GNU Linux-libre, fork Linuxu)
Programovací jazyk různé (zejména
C a assembler)
Výchozí uživatelské rozhraní GNOME
Licence GNU GPL, GNU LGPL, GNU AGPL, GNU FDL, GNU FSDG[1][2]
Stav Aktivní

GNU (výslovnost [ɡnuː] IPA; anglicky také pakůň, odtud logo systému i projektu) je v tuto chvíli nekompletní počítačový svobodný operační systém projektu GNU. Jeho jméno je rekurzivní zkratka pro anglické GNU's Not Unix!“ (GNU Není Unix!). Systém je tzv. UNIX-like a neobsahuje žádný originální kód Unixu. Jelikož pro něj ještě nebylo dopsáno jeho oficiální jádro GNU Hurd ([ɡnuː ˈhəːd]), používá obvykle jádro Linux nebo Linux-libre, případně jádro OpenSolaris či další svobodná jádra. Mezi distribuce tohoto systému patří např. GNU/Linux nebo Nexenta OS. Vývoj tohoto systému byl iniciován v projektu GNU Richardem Stallmanem, který započal v roce 1984 a byl hlavním záměrem společnosti Free Software Foundation (FSF). V roce 2013 stále není stabilní vydání GNU. Jádra, která nemají nic společného s GNU, například známé linuxové jádro může být využito s GNU softwarem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

27. září 1983 byl Richardem Stallmanem na stránkách net.unix-wizards a net.usoft uveřejněn záměr pro vytvoření GNU operačního systému.[3][4] Vývoj softwaru započal 5. ledna 1984, když Stallman ukončil práci na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v laboratoři umělé inteligence, kvůli právu na vlastnictví a aby nemohli zasahovat do distribuce GNU jako svobodného softwaru (free software).[5] Název GNU byl vybrán Richardem Stallmanem výběrem z různých slovních hříček, včetně písně The Gnu.[6]

Hlavní myšlenkou bylo vytvořit kompletně svobodný operační systém. Stallman chtěl, aby uživatelé byli „free“ (variace angl. slova – znamená volný/svobodný). Chtěl, aby mohli:

  • volně studovat zdrojový kód softwaru, který používají
  • volně sdílet software s jinými uživateli
  • volně upravovat chování programu
  • volně zveřejňovat upravené verze softwaru.

Tato myšlenka byla později uveřejněna jako GNU Manifest v dubnu roku 1985.[4]

Stallmanovy zkušenosti s Incompatible Timesharing Systemem,[5] což byl raný operační systém napsaný v jazyku symbolických adres, který se stal zastaralým kvůli přerušení výroby minipočítače PDP-10, pro který byl napsán, vedly k rozhodnutí, že je zapotřebí přenositelného systému.[6][7] Bylo proto rozhodnuto, že GNU bude ponejvíce kompatibilní s Unixem.[8] Již v té době byl Unix populárním komerčním softwarem. Unix byl navržen modulárně, takže mohl být reimplementován po částech.[7]

S většinou potřebného softwaru bylo potřeba začít od píky. Na druhou stranu byl použit svobodný software třetích stran, jako například TeX (výslovnost [tech], angl. [tek]) sázecí software, X Window System[4] a jádro Mach, které formuje základ GNU Mach jádra GNU Hurd (oficiální jádro GNU).[9] S výjimkou posledně zmíněných komponentů třetích stran, byla většina GNU napsána dobrovolníky z GNU Projektu. Někteří psali GNU ve svém volném čase, někteří byli placeni společnostmi,[10] vzdělávacími institucemi a neziskovými společnostmi. V říjnu roku 1985 Stallman vytvořil Free Software Foundation (FSF). Na přelomu let 1980 a 1990 si FSF najmulo softwarové vývojáře, aby jim napsali potřebný software pro GNU.[11][12]

Jak se GNU dostávalo do popředí, společnosti, které měly zájem, začaly přispívat k vývoji, nebo k prodeji GNU softwaru a technické podpory. Nejvýznačnější a nejúspěšnější byla firma Cygnus Solutions,[10] nyní součástí Red Hat.[13]

Komponenty[editovat | editovat zdroj]

Základní systémové komponenty obsahují GNU Compiler Collection (GCC), GNU C Library(glibc) a GNU Core Utilities (coreutils), ale také GNU Debugger (GDB), GNU binutils (binutils), Bash shell[9][14] a GNOME[15] Desktopové prostředí. Vývojáři GNU přispěli Linuxu, přenesením GNU aplikací a nástrojů, které jsou nyní široce využívané na jiných operačních systémech jako varianty BSD, Solaris a macOS.[16]

Mnoho GNU programů bylo přeneseno na jiné operační systémy, včetně komerčních platforem jako MS Windows[17] a macOS.[18] V porovnání s jejich komerčními protějšky se GNU prokázaly být také více spolehlivé.[19]

V roce 2007 bylo hostováno 319 GNU balíčků na oficiálních stránkách vývoje GNU.[20]

Varianty GNU[editovat | editovat zdroj]

Oficiální jádro Projektu GNU je GNU Hurd mikrojádro. Nicméně v roce 2012 je linuxové jádro oficiálně částí Projektu GNU ve formě Linux-libre – varianta linuxového jádra bez jakýchkoliv proprietárních součástí.[21]

Ostatní jádra se také dají zakomponovat do GNU softwaru k vytvoření fungujícího operačního systému, např. FreeBSD.[22] FSF (Free Software Foundation) prohlašuje, že Linux použitý s GNU nástroji a pomůckami, by měl být považován za variantu GNU a dále proklamuje pro tyto systémy termín GNU/Linux (Tato okolnost vede k GNU/Linux kontroverzi).[23][24][25] GNU Projekt takto schválil varianty GNU obsahující linuxové jádro zejména gNewSense, Trisquel a Parabola GNU/Linux.[26] Ostatní varianty GNU, které nepoužívají Hurd jako jádro obsahují Nexenta Core (GNU a jádro OpenSolaris) [27] a GNU-Darwin.[28]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku GNU na anglické Wikipedii.

