Franz Josef Arnold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Franz Josef Arnold
Narození 18. ledna 1888
Ústí nad Labem,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. února 1962 (ve věku 74 let)
Pasching,
RakouskoRakousko Rakousko
Vzdělání Technická univerzita Drážďany
Povolání architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Franz Josef Arnold (18. ledna 1888, Ústí nad Labem[1]15. února 1962, Pasching) byl československý městský architekt německé národnosti a vedoucí stavebního odboru v Ústí nad Labem, kde se stal autorem celé řady staveb, které výrazně ovlivnily podobu města.[2] Ve 20. letech 20. století působil jako vůbec první vedoucí místní pobočky Metznerbundu (sdružení německých výtvarných umělců z Čech). Po druhé světové válce byl pro svůj německý původ z Československa vysídlen.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pavilon bývalé, již zbořené, Masarykovy nemocnice (1937)

Narodil se v rodině bednáře (Binder) Franze Josefa Arnolda. Rodina žila v Ústí nad Labem, kde studoval na střední škole.[3] Ve studiích následně pokračoval v Drážďanech, a to na Technické univerzitě a Akademii umění.[4] Během první světové války byl odveden do armády a utrpěl zranění. Po válce se vrátil do Ústí nad Labem, kde spolupracoval s architektem dr. Erstem Krobem. Na počátku své tvorby se klonil k neoklasicismu, postupně však přešel k „abstrahovanému vnímání v duchu nové věcnosti“.[2]

Česká spořitelna (1939)

Je autorem řady obytných domů (mimo jiné tzv. S–domů v ulicích Na Vlnovce a Mezidomí ve čtvrti Klíše, a dalších staveb v ulicích Palachova, Pasteurova, U Nemocnice, Klíšská, Resslova, Na Popluží, Masarykova), zdravotnické školy v Palachově ulici (dříve Německé dívčí reformní reálné gymnázium),[5] nebo pavilonu bývalé okresní a posléze Masarykovy nemocnice. Po přesídlení nemocnice do nového areálu získala poslední zmíněnou stavbu a zbytek komplexu Univerzita J. E. Purkyně za účelem vybudování univerzitního kampusu. Arnoldovu budovu, v minulosti sloužící jako porodnice, se rozhodla strhnout a na jejím místě postavit novostavbu pro potřebu dvou svých fakult. Tento záměr kritizovali historici a někteří architekti, kteří se obrátili na Ministerstvo kultury s žádostí o prohlášení stavby kulturní památkou. Ministerstvo však žádost nepodpořilo a stavba byla na podzim 2013 zbourána.[6][7]

V polovině 30. let se podílel projekčně či pouze organizačně na výstavbě druhého mostu přes řeku Labe (autor konstrukce Josef Melan)[8] a společně s tehdejším německým starostou Leopoldem Pölzlem se zasadil, aby byl pojmenován po novém československém prezidentovi Edvardu Benešovi.[9] V pozici ústeckého městského architekta setrval i během druhé světové války.[2] Po jejím skončení se stal údajně, dle Zdeňka Bárty, 31. července 1945 jednou z obětí tzv. Ústeckého masakru, kdy došlo k lynčování německých civilistů. Řada z nich tehdy byla shozena z Benešova mostu do řeky Labe – mezi nimi i Arnold, ale i matky s dětmi v kočárcích.Toho nakonec z hromady mrtvých těl pod palbou ostřelovačů zachránil jeho dospívající syn.[9] Pavel Prouza v rámci své dizertace tuto událost vyvrací jako smyšlenou: oba, otec i tehdy dvanáctiletý syn Dietmar, hned druhý den ráno po masakru v rámci odsunu německého obyvatelstva ve zdraví opustili město.[10] Arnold zemřel ve věku 74 let v hornorakouském Paschingu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Ústí nad Labem
  2. a b c PÁRAL, Matěj. Franz Josef Arnold [online]. Ústí – Aussig.net [cit. 2013-08-24]. Dostupné online. 
  3. Záznam o naroz. a křtu, matrika N, Ústí n. L. 1887-1889, snímek 50 (s.47)
  4. BOUDNÍKOVÁ, Alena. Funkcionalistická architektura v Ústí nad Labem. Brno, 2011. 59 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce PhDr. Aleš Filip, Ph.D.. s. 20. Dostupné online.
  5. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VII. díl, Str–U. Praha: Libri, 2008. 991 s. ISBN 978-80-7277-041-0. S. 925. 
  6. Ústecké muzeum zdokumentovalo Pavilon A před demolicí [online]. Ústecké novinky, 2013-08-24 [cit. 2013-08-24]. Dostupné online. 
  7. HORÁK, Jan. Ústečané symbolicky pohřbili dům, kde se většina z nich narodila [online]. iDNES.cz, 2003-10-09 [cit. 2013-11-23]. Dostupné online. 
  8. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/9-most-edvarda-benese
  9. a b BÁRTA, Zdeněk. Vraždění neviňátek [online]. Deník Referendum, 2010-01-06 [cit. 2013-08-24]. Dostupné online. 
  10. PROUZA, Pavel. Německá sociálnědemokratická architektura komunálního bydlení v Ústí nad Labem v letech 1918-1938 [online]. FF UK, 21-UDU, disertační práce, 2013-09-24 [cit. 2014-08-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]