Přeskočit na obsah

Fritz Houtermans

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Friedrich Georg Houtermans
Narození22. ledna 1903
Gdaňsk
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí1. března 1966 (ve věku 63 let)
Bern
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Příčina úmrtírakovina plic
ObčanstvíNěmecko, Sovětský svaz a Švýcarsko
Alma materUniverzita Georga Augusta v Göttingenu
Technická univerzita Berlín
Povoláníteoretický fyzik, astrofyzik, fyzik, jaderný fyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléCharkovský fyzikálně-technický institut (1935–1937)
Fyzikálně-technický spolkový ústav
Bernská univerzita
Technická univerzita Berlín
Politická stranaKomunistická strana Německa
Nábož. vyznáníkatolicismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Georg „Fritz” Houtermans (22. ledna 1903 Gdaňsk – 1. března 1966 Bern) byl nizozemsko-rakousko-německý atomový a jaderný fyzik. Narodil se v Zoppotu poblíž Gdaňsku v tehdejším Západním Prusku, jeho otec byl nizozemský bankéř. Byl vychován ve Vídni, kde získal i vzdělání, a později se přestěhoval do Göttingenu, kde začal v 18 letech studovat. Pod vedením Jamese Francka získal doktorský titul.[1] Houtermans udělal důležité příspěvky ke geochemii a kosmochemii.

Vzdělávání

[editovat | editovat zdroj]

Houtermans začal studovat v roce 1921 na univerzitě v Göttingenu a zde získal v roce 1927 doktorát[2] pod vedením Jamese Francka. Habilitaci dokončil pod Gustavem Hertzem na Technické univerzitě v Berlíně v roce 1932. Oba jeho vedoucí, Hertz a Franck, sdíleli Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1925.[3][4][5]

Při pobytu v Göttingenu se Houtermans setkal s Enrikem Fermim, Georgem Gamowem, Wernerem Heisenbergem, Wolfgangem Paulim nebo Victorem Weisskopfem. Houtermans a Gamow udělali v roce 1928 průkopnickou práci v oblasti kvantového tunelování. V roce 1929 provedl s Robertem Atkinsonem první výpočet stelární termonukleární reakce.[6][7] Jejich průkopnické výpočty byly impulsem pro Carla von Weizsäckera a Hanse Betheho, kteří v roce 1939 odvodili správnou teorii generace hvězdné termonukleární energie.[3][4]

Charlotte Riefenstahlová, která získala doktorát z fyziky na Univerzitě v Göttingen v roce 1927, měla nejprve vztah s Oppenheimerem, ale poté navázala vztah s Houtermansem. Vyučovala v USA, ale v roce 1930 opustila své učitelské místo na Vassar College a vrátila se do Německa. Během konferenci o fyzice v černomořském letovisku Batumi v srpnu 1930 byli Riefenstahlová a Houtermans oddáni. Jejich svědky byli Wolfgang Pauli a Rudolf Peierls.[8][9][10][11] (Tři další zdroje citují rok 1931.[4][12][13])

Od roku 1932 do roku 1933 Houtermans učil na Technické univerzitě v Berlíně, kde byl asistentem u Hertze. Zde se setkal s Patrickem Blackettem, Maxem von Laue, a Leó Szilárdem.

Houtermans byl komunista[14] a byl členem německé komunistické strany od roku 1920.[15] Poté, co se k moci dostal Adolf Hitler, trvala Charlotte Houtermansová na tom, že opustí Německo. Odešli do Velké Británie a usadili se poblíž Cambridge, kde Houtermans pracoval pro televizní laboratoř EMI.[16] V roce 1935 Houtermans emigroval do Sovětského svazu na návrh Alexandra Weissberga, který emigroval tamtéž v roce 1931.[17] Houtermans získal místo na Charkovském fyzikálně-technickém institutu a pracoval tam dva roky spolu s ruským fyzikem Valentinem P. Fominem. V době Velké čistky byl Houtermans v prosinci 1937 zatčen NKVD. Byl mučen a po 11 dnech pak 'doznal'[18] smyšlenku, že je trockistický spiklenec a německý špion ze strachu o Charlotte. Nicméně, Charlotte již utekla ze Sovětského svazu do Dánska, poté do Anglie a nakonec do USA.[19] Po uzavření paktu Ribbentrop–Molotov roku 1939 byl Houtermans v květnu 1940 předán Gestapu a vězněn v Berlíně. Díky snaze Maxe von Laue byl Houtermans v srpnu 1940 propuštěn, načež nastoupil na Forschungslaboratorium für Elektronenphysik,[20] což byla privátní laboratoř Manfreda von Ardenne v Lichterfelde na předměstí Berlína. V roce 1944 získal místo jaderného fyzika ve Physikalisch-Technische Reichsanstalt.[3][4][16][21]