  1. Licenses [online]. Free Software Foundation, Inc, rev. 2016-11-18 [cit. 2018-01-22]. GNU Project. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Free Software Foundation, Inc, rev. 2018-01-01 [cit. 2018-01-22]. GNU Project. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Richard Stallman. new UNIX implementation [online]. 1983-09-27 [cit. 2018-01-23]. Net.unix-wizards. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c LAMBERT, Laura. The Internet: A Historical Encyclopedia. Biographies. Editor: Hilary Poole. Volume 1. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 1-85109-664-7. S. 215–216. (anglicky) 
  5. a b HOLMEVIK, Jan Rune; BOGOST, Ian; ULMER, Gregory. Inter/vention: Free Play in the Age of Electracy. [s.l.]: MIT Press, březen 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-262-01705-3. S. 69–71. (anglicky) 
  6. a b The Free Software Movement and the Future of Freedom, ffzg.hr (anglicky)
  7. a b DIBONA, Chris; STONE, Mark; COOPER, Danese. Open Sources 2.0: The Continuing Evolution. [s.l.]: [s.n.], říjen 2005. Dostupné online. ISBN 9780596008024. S. 38–40. (anglicky) 
  8. SEEBACH, Peter. Beginning Portable Shell Scripting: From Novice to Professional (Expert's Voice in Open Source). [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. ISBN 9781430210436. S. 177–178. (anglicky) 
  9. a b KERRISK, Michael. The Linux Programming Interface: A Linux and UNIX System Programming Handbook. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online. ISBN 9781593272203. S. 5–6. (anglicky) 
  10. a b Open Sources: Voices from the Open Source Revolution. [s.l.]: O'Reilly & Associates, Inc., leden 1999. Dostupné online. ISBN 1-56592-582-3. (anglicky) 
  11. BUXMANN, Peter; DIEFENBACH, Heiner; HESS, Thomas. The Software Industry. [s.l.]: [s.n.], 2012-09-30. Dostupné online. ISBN 9783642315091. S. 187–196. (anglicky) 
  12. Practical UNIX and Internet Security, 3rd Edition. [s.l.]: O'Reilly & Associates, Inc., únor 2003. Dostupné online. ISBN 9781449310127. S. 18. (anglicky) 
  13. SHANKLAND, Stephen. Red Hat buys software firm, shuffles CEO [online]. CBS Interactive Inc, 2002-01-02 [cit. 2018-01-23]. (Tech Industry). CNET. Dostupné online. (anglicky) 
  14. MATTHEW, Neil; STONES, Richard. Beginning Linux Programming. [s.l.]: [s.n.], 2011-04-22. Dostupné online. ISBN 9781118058619. (anglicky) 
  15. SOWE, Sulayman K; STAMELOS, Ioannis G; SAMOLADAS, Ioannis M. Emerging Free and Open Source Software Practices. [s.l.]: [s.n.], May 2007. Dostupné online. ISBN 9781599042107. S. 262–264. (anglicky) 
  16. Linux: History and Introduction [online]. Buzzle.com, 1991-08-25 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. MCCUNE, Mike. Integrating Linux and Windows. [s.l.]: [s.n.], prosinec 2000. 30 s. Dostupné online. ISBN 9780130306708. (anglicky) 
  18. SOBELL, Mark G; SEEBACH, Peter. A Practical Guide To Unix For Mac Os X Users. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. ISBN 9780131863330. S. 4. (anglicky) 
  19. MILLER, Barton P; KOSKI, David; LEE, Cjin Pheow; MAGANTY, Vivekananda; MURTHY, Ravi; NATARAJAN, Ajitkumar; STEIDL, Jeff. Fuzz Revisited: A Re-examination of the Reliability of UNIX Utilities and Services [ps]. Computer Sciences Department, University of Wisconsin, 1995-10 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Statistics [Savannah] [online]. Free Software Foundation, Inc, 2011-02-13 [cit. 2018-01-23]. Powered by Savane 3.1-cleanup1. Dostupné online. (anglicky) 
  21. GNU Linux-libre [online]. Free Software Foundation, Inc, 2012-12-17 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. KAVANAGH, Paul. Open Source Software: Implementation And Management. [s.l.]: [s.n.], 2004-07-26. Dostupné online. ISBN 9781555583200. S. 129. (anglicky) 
  23. Linux is a GNU system and the DWARF support [online]. 1994-09-05 [cit. 2018-01-23]. Comp.os.linux.misc. Dostupné online. (anglicky) 
  24. PROFFITT, Brian. Debian GNU/Linux seeks alignment with Free Software Foundation [online]. IDG Communications, Inc, 2012-07-12 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. 1.1. Linux or GNU/Linux, that is the question. [online]. [cit. 2018-01-23]. Tldp.org. Dostupné online. (anglicky) 
  26. List of Free GNU/Linux Distributions [online]. Free Software Foundation, rev. 2017-12-22 [cit. 2018-01-23]. GNU Project. Dostupné online. (anglicky) 
  27. SOLTER, Nicholas A; JELINEK, Jerry; MINER, David. [s.l.]: [s.n.], 2011-03-21. Dostupné online. ISBN 9781118080313. (anglicky) 
  28. The GNU-Darwin Distribution [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]