Fritz Houtermans

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Friedrich Georg Houtermans
Fritz-Houtermans1927.jpg
Narození 22. ledna 1903
Gdaňsk
Úmrtí 1. března 1966 (ve věku 63 let)
Bern
Příčina úmrtí nádor plic
Alma mater Univerzita v Göttingenu
Technická univerzita Berlín
Zaměstnavatelé Technická univerzita Berlín
Bernská univerzita
Politická strana Komunistická strana Německa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Georg "Fritz" Houtermans (22. ledna, 19031. března 1966) byl nizozemsko-rakousko-německý atomový a jaderný fyzik. Narodil se v Zoppotu poblíž Gdaňsku v tehdejším Západním Prusku, jeho otec byl nizozemský bankéř. Byl vychován ve Vídni kde získal i vzdělání a později se přestěhoval do Göttingenu, kde začal v 18 letech studovat. Pod vedením Jamese Francka získal doktorský titul.[1] Houtermans udělal důležité příspěvky ke geochemii a kosmochemii.

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

Houtermans začal studovat v roce 1921 na univerzitě v Göttingenu a zde získal v roce 1927 doktorát[2] pod vedením Jamese Francka. Habilitaci dokončil pod Gustavem Hertzem na Technické univerzitě v Berlíně v roce 1932. Oba jeho vedoucí, Hertz a Franck, sdíleli Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1925.[3][4][5]

Při pobytu v Göttingenu se Houtermans setkal s Enrikem Fermim, Georgem Gamowem, Wernerem Heisenbergem, Wolfgangem Paulim nebo Victorem Weisskopfem. Houtermans a Gamow udělali v roce 1928 průkopnickou práci v oblasti kvantového tunelování. V roce 1929 provedl s Robertem Atkinsonem první výpočet stelární termonukleární reakce.[6][7] Jejich průkopnické výpočty byly impulsem pro Carla von Weizsäckera a Hanse Betheho, kteří v roce 1939 odvodili správnou teorii generace hvězdné termonukleární energie.[3][4]

Charlotte Riefenstahlová, která získala doktorát z fyziky na Univerzitě v Göttingen v roce 1927, měla nejprve vztah s Oppenheimerem, ale poté navázala vztah s Houtermansem. Vyučovala v USA, ale v roce 1930 opustila své učitelské místo na Vassar College a vrátila se do Německa. Během konferenci o fyzice v černomořském letovisku Batumi v srpnu 1930 byli Riefenstahlová a Houtermans oddáni. Jejich svědky byli Wolfgang Pauli a Rudolf Peierls.[8][9][10][11] (Tři další zdroje citují rok 1931.[4][12][13])

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1932 do roku 1933 Houtermans učil na Technické univerzitě v Berlíně, kde byl asistentem u Hertze. Zde se setkal s Patrickem Blackettem, Maxem von Laue, a Leó Szilárdem.

Houtermans byl komunista,[14] a byl členem německé komunistické strany od roku 1920.[15] Poté co se k moci dostal Adolf Hitler, trvala Charlotte Houtermansová na tom, že opustí Německo. Odešli do Velké Británie a usadili se poblíž Cambridge, kde Houtermans pracoval pro televizní laboratoř EMI.[16] V roce 1935 Houtermans emigroval do Sovětského svazu na návrh Alexandra Weissberga, který emigroval tamtéž v roce 1931.[17] Houtermans získal místo na Charkovském fyzikálně-technickém institutu a pracoval tam dva roky spolu s ruským fyzikem Valentinem P. Fominem. V době Velké čistky byl Houtermans v prosinci 1937 zatčen NKVD. Byl mučen a přiznal že je trockistický spiklenec a německý špion ze strachu o Charlotte. Nicméně, Charlotte již utekla ze Sovětského svazu do Dánska, poté do Anglie a nakonec do USA.[18] Po uzavření paktu Ribbentrop-Molotov roku 1939 byl Houtermans v květnu 1940 předán Gestapu a vězněn v Berlíně. Díky snaze Maxe von Laue byl Houtermans v srpnu 1940 propuštěn, načež nastoupil na Forschungslaboratorium für Elektronenphysik,[19] což byla privátní laboratoř Manfreda von Ardenne v Lichterfelde na předměstí Berlína. V roce 1944 získal místo jaderného fyzika ve Physikalisch-Technische Reichsanstalt.[3] [4][16][20]

