François Rude

François Rude
Narození	4. ledna 1784 ; Dijon
Úmrtí	3. listopadu 1855 (ve věku 71 let) ; Paříž
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Alma mater	Národní vysoká škola krásných umění; Národní umělecká vysoká škola v Dijonu
Povolání	sochař
Manžel(ka)	Sophie Fremietová
Významná díla	Socha Jean-Antoinea Houdona; Socha Nicolase Poussina; Socha Michela Neye; Odchod dobrovolníků roku 1792; Napoleon se probouzí k Nesmrtelnosti
Ocenění	Římská cena (1812); rytíř Řádu čestné legie (1833)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

François Rude (4. ledna 1784, Dijon – 3. listopadu 1855, Paříž) byl francouzský sochař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rude byl vyučen nejprve kovářem, ale od roku 1807 se vzdělával v Paříži na École des Beaux-Arts a soukromě u Pierre Cartelliera. Od roku 1815 do 1827 žil v Bruselu a prováděl dekorativní práce na výzdobě královských zámků. Poté se vrátil do Francie se svou manželkou Sophií Fremetovou, též sochařkou, dcerou francouzského bonapartisty, žijícího v bruselském exilu. V Paříži se pak Rude svými emotivními romantickými díly, plnými dynamiky, v kterých prosvítá stále více moderní naturalismus, proslavil.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho nejslavnějším dílem je socha maršála Neye, která stojí v Paříži na místě, kde byl maršál popraven, a kterou Victor Hugo označil za nejkrásnější sochu v Paříži. Dále jsou známy dvě busty malíře Jacquese-Louise Davida, busta matematika Gasparda Monge, busta mořeplavce La Pérouse, socha Jany z Arku, stojící v Lucemburské zahradě a celá řada dalších děl. Jeho relief „Odchod dobrovolníků roku 1792“ zdobí pařížský Vítězný oblouk.

Rude je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Socha maršála Neye v Paříži
Jana z Arku naslouchající „hlasům“

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu François Rude na Wikimedia Commons