V době jeho věznění v Sovětském svazu byl jeho spoluvězněm historik z Kyjevské univerzity Konstantin Štěppa. Později společně napsali knihu "Russian Purge and Extraction of Confession" (Ruské čistky a vynucování doznání).[22] V knize vystupují pod pseudonymy Beck a Godin, aby chránili mnoho přátel a kolegů žijících v SSSR.[23]

Na Forschunsinstitut Manfred von Ardenne Houtermans ukázal, že transuranové izotopy, jako je neptunium a plutonium, by mohly být použity jako štěpné palivo nahrazující uran. Houtermans poslal ze Švýcarska Eugenu Wignerovi do Metallurgical Laboratory v USA, která byla součástí projektu Manhattan, telegram s varováním: "Pospěšte si. Jsme na stopě."[24]

Během jeho práce na Physikalisch-Technische Reichsanstalt (PTR) se dostal do vážných potíží v důsledku silného kouření a trpěl zde velkým stresem, protože neměl dost tabáku. Pokoušel se získat tabák z Makedonie pod záminkou, že by z něj mohl získat těžkou vodu, a proto je to důležité pro válečné úsilí. Nicméně dopis padl do rukou úředníka na PTR, který ho vyhodil. Werner Heisenberg a Carl von Weizsäcker se mu snažili pomoci a zařídili mu rozhovor s Walterem Gerlachem, zmocněncem pro německý jaderný výzkum v rámci Říšské rady pro výzkum.[25][26][27] Výsledkem bylo přestěhování Houtermanse do Göttingen v roce 1945, kde získal místo na Institut für Theoretische Physik a II. Physikalisches Institut der Universität Göttingen.[28][29]

Od roku 1952 byl Houtermans řádným profesorem fyziky na Univerzitě v Bernu.[3][16] Během jeho funkčního období založil mezinárodně uznávanou Berner Schule, jejímž cílem bylo použití radioaktivity v astrofyzice, kosmochemii a geologii.[10]

Houtermans měl velký smysl pro humor. Mnozí jeho kolegové na to poukazovali[30][31] a jeden z nich[28], Haro von Buttlar, vydal sebrané příběhy s Houtermansem v knize o více než 40 stranách.[32] V jednom příběhu vysvětluje, proč bylo sedm velmi talentovaných vědců 20. století, Theodore von Kármán, George de Hevesy, Michael Polanyi, Leó Szilárd, Eugene Wigner, John von Neumann, a Edward Teller, všichni maďarské národnosti. Podle Houtermanse jsou to Marťané, kteří se bojí, že je prozradí jejich přízvuk, a tak se maskují jako Maďaři, tedy lidé neschopni mluvit žádným jazykem, pouze maďarsky bez přízvuku.[33]

Houtermans byl čtyřikrát ženatý.[34] Charlotte byla jeho první a třetí žena ze čtyř manželství. Měli spolu dvě děti, dceru Giovannu (narozenou v Berlíně 1932) a syna Jana (narozeného v Charkově 1935); poprvé byli rozvedeni v roce 1943 v důsledku nového zákona v Německu.[11][35] V únoru 1944 se Houtermans oženil s Ilse Bartzovou, chemickou inženýrkou, s níž pracoval během války a vydal s ní knihu.[36] Houtermans a Ilse měli tři děti: Pietera, Elsu, a Cornelii.[37] V srpnu 1953 si znovu vzal Charlotte, ale rozvedli se v průběhu několika měsíců. V roce 1955 se oženil s Lore Müller, sestrou svého nevlastního bratra Hanse. V té době měla Lore čtyři roky starou dceru a s Houtermansem měla syna Hendrika, narozeného v roce 1956.[38][39]

Houtermans zemřel na rakovinu plic dne 1. března 1966.[40]

Interní zpráva

[editovat | editovat zdroj]

Následující bylo publikováno v Kernphysikalische Forschungsberichte, interní publikaci německého Uranverein. Zprávy v této publikaci byly klasifikovány jako přísně tajné, měly velmi omezené distribuce a autoři si nesměli uchovávat kopie. Zprávy byly zabaveny v rámci Spojenecké Operace Alsos a poslány do Komisi pro atomovou energii Spojených států. V roce 1971 byly zprávy byly odtajněny a vrátily se do Německa. Zprávy jsou k dispozici v Karlsruhe Nuclear Research Centrum a American Institute of Physics.[41][42]

