Grodziec (Ozimek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Friedrichův Hradec)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Friedrichův Hradec
Grodziec
Kościół w Grodźcu (woj. opolskie).jpg
Poloha
Souřadnice
Stát PolskoPolsko Polsko
Friedrichův Hradec
Friedrichův Hradec
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 362 (2018)[1]
Správa
PSČ 46-040
Označení vozidel OPO
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grodziec, česky Friedrichův Hradec (německy Friedrichsgrätz) je obec, která se nachází šest kilometrů severovýchodně od obce Ozimek a 28 km východně od krajského města Opolí. Obec uprostřed Krašejovského lesa byla založena českými exulanty v r. 1752. Středem protéká vodní kanál Białka. V roce 2018 měla obec 1362 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V dobách míru po druhé slezské válce pruský král Friedrich II. zdokonaloval svou armádu, podporoval rodící se průmysl i vznik obcí v nově nabytém Slezsku. Pro nově zakládanou osadu českých exulantů bylo vybráno spáleniště v Krašejovském lese, nedaleko vznikající železné hutě Malapane (Ozimek). Na každé straně plánované centrální cesty mělo být 50 zemědělských usedlostí, prostřední parcely byly určeny pro kostel, faru a školu. Písčitá půda lesa se střídala s močály. Osadníci museli vysušit bažiny vykopáním vodního kanálu vedeného středem plánované obce. Po vykopání pařezů písčitá a neúrodná půda připomínala více poušť než pole. Ačkoli bylo českým rodinám nabídnuto 20 tolarů podpory, deset let daňové svobody a další drobná privilegia, obec se zalidňovala pomalu. Zpráva o nové kolonii se dostala do Čech a na Moravu, reakcí Vídně na zesílenou emigraci evangelíků ze země, kde panovala Marie Terezie, byl přípis ze dne 14.10.1752, ve kterém byl zpřísněn trest pro dopadené emigranty a vyhlášena odměna pro úspěšného denuncianta ve výši 24 zlatých.[2] V létě 1752 si 33 českých rodin vylosovalo své parcely a králi byl oznámen vznik české kolonie pojmenované na jeho počest Friedrichův Hradec.[3] V roce 1756 bylo obsazeno 71 míst, 67 hospodářů pocházelo z Čech, dva z Moravy, jeden z Uher a jeden z Polska. Z výnosů sbírek kazatele Václava Blanického byl v roce 1768 postaven kostelík. V roce 1796 bylo v obci sto usedlostí s 468 obyvateli. Po přelidnění "Hradce" se lidé stěhovali do sousední kolonie Münchnausen (Mnichus), později pak do Petrova Hradce. Obyvatele písčitá pole neuživila, přivydělávali si drobným řemeslem nebo pracovali v železárně (nyní Małapanew), jež byla v roce 1754 uvedena do provozu. V roce 1845 byl v obci evangelický farní kostel, evangelická škola, lihovar, pivovar, lesní správa, 162 dalších domů a žilo zde 1117 osob. V roce 1890 byl postaven nový cihlový evangelický kostel.[4]

Při plebiscitu v Horním Slezsku v březnu 1921 hlasovalo 1239 obyvatel pro setrvání v Německu. Pro připojení k nově vytvořené druhé Polské republice bylo 13 obyvatel. Proto Friedrichův Hradec zůstal součástí Výmarské republiky Německu. V roce 1939 zde žilo 1810 obyvatel.

V lednu 1945 byl Friedrichův (i sousední Petrův) Hradec kvůli válce evakuován a celou oblast obsadila Rudá armáda. Když se evakuované české rodiny vrátily, jejich usedlosti byly obsazeny Poláky, jež byli vysídleni z území, které na východě připadlo Sovětskému svazu. Obec se dostala pod polskou správu, byla přejmenována na Grodziec a české obyvatelstvo bylo vyhnáno. Teprve před Vánocemi, dne 17. prosince 1945, měl zbytek potomků českých exulantů možnost reemigrovat do pohraničí ČSR (Nejdek, Chodov).[5]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Edita Štěříková: O kolonistech v exulantské kolonii Friedrichův Hradec v pruském Slezsku, 2017

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grodziec (Ozimek) na německé Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. Österreichisches Staatsarchiv, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Wien, Rakousko: 113,114 a 121 (IV A 5 Böhmen)
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ Edita: Stručně o pobělohorských exulantech, KALICH 2005
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 498 pages s. ISBN 80-7017-018-2.