V době jeho věznění v Sovětském svazu byl jeho spoluvězněm historik z Kyjevské univerzity Konstantin Štěppa. Později společně napsali knihu, "Russian Purge and Extraction of Confession" (Ruské čistky a vynucování doznání).[21] V knize vystupují pod pseudonymy Beck a Godin, aby chránili mnoho přátel a kolegů žijících v SSSR.[22]

Na Forschunsinstitut Manfred von Ardenne Houtermans ukázal, že transuranové izotopy jako je neptunium a plutonium, by mohly být použity jako štěpné palivo nahrazující uran. Houtermans poslal ze Švýcarska Eugenu Wignerovi do Metallurgical Laboratory v USA, která byla součástí projektu Manhattan, telegram s varováním: "Pospěšte si. Jsme na stopě."[23]

Během jeho práce na Physikalisch-Technische Reichsanstalt (PTR) se dostal do vážných potíží v důsledku silného kouření a trpěl zde velkým stresem, protože neměl dost tabáku. Pokoušel se získat tabák z Makedonie, pod záminkou, že by z něj mohl získat těžkou vodu a proto je to důležité pro válečné úsilí. Nicméně dopis padl do rukou úředníka na PTR, který ho vyhodil. Werner Heisenberg a Carl von Weizsäcker se mu snažili pomoci a zařídili mu rozhovor s Walterem Gerlachem, zmocněncem pro německý jaderný výzkum v rámci Říšské rady pro výzkum.[24][25][26] Výsledkem bylo přestěhování Houtermanse do Göttingen v roce 1945, kde získal místo na Institut für Theoretische Physik a II. Physikalisches Institut der Universität Göttingen.[27][28]

Od roku 1952 byl Houtermans řádným profesorem fyziky na Univerzitě v Bernu.[3][16] Během jeho funkčního období založil mezinárodně uznávanou Berner Schule, jejímž cílem bylo použití radioaktivity v astrofyzice, kosmochemii a geologii.[10]

Osobní[editovat | editovat zdroj]

Houtermans měl velký smysl pro humor. Mnozí jeho kolegové na to poukazovali,[29][30] a jeden z nich[27] Haro von Buttlar vydal sebrané příběhy s Houtermansem v knize o více než 40 stranách.[31] V jendom příběhu vysvětluje, proč bylo sedm velmi talentovaných vědců 20. století, Theodore von Kármán, George de Hevesy, Michael Polanyi, Leó Szilárd, Eugene Wigner, John von Neumann, a Edward Teller, všichni Maďarské národnosti. Podle Houtermanse jsou to Marťané, kteří se bojí, že je prozradí jejich přízvuk, a tak se maskují jako Maďaři, tedy lidé neschopni mluvit žádným jazykem, pouze maďarsky bez přízvuku.[32]

Houtermans byl čtyřikrát ženatý.[33] Charlotte byla jeho první a třetí žena ze čtyř manželství. Měli spolu dvě děti, dceru Giovannu (narozenou v Berlíně 1932) a syna Jana (narozeného v Charkově 1935); poprvé byli rozvedeni v roce 1943 v důsledku nového zákona v Německu.[11][34] V únoru 1944 se Houtermans oženil s Ilse Bartzovou, chemickou inženýrkou s níž pracoval během války a vydal s ní knihu.[35] Houtermans a Ilse měli tři děti Pietera, Elsu, a Cornelii.[36] V srpnu 1953 si znovu vzal Charlotte, ale rozvedli se v průběhu několika měsíců. V roce 1955 se oženil s Lore Müller, sestrou jeho nevlastního bratra Hanse. V té době měla Lore čtyři roky starou dceru a s Houtermansem měla syna Hendrika, narozeného v roce 1956.[37][38]

Houtermans zemřel na rakovinu plic dne 1. března 1966.[39]

Interní zpráva[editovat | editovat zdroj]

Následující bylo publikováno v Kernphysikalische Forschungsberichte, interní publikaci německého Uranverein. Zprávy v této publikaci byly klasifikovány jako přísně tajné, měly velmi omezené distribuce a autoři si nesměli uchovávat kopie. Zprávy byly zabaveny v rámci Spojenecké Operace Alsos a poslány do Komisi pro atomovou energii Spojených států. V roce 1971 byly zprávy byly odtajněny a vrátily se do Německa. Zprávy jsou k dispozici v Karlsruhe Nuclear Research Centrum a American Institute of Physics.[40][41]

