Françoise Dolto
| Françoise Dolto | |
|---|---|
| Rodné jméno | Françoise Marguerite Marette |
| Narození | 6. listopadu 1908 16. pařížský obvod |
| Úmrtí | 25. srpna 1988 (ve věku 79 let) 5. pařížský obvod |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Bourg-la-Reine |
| Povolání | lékařka, pediatrička, psychoanalytička a spisovatelka |
| Alma mater | Lékařská fakulta v Paříži (do 1939) |
| Témata | pediatrie a psychoanalýza |
| Významná díla | The Jesus of psychoanalysis : a Freudian interpretation of the Gospel |
| Manžel(ka) | Boris Dolto |
| Děti | Yvan-Chrysostome Dolto Catherine Dolto |
| Příbuzní | Jacques Marette (sourozenec) |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
.jpg)
Françoise Dolto (6. listopadu 1908 – 25. srpna 1988) byla francouzská psychoanalytička a pediatrička. Proslula především klinickou prací s malými dětmi a páry dětí s matkou, v teorii se zaobírala především problémem tělesného obrazu, tvrdila, že děti mají „jazyk před vznikem jazyka“, jazyk těla. Pro svá rozhlasová a televizní vystoupení patří k nejznámějším psychoanalytikům ve Francii, proto se také umístila v první stovce ankety Největší Francouz z roku 2005, a to jako jediná ze slavné generace francouzských analytiků (Jacques Lacan, Jean Laplanche, André Green, Janine Chasseguet-Smirgelová). K její popularitě rovněž přispělo to, že její sestrou byla Jacques Marette, ministryně pošt a telekomunikací v 1. vládě George Pompidoua, a jejím synem známý francouzský zpěvák Carlos.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Psychanalyse et pédiatrie (1971)
- Le Cas Dominique (1971)
- L'Évangile au risque de la psychanalyse
- Au jeu du désir (1981)
- Séminaire de psychanalyse d’enfants (1982)
- Sexualité féminine (1982)
- L'image inconsciente du corps (1984)
- Séminaire de psychanalyse d’enfants (1985)
- Solitude (1985)
- La Cause des enfants (1985)
- Enfances (1986)
- Libido féminine (1987)
- L'Enfant du miroir (1987)
- La Cause des adolescents (1988)
- Quand les parents se séparent (1988)
- L'Échec scolaire (1989)
- Autoportrait d'une psychanalyste (1989)
- Paroles pour adolescents ou le complexe du homard (1989)
- Lorsque l'enfant paraît (1990)
- Les Étapes majeures de l'enfance (1994)
- Les Chemins de l'éducation (1994)
- La Difficulté de vivre (1995)
- Tout est langage (1994)
- Le sentiment de soi: aux sources de l'image et du corps (1997)
- Le Féminin (1998)
- La vague et l'océan: séminaire sur les pulsions de mort (1970–1971) (2003)
- Lettres de jeunesse: correspondance, 1913–1938 (2003)
- Une vie de correspondances: 1938–1988 (2005)
- Une psychanalyste dans la cité. L'aventure de la Maison verte (2009)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jean-François de Sauverzac: Françoise Dolto itinéraire d'une psychanalyste, Aubier, Paris 1993.
- Daniela Lumbroso: Françoise Dolto, la vie d'une femme libre, Plon, Paris 2007.
- Didier Pleux: Génération Dolto, Odile Jacob, Paris, 2008.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Françoise Dolto na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Françoise Dolto
