Friedrich Georg Wied-Runkel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Friedrich Georg zu Wied-Runkel
Erb rodu Wied-Runkel
Erb rodu Wied-Runkel
Vrchní velitel v Českém království
Ve funkci:
1765 – 1778
PředchůdceJohann Karl Partini
NástupceKarl Reinhard Ellrichhausen

Narození19. října 1712
Úmrtí16. února 1779 (ve věku 66 let)
Milán
Profesevojevůdce a důstojník
Oceněnívelkokříž Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Jiří Jindřich hrabě Wied-Runkel (Friedrich Georg Heinrich Graf zu Wied-Runkel) (19. října 171216. února 1779, Milán) byl německý šlechtic a rakouský polní maršál. Od mládí sloužil v císařské armádě a zúčastnil se dynastických válek. Za sedmileté války vynikl v bitvě u Kolína, později byl dlouholetým vrchním velitelem v Českém království (1765–1778). V roce 1778 byl v hodnosti maršála povolán do funkce guvernéra v Milánském vévodství, kde o rok později zemřel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého říšského rodu Wiedů, narodil se jako čtvrtý syn hraběte Karla Wied-Runkela (1684–1764). V mládí vstoupil do císařské armády a pod Evženem Savojským se zúčastnil války o polské dědictví. Následující války proti Turkům se zúčastnil jako štábní důstojník. Na počátku války o rakouské dědictví byl povýšen na plukovníka (1741), zúčastnil se obléhání Prahy a po bitvě u Chotusic byl pověřen úkolem předat mírové návrhy pruskému králi Fridrichovi II. V roce 1745 dosáhl hodnosti generálmajora a bojoval v Nizozemí. Na začátku sedmileté války byl povýšen na polního podmaršála (1757). V bitvě u Kolína byl velitelem záložních sborů pěchoty, ale podnikl s nimi rozhodující útok proti pruským vojskům.[1] Téhož roku byl dekorován nově založeným Řádem Marie Terezie. Úspěšně si vedl i v dalších taženích a za účast v bitvě u Torgavy obdržel velkokříž Řádu Marie Terezie. Po sedmileté válce byl dlouholetým zemským velitelem v Čechách se sídlem v Praze (1765–1778).[2][3] V roce 1768 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. V Čechách získal oblibu díky opatřením proti hladomoru v letech 1771–1772. V roce 1778 získal hodnost polního maršála[4] a byl jmenován guvernérem v Lombardii, zemřel o necelý rok později v Miláně. Mimo jiné byl též císařským tajným radou a komořím.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 124 ISBN 80-7277-010-1
  2. Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; 32 s. ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
  3. Seznam zemských velitelů v Českém království a posádky v Praze na webu valka.cz
  4. Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 110 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]