Frederick Howard, 5. hrabě z Carlisle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frederick Howard, 5. hrabě z Carlisle
Lawrence and studio - Frederick Howard, 5th Earl of Carlisle.jpg
Narození 28. května 1748
Zámek Howard
Úmrtí 4. září 1825 (ve věku 77 let)
Zámek Howard
Místo pohřbení Zámek Howard
Alma mater Univerzita v Cambridgi
Děti George Howard, 6. hrabě z Carlisle
William Howard
Frederick Howard
Henry Howard
Isabella Caroline Campbell
Elizabeth Manners, Duchess of Rutland
Lady Charlotte Howard
Lady Susan Howard
Lady Louisa Howard
Lady Gertrude Howard
Very Rev. Hon. Henry Edward John Howard
Rodiče Henry Howard a Isabella Byron
Příbuzní Harriet Sutherland-Leveson-Gower, vévodkyně ze Sutherlandu, George Howard, 7. hrabě z Carlisle, William George Howard[1], Edward Howard, 1st Baron Lanerton[1], Charles Howard, Blanche Howard, Lady Caroline Georgiana Howard[1], Lady Georgiana Howard[1], Lady Elizabeth Dorothy Anne Georgiana Howard[1], Lady Mary Matilda Georgiana Howard[1], Frederick George Howard[1] a Henry George Howard[1] (vnuci)
Funkce Prezident obchodní komory (1779–1780)
Lord Privy Seal (1783)
člen Sněmovny lordů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frederick Howard, 5. hrabě z Carlisle (Frederick Howard, 5th Earl of Carlisle, 5th Viscount Morpeth, 5th Baron Dacre of Gillesland) (28. května 1748, Castle Howard, Anglie4. září 1825, Castle Howard, Anglie) byl britský státník, diplomat a spisovatel z rodu Howardů. Od mládí byl členem Sněmovny lordů, zastával funkce ministra obchodu, místokrále v Irsku a nejvyššího hofmistra.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z významného šlechtického rodu Howardů, byl synem 4. hraběte z Carlisle, po matce Isabelle Byron (1721–1795) byl spřízněn s George Gordonem Byronem (od roku 1798 byl Byronovým poručníkem). Měl dva nevlastní starší bratry, kteří zemřeli v dětství, titul hraběte z Carlisle zdědil po otci v roce 1758, po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů. Studoval v Etonu a Cambridge, v roce 1767 získal Řád bodláku. Do vlády se dostal v rámci Northova kabinetu, nejprve byl pokladníkem královského dvora (1777–1779), od roku 1777 zároveň členem Tajné rady. V roce 1778 byl členem komise pro urovnání sporů mezi Británií a povstalci v severní Americe. V letech 1779–1780 byl prezidentem úřadu pro obchod a v letech 1780–1782 místokrálem v Irsku. V dalších vládách zastával krátce posty nejvyššího hofmistra (1782–1783) a lorda strážce tajné pečeti (1783). Na počátku vlády Williama Pitta mladšího se stáhl do ústraní, v roce 1793 obdržel Podvazkový řád. Naposledy se veřejně angažoval v roce 1815 odporem proti obilním zákonům, poté definitivně odešel do soukromí. V letech 1780–1782 a 1799–1807 byl též lordem-místodržitelem ve východním Yorku.

Uplatnil se také jako spisovatel, byl autorem básní a divadelních her.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1770 se oženil s Margaret Leveson–Gower (1753–1824), dcerou 1. markýze ze Staffordu. Z jejich manželství se narodilo deset dětí, z nichž tři zemřely v dětství. Dědicem hraběcího titulu byl syn George, další syn Frederick Howard (1785–1815) padl v bitvě u Waterloo. Dcera Isabella (1771–1848) byla manželkou 1. lorda Cawdora, další dcera Elizabeth (1780-1825) se provdala za 5. vévodu z Rutlandu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl 5.; Praha, 1892 (reprint 1997) s. 163–164 ISBN 80–7203–133–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.