  • Fritz Houtermans Zur Frage der Auslösung von Kern-Kettenreaktionen. G-94.[42]


Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Beck, F. and Godin, W. "Russian Purge and the Extraction of Confession" (Hurst and Blackett, 1951). Houtermans and Konstantine F. Shteppa, the authors of this book, took the pseudonyms Beck and Godin to protect their many friends and colleagues back in the USSR.[22]
  • Houtermans, F.G. "Über ein neues Verfahren zur Durchführung chemischer Altersbestimmungen nach der Blei-Methode" (Springer, 1951)
  • Houtermans, Fritz "Publikationen von Friedrich Georg Houtermans aus den Jahren 1926-1950" (Zusammengestellt im Physikalischen Institut Universität Bern, 1955)
  • Geiss, J. and E. D. Goldberg and F. G. Houtermans "Earth Science and Meteoritics- dedicated to F. G. Houtermans on his sixtieth birthday F.G. Houtermans" (North Holland, 1963)
  • Amaldi, E. “The Adventurous Life of Friedrich Georg Houtermans, Physicist (1903-1966)”, S. Braccini, A. Ereditato, P. Scampoli Eds. (SpringerBriefs in Physics, 2010)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fritz Houtermans na anglické Wikipedii.

  1. From: http://scienceworld.wolfram.com/biography/Houtermans.html
  2. As cited in Charlotte Riefenstahl Archivováno 26. 7. 2012 na Wayback Machine – Nernst Memorial Website: Houtermans, Fritz.
  3. a b c d Hentschel, 1996, Appendix F; see the entry for Houtermans.
  4. a b c d Houtermans Biography – Wolfram
  5. Jungk, 1958, 48.
  6. Atkinson, R. and Houtermans, F. Aufbaumöglichkeit in Sternen, Z. für Physik 54 656-665 (1929).
  7. Martin Harwit The Growth of Astrophysical Understanding, Physics Today Volume 58 Number 11 38 (2003) Physics Today Archivováno 14. 4. 2005 na Wayback Machine
  8. Landrock, 2003, 190.
  9. Charlotte Riefenstahl Archivováno 26. 7. 2012 na Wayback Machine - Nernst Memorial Website
  10. a b Hentschel, Ann M., 2005, 124.
  11. a b Khriplovich, 1992, 32.
  12. Bird, 2005, 63 and 69.
  13. Powers, 1993, 85.
  14. Frisch, 1980, 71.
  15. Hentschel, Ann M., 2005, 123 (second footnote).
  16. a b c Landrock, 2003, 191.
  17. The Accused – Alexander Weissberg
  18. Khriplovich, 1992, 33.
  19. sachen.de Archivováno 24. 1. 2008 na Wayback Machine - Zur Ehrung von Manfred von Ardenne.
  20. Hentschel, 1996, Appendix F; see the entry for Ardenne.
  21. Beck, F. and Godin, W. "Russian Purge and the Extraction of Confession" (Hurst and Blackett, 1951).
  22. a b Khriplovich, 1992, 35.
  23. Wigner, 1992, 241.
  24. Bernstein, 2001, 364.
  25. Powers, 1993, 413-414.
  26. Khriplovich, 1992, 36.
  27. a b Landrock, 2003, 197.
  28. Khriplovich relates the tobacco story also, but places it as having taken place at the Forschunsinstitut Manfred von Ardenne; see Khriplovich, 1992, 36.
  29. Khriplovich, 1992, 29-30.
  30. Hentschel, Ann M., 2005, 125.
  31. Buttlar, H. von "Leonium und andere Anekdoten um den Physikprofessor Dr. F. G. Houtermans" (Bochum, 1982).
  32. Rhodes, 1986, 106-107.
  33. Fritz Houtermans Archivováno 3. 5. 2005 na Wayback Machine Österreichische Akademie der Wissenschaften
  34. Landrock, 2003, 196.
  35. Houtermans, F. and Bartz, I. "Kernphotoeffekt im Beryllium."
  36. Hentschel, Ann M., 2005, 126.
  37. Hentschel, Ann M., 2005, 127.
  38. Landrock, 2003, 196-198.
  39. Khriplovich, 1992, 37.
  40. Hentschel and Hentschel, 1996, Appendix E; see the entry for Kernphysikalische Forschungsberichte.
  41. Walker, 1993, 268.
  42. Walker, 1993, 271.