Přeskočit na obsah

Franz Haller von Hallerstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz hrabě Haller von Hallerstein (Hallerkeö)
Chorvatský bán a c. k. generálmajor Franz Haller von Hallerstein (1844, litografie, Josef Kriehuber)
Chorvatský bán a c. k. generálmajor Franz Haller von Hallerstein (1844, litografie, Josef Kriehuber)
Chorvatský bán
Ve funkci:
1842 – 1845
PředchůdceJuraj Haulík
NástupceJuraj Haulík
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostgenerál jízdy (1859), polní podmaršál 1848, generálmajor 1842

Narození24. března 1796
Sedmihradsko
Úmrtí5. března 1875 (ve věku 78 let)
Vídeň
Profesepolitik
CommonsFranz Haller von Hallerkeö
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František hrabě Haller z Hallersteinu (německy Franz Graf Haller von Hallerstein, maďarsky Hallerkeöi gróf Haller Ferenc, chorvatsky Franjo Haller grof od Hallerkeöa) (24. března 1796 Sânpaul (dnes Rumunsko) – 5. března 1875 Vídeň) byl uherský šlechtic a rakouský generál. Do rakouské armády vstoupil již na konci napoleonských válek, poté sloužil u různých husarských pluků, zastával také funkce u císařského dvora ve Vídni. V letech 1842–1845 byl bánem v Chorvatsku, později během revoluce v roce 1848 bojoval v Itálii. Aktivní službu završil v letech 1856–1859 jako zastupující vrchní velitel v Uhrách. V armádě dosáhl hodnosti generála jízdy (1859) a o rok později odešel do penze. Poté byl jmenován členem Panské sněmovny (1861) a nakonec obdržel Řád zlatého rouna (1869).[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrabě Franz Haller jako plukovník (cca 1835, litografie)
Generál jezdectva Franz Haller von Hallerstein (cca 1860, litografie, Josef Anton Bauer)

Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny, která byla v jedné linii dlouhodobě usazena v Uhrách (maďarský predikát Hallerkeö je ekvivalentem německého výrazu Hallerstein).[2] Jeho rodištěm byl zámek Sânpaul (Kerelöszentpál v Sedmihradsku, dnes Rumunsko). Narodil se jako nejmladší ze tří synů hraběte Josefa Hallera (1753–1812), c. k. komořího a vrchního župana v Kluži, a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Koháryové (1761–1812).[3][4] Původně studoval práva, ale již v roce 1813 jako kadet vstoupil do armády, bojoval v bitvě u Lipska, ještě téhož roku byl povýšen na podporučíka. V roce 1821 byl jmenován c. k. komořím[5] a v roce 1823 byl povýšen na rytmistra. V letech 1826–1830 byl osobním pobočníkem a komorníkem uherského palatina arcivévody Josefa. V roce 1830 byl povýšen na majora a sloužil u 9. husarského pluku v Pardubicích.[6] V roce 1833 získal hodnost podplukovníka a byl přidělen k 5. husarskému pluku v Itálii.[7] Jako plukovník (1835) byl poté velitelem 6. husarského pluku se sídlem štábu ve Slavkově.[8][9] V roce 1837 byl přeložen do Vídně, kde působil jako důstojník uherské královské gardy.[10]

V říjnu 1842 byl jmenován do funkce chorvatského bána a téhož roku byl povýšen do hodnosti generálmajora. V Chorvatsku byl pověřen maďarizací, potlačoval národnostní projevy a v rámci Metternichovy politiky zpřísnil cenzuru. Na druhou stranu na zasedání uherského zemského sněmu v letech 1843–1844 hájil zájmy Chorvatska v rámci Uherského království, v roce 1845 finančně podpořil činnost Chorvatského národního divadla. V červenci 1845 nechal vojensky potlačit protesty v Záhřebu, došlo ke krveprolití a obětem na životech. I když není potvrzeno, že by byl za střelbu do demonstrantů osobně zodpovědný, v listopadu téhož roku na funkci bána rezignoval.[11][12]

V letech 1846–1847 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Ludvíka Viktora, nejmladšího bratra císaře Františka Josefa. V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii[13] a v roce 1848 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. Krátce působil jako velitel pevnosti Peschiera.[14] V roce 1850 odešel do výslužby, ale v roce 1856 byl reaktivován jako zástupce uherského místodržitele arcivévody Albrechta.[15] V roce 1859 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v roce 1860 byl znovu penzionován.[16] V letech 1865–1867 byl pověřen vedením sedmihradské dvorské kanceláře a nakonec od roku 1867 zastával čestnou hodnost kapitána uherské královské gardy.[17]

Zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni 5. března 1875 ve věku nedožitých 79 let, pohřben byl na hřbitově ve svém rodišti v Sânpaul.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako chorvatský bán byl v roce 1842 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[18] V roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Za zásluhy obdržel také několik vyznamenání, byl nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a Řádu železné koruny I. třídy a komandérem Leopoldova řádu. Od zahraničních panovníků získal saský Civilní záslužný řád a rytířský kříž sardinského Řádu sv. Mořice a Lazara. Získal čestné občanství v Budapešti a byl čestným majitelem husarského pluku č. 12.[19] V roce 1869 byl dekorován Řádem zlatého rouna.[20][21]

  1. Ottův slovník naučný, díl X.; Praha, 1896; s. 799 (heslo Haller von Hallerstein)
  2. Rodina Haller von Hallerstein in: Deutsche Biographie dostupné online
  3. Franz Haller von Hallerstein na webu geni.com dostupné online
  4. Rodokmen Koháryů dostupné online
  5. Hof- und Staats- Handbuch des österreichischen Kaiserthums, Vídeň, 1827; s. 84 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1833; s. 333 dostupné online
  7. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1834; s. 304 dostupné online
  8. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1836; s. 334 dostupné online
  9. Seznam velitelů husarského pluku č. 6 na webu valka.cz dostupné online
  10. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1841; s. 107 dostupné online
  11. Přehled představitelů státní správy v Chorvatsku na webu worldstatesmen dostupné online
  12. Franz Haller in: Hrvatska enckiklopedija dostupné online
  13. Franz Haller in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
  14. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1850; s. 47 dostupné online
  15. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1858; s. 95 dostupné online
  16. Služební postup Franze Hallera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 63 dostupné online
  17. Seznam velitelů uherské královské gardy in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 55 dostupné online
  18. Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 78 dostupné online
  19. Přehled titulů a ocenění Franze Hallera in: Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1868, Vídeň, 1868; s. 10, 159 dostupné online
  20. Gothaischer genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1875; s. 332 dostupné online
  21. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 52 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]