Franz Joseph Aumann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Franz Joseph Aumann
Základní informace
Narození 19. března 1728
Traismauer
Úmrtí 30. března 1797 (ve věku 69 let)
Sankt Florian
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Joseph Aumann, česky také František Josef Aumann[1] (24. února 1728 Traismauer30. března 1797 Sankt Florian), byl rakouský skladatel.

Život a práce[editovat | editovat zdroj]

Franz Josef Aumann byl synem ředitele školy a varhaníka. Než začal mutovat, zpíval ve stejném vídeňském pěveckém sboru jako Michael Haydn a Johann Georg Albrechtsberger,[2] skladatelé, s nimiž si později v životě měnil partitury.[3] S ohledem na tyto směny není překvapivé, že část jeho hudby byla nesprávně přiřazena Haydnovi. Dále například jeho Missa Profana, satirizující koktání a špatný zpěv ředitele školy, byla dříve přičítána Wolfgangu Amadeovi Mozartovi.[4]

Ve Vídni absolvoval lekce basso continuo s Giovanni Boogem. V roce 1753 vstoupil do kláštera řádu augustiniánů v městečku Sankt Florian a v podstatě v něm zůstal po zbytek svého života. V roce 1755 ze byl jmenován regenschorim a v roce 1757 vysvěcen na kněze. Občas mše jako duchovní sloužil, ale především spoustu mší napsal. S obzvláštní láskou a péčí se věnoval péči o duchovní a světskou hudbu v klášteře a prostřednictvím četných skladeb uplatnil dalekosáhlý vliv na rakouskou církevní hudbu.

Psal především církevní hudbu, která stále obsahuje prvky barokní hudby. Zkomponoval mimo jiné 38 mší, 12 rekviem, 29 žalmů, 25 magnificátů, 22 offertorií, 10 litanií, 8 responsorií, 7 nešpor, 4 oratoria, moteta.[5] Byl také autorem světské hudby, včetně 3 symfonií, 2 singspielů, 25 serenád, divertiment, suit, kánonů, písní.[6] Svou hudbou byl pod vlivem benátské a neapolské školy i vídeňských klasiků. Ještě v 19. století byl známý a vysoce ceněný, později z velké části upadl do zapomnění.

Aumannova hudba tvořila po 19. století velkou část repertoáru v Sankt Florianu a Anton Bruckner tento zdroj využil pro studium kontrapunktu.[7] Bruckner se hodně soustředil na Aumannova vánoční responsoria a Ave Maria D dur.[8] Bruckner, který obdivoval Aumanna nejen pro jeho hluboký kontrapunkt, ale především měl rád Aumannovu barevnou harmonii, přidal v roce 1879 k jeho orchestraci Ecce quomodo moritur justus a Tenebrae factae sunt doprovod tří pozounů.[9]

Církevní skladby Franze Josefa Aumanna se dochovaly v Čechách a na Moravě, např. v katedrále sv. Víta v Praze, Strahovském klášteře, Kuksu, Roudnici nad Labem a v Kroměříži.[1]

Dílo, edice a nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Dílo
  • Missa ex F (mše pro sólové varhany) pro čtyřhlasý sbor a varhany
  • Seid fröhlich, ihr Schäfer (sborové Pastoralis)
  • Requiem pro soprán, alt, bas (tříhlasý sbor), dva rohy, dvoje housle a basso continuo
Nahrávky
  • Gunar Letzbor, Franz Joseph Aumann – Requiem, Sankt. Florianer Sängerknaben, Ars Antiqua Rakousko. Pan Classics PC 10234, 2008 (s Aumannovým Ecce quomodo moritur justus, Tenebrae factae sunt a Te Deum )

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Franz Joseph Aumann na anglické Wikipedii a Franz Aumann na německé Wikipedii.

  1. a b Aumann, František Josef, Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. Centrum hudební lexikografie, Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [cit. 2019-08-15]. Dostupné online. 
  2. New Grove, Volume 2
  3. Hawkshaw Paul (2007). 90 "Anton Bruckner's Counterpoint Studies at the Monastery of Saint Florian, 1845–55", 1 Musical Quarterly, str. 94
  4. Abert, Spencer; Eisen, Hermann; Stewart, Cliff (2007). New Haven, Connecticut, W. A. Mozart, Yale University Press, str. 772
  5. Encyklopedia Muzyczna PWM. T. 1. Część biograficzna ab. Kraków: Polskie Wydawnictwo Muzyczne, 1979, s. 95. ISBN 83-224-0113-2.
  6. Bertil van Boer: Historical Dictionary of Music of the Classical Period. Lanham: Scarecrow Press, 2012, s. 45. ISBN 978-0-8108-7183-0
  7. Hawkshaw, 2007, str. 98
  8. Hawkshaw, 2007, str. 107
  9. Harten, str. 69

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEGR. U. HRSG. VON FRIEDRICH WILHELM BAUTZ. FORTGEF. VON TRAUGOTT BAUTZ. Biographisch-bibliographisches Kirchenlexikon / 1, [Aalders, Willem Jan - Faustus von Byzanz].. 2., unveränd. Aufl. vyd. Hamm (Westf.): Bautz XXXVI Seiten, 1600 Sp s. ISBN 3883090131, ISBN 9783883090139. OCLC 312078820 
  • Johannes Hollnsteiner: Aumann, Franz S.. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 1, Duncker & Humblot, Berlin 1953, ISBN 3-428-00182-6, S. 456. Dostupné online
  • Uwe Harten, Anton Bruckner. Ein Handbuch. Residenz Verlag, Salzburg, 1996. ISBN 3-7017-1030-9.