Gílánci

Gílánci
Populace
4,8 milionů
Země s významnou populací
Gílán a části provincií Mazandarán, Kazvín, Teherán a Alborz
Jazyk(y)
gílánština
Náboženství
ší'itský islám
Příbuzné národy
ostatní Íránské národy

Gílánci (gílánsky گيلٚکٚاٚٓن‎) jsou íránský národ, původní obyvatelé jižního pobřeží Kaspického moře. Patří mezi hlavní etnické skupiny žijící v severních oblastech Íránu. Gílánci spolu s blízce příbuznými Mázandaránci tvoří část tzv. kaspických národů, kteří obývají jižní a jihozápadní pobřežní oblasti Kaspického moře.

Všichni mluví gílánštinou jako svým mateřským jazykem – jde o íránský jazyk, který je úzce příbuzný s mazanderánštinou.

Dějiny

Horské oblasti severního Íránu na jihozápadním pobřeží Kaspického moře, které dnes tvoří jihovýchodní část provincie Gílán, byly ve starověku známé jako Dajlam.[6] Obyvatelé této oblasti byli nazýváni Dajlamité. Z Gílánu pocházely dynastie Zijárovců a Bújovců (10. století).

Vládu Dajlamitů ukončily turecké invaze v 10. a 11. století, během nichž se k moci dostaly dynastie Ghaznovců a Seldžuků. Od 11. století až do vzestupu safíjovské říše byl Gílán spravován místními vládci, kteří sice platili tribut mocnostem jižně od pohoří Alborz, ale vládli de facto nezávisle – například dynastie Išáqvandů a gílánští ispahbadi.

Badatelé uvádějí možnou souvislost mezi Gílánci a Zazy. Zazové sami sebe nazývají Dimlī nebo Dīmla, což pochází ze slova Dajlam; Dimli je název zazského jazyka.

Kultura

Gílánci žijí podél pohoří Alborz a v okolních nížinách. Obyvatelé horských oblastí se tradičně věnují pastevectví, zatímco obyvatelé nížin zemědělství. Hrají důležitou roli v hospodářství provincie i celého Íránu, neboť zajišťují velkou část zemědělské produkce regionu – například rýži, obilí, tabák a čaj. Další významná odvětví zahrnují rybolov, vývoz kaviáru a výrobu hedvábí. Kromě zemědělství se Gílánci podílejí i na obchodu, turistickém ruchu a správních funkcích provincie Gílán, které sdílejí se státními úředníky z jiných částí Íránu.

Obyvatelstvo

Počet Gílánců se v roce 2006 odhadoval na 3 až 4 miliony. Žijí především na jihozápadním pobřeží Kaspického moře a patří k hlavním etnickým skupinám severního Íránu. Jsou blízce příbuzní Mazandaráncům a dalším kavkazským národům jako jsou Gruzínci, Arméni a Azerové.

Gílánci tvoří přibližně 70 % obyvatel provincie Gílán.

Gílánština má dva hlavní dialekty – východní a západní, které dělí řeka Sefíd Rúd. Patří do kaspické jazykové podskupiny. Existuje však mnoho subdialektů a směrem na východ se jazyk postupně stírá do mazanderánštiny. Přechodné dialekty oblasti mezi Tonekábonem a Kalárdaštem tvoří mezistupeň mezi gílánštinou a mazanderánštinou. Rozdíly ve formách a slovní zásobě vedou k nízké vzájemné srozumitelnosti, a tyto přechodné variety bývají považovány za třetí samostatnou jazykovou skupinu kaspické oblasti.

V provincii Mázandarán žijí Gílánci ve městech Rámsar a Tonekábon. Jejich dialekty jsou sice ovlivněny mazanderánštinou, ale stále jsou považovány za varianty gílánštiny. Východní gílánský dialekt se používá i v celém údolí řeky Čálús.

V provincii Kazvín žijí Gílánci v severních částech, především v Alamútu. Kromě čtyř turecky mluvících vesnic výše v horách mluví obyvatelé Alamútu gílánsky a obyvatelé Rudbaru jazykem tátí.

Jazyk

Související informace naleznete také v článku Gilakijština.

Gílánština patří do severozápadní větve íránských jazyků. Je to hlavní jazyk Gílánců, avšak běžné jsou i různé regionální a místní dialekty. Gílánci jsou dvojjazyční – ovládají jak gílánštinu, tak standardní perštinu. Perština je oficiálním jazykem výuky v Íránu, a protože učitelé jsou odrazováni od používání regionálních dialektů ve výuce, učí se děti gílánštinu v rodině.

Gílánština a mazanderánština (na rozdíl od jiných íránských jazyků) sdílejí určité typologické rysy s kavkazskými jazyky. Avšak s rostoucí úrovní vzdělání a vlivem médií rozdíly mezi gílánštinou a ostatními íránskými jazyky pravděpodobně postupně mizí. Gílánština je úzce příbuzná mazanderánštině a oba jazyky mají podobnou slovní zásobu. Tyto dva jazyky si uchovávají více rysů původního systému skloňování podstatných jmen, který byl typický pro starší íránské jazyky, než současná perština.

Genetika

Gílánci a jejich blízcí příbuzní Mazanderánci obývají jižní kaspickou oblast Íránu a mluví jazyky severozápadní větve íránských jazyků. Předpokládá se, že jejich předkové pocházeli z oblasti Kavkazu, odkud zřejmě vytlačili starší skupiny obyvatel jižního pobřeží Kaspického moře. Jazykové důkazy tento scénář podporují, protože gílánština a mazandaránština (na rozdíl od ostatních íránských jazyků) sdílejí typologické rysy s kavkazskými jazyky. Byly analyzovány vzorce variací mtDNA a chromozomu Y u Gílánců a Mazanderánců.

Na základě sekvencí mtDNA HV1 se Gílánci a Mazanderánci nejvíce podobají svým geografickým a jazykovým sousedům, tj. jiným íránským skupinám. Jejich typy chromozomu Y se však nejvíce shodují s typy nalezenými u populací jižního Kavkazu. Tento rozdíl se vysvětluje hypotézou, že předkové Gílánců a Mazanderánců pocházeli z jižního Kavkazu a následně se míšili s místními íránskými ženami, pravděpodobně v rámci patrilokalního systému (ženy se po svatbě stěhovaly do rodiny muže). Protože se mtDNA i jazyk přenášejí převážně po mateřské linii, zapojení místních íránských žen vedlo k nahrazení původního kavkazského jazyka i mtDNA jejich současnou íránskou jazykovou a genetickou skladbou. Tento současný paralelní přenos jazyka a mtDNA může být častějším jevem, než se dříve předpokládalo.

Mazanderánci a Gílánci spadají do hlavního genetického klastru populací z Kavkazu a Přední Asie a jsou zvláště blízko skupinám jižního Kavkazu – Gruzínům, Arménům a Ázerbájdžáncům. Například Íránci z Teheránu a Isfahánu jsou od těchto skupin geneticky vzdálenější.

Haploskupiny

U Gílánců je zjištěna vysoká frekvence haploskupin Y-DNA R1b, J2a a G2a3b.

Asimilované skupiny

Během safíjovské, afšárovské a kádžárovské éry se v Gílánu usadilo velké množství Gruzínů, Čerkesů, Arménů a dalších kavkazských národů, jejichž potomci v Gílánu žijí dodnes.