  • Fritz Houtermans Zur Frage der Auslösung von Kern-Kettenreaktionen. G-94.[43]
  • Beck, F. and Godin, W. Russian Purge and the Extraction of Confession (Hurst and Blackett, 1951). Houtermans and Konstantine F. Shteppa[23]
  • Houtermans, F.G., Über ein neues Verfahren zur Durchführung chemischer Altersbestimmungen nach der Blei-Methode (Springer, 1951)
  • Houtermans, Fritz, Publikationen von Friedrich Georg Houtermans aus den Jahren 1926–1950 (Zusammengestellt im Physikalischen Institut Universität Bern, 1955)
  • Geiss, J. and E. D. Goldberg and F. G. Houtermans, Earth Science and Meteoritics, věnováno F. G. Houtermansovi k 60. narozeninám (North Holland, 1963)
  • Amaldi, E., The Adventurous Life of Friedrich Georg Houtermans, Physicist (1903–1966), S. Braccini, A. Ereditato, P. Scampoli Eds. (SpringerBriefs in Physics, 2010)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fritz Houtermans na anglické Wikipedii.

  1. ↑ From: http://scienceworld.wolfram.com/biography/Houtermans.html
  2. ↑ As cited in Charlotte Riefenstahl Archivováno 26. 7. 2012 na Wayback Machine. – Nernst Memorial Website: Houtermans, Fritz.
  3. 1 2 3 4 Hentschel, 1996, Appendix F; see the entry for Houtermans.
  4. 1 2 3 4 Houtermans Biography – Wolfram
  5. ↑ Jungk, 1958, 48.
  6. ↑ Atkinson, R. and Houtermans, F. Aufbaumöglichkeit in Sternen, Z. für Physik 54 656-665 (1929).
  7. ↑ Martin Harwit The Growth of Astrophysical Understanding, Physics Today Volume 58 Number 11 38 (2003) Physics Today Archivováno 14. 4. 2005 na Wayback Machine.
  8. ↑ Landrock, 2003, 190.
  9. ↑ Charlotte Riefenstahl Archivováno 26. 7. 2012 na Wayback Machine. - Nernst Memorial Website
  10. 1 2 Hentschel, Ann M., 2005, 124.
  11. 1 2 Khriplovich, 1992, 32.
  12. ↑ Bird, 2005, 63 and 69.
  13. ↑ Powers, 1993, 85.
  14. ↑ Frisch, 1980, 71.
  15. ↑ Hentschel, Ann M., 2005, 123 (second footnote).
  16. 1 2 3 Landrock, 2003, 191.
  17. ↑ The Accused Archivováno 19. 9. 2016 na Wayback Machine. – Alexander Weissberg
  18. ↑ https://blisty.cz/art/116308-malo-znama-kniha-z-r-1951-co-tematicky-o-22-let-predesla-solzenicynovo-souostrovi-gulag.html
  19. ↑ Khriplovich, 1992, 33.
  20. ↑ sachen.de Archivováno 24. 1. 2008 na Wayback Machine. - Zur Ehrung von Manfred von Ardenne.
  21. ↑ Hentschel, 1996, Appendix F; see the entry for Ardenne.
  22. ↑ Beck, F. and Godin, W. "Russian Purge and the Extraction of Confession" (Hurst and Blackett, 1951).
  23. 1 2 Khriplovich, 1992, 35.
  24. ↑ Wigner, 1992, 241.
  25. ↑ Bernstein, 2001, 364.
  26. ↑ Powers, 1993, 413-414.
  27. ↑ Khriplovich, 1992, 36.
  28. 1 2 Landrock, 2003, 197.
  29. ↑ Khriplovich relates the tobacco story also, but places it as having taken place at the Forschunsinstitut Manfred von Ardenne; see Khriplovich, 1992, 36.
  30. ↑ Khriplovich, 1992, 29-30.
  31. ↑ Hentschel, Ann M., 2005, 125.
  32. ↑ Buttlar, H. von "Leonium und andere Anekdoten um den Physikprofessor Dr. F. G. Houtermans" (Bochum, 1982).
  33. ↑ Rhodes, 1986, 106-107.
  34. ↑ Fritz Houtermans Archivováno 3. 5. 2005 na Wayback Machine. Österreichische Akademie der Wissenschaften
  35. ↑ Landrock, 2003, 196.
  36. ↑ Houtermans, F. and Bartz, I. "Kernphotoeffekt im Beryllium."
  37. ↑ Hentschel, Ann M., 2005, 126.
  38. ↑ Hentschel, Ann M., 2005, 127.
  39. ↑ Landrock, 2003, 196-198.
  40. ↑ Khriplovich, 1992, 37.
  41. ↑ Hentschel and Hentschel, 1996, Appendix E; see the entry for Kernphysikalische Forschungsberichte.
  42. ↑ Walker, 1993, 268.
  43. ↑ Walker, 1993, 271.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]