Franz Folliot de Crenneville

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Franz Folliot de Crenneville
Hrabě Franz Folliot de Crenneville jako c. k. polní podmaršál a císařský generální pobočník (litografie, 1862)
Hrabě Franz Folliot de Crenneville jako c. k. polní podmaršál a císařský generální pobočník (litografie, 1862)
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1875 – 22. června 1888
PanovníkFrantišek Josef I.
Nejvyšší komorník císařského dvora
Ve funkci:
1867 – 1884
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceVincenc Karel z Auerspergu
NástupceFerdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Generální pobočník rakouského císaře
Ve funkci:
1859 – 1867
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceKarl Ludwig Grünne
NástupceAugust Bellegarde
Tajný rada
Ve funkci:
1859 – 22. června 1888
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komorník
Ve funkci:
1841 – 22. června 1888
PanovníkFrantišek Josef I.
Vojenská služba
Hodnost1850 generálmajor, 1857 polní podmaršál, 1867 polní zbrojmistr

Narození22. března 1815
Šoproň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. června 1888 (ve věku 73 let)
Gmunden
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníAltmünster
DětiViktor Folliot de Crenneville
Příbuzníšvagr: Julius von Falkenhayn (1829–1899)
Profesekomorník, voják a politik
Ocenění1860 Císařský rakouský řád Leopoldův,
1867 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1010)
CommonsFolliot de Crenneville
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Maria Jan hrabě Folliot de Crenneville-Poutet (Franz Maria Johann Graf Folliot de Crenneville-Poutet) (22. března 1815, Šoproň22. června 1888, Gmunden) byl rakouský generál francouzského původu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, zastával velitelské funkce v různých částech monarchie, uplatnil se také jako diplomat. V letech 1859–1867 byl generálním pobočníkem císaře Františka Josefa a nakonec v letech 1867–1884 zastával funkci císařského nejvyššího komořího. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a členem rakouské panské sněmovny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu Folliot de Crenneville

Pocházel ze staré francouzské rodiny, která od roku 1530 užívala hraběcí titul. Narodil se jako třetí syn Ludvíka Karla Folliota de Crenneville (1765–1840), který po Velké francouzské revoluce přesídlil do Rakouska a dosáhl hodnosti generála jezdectva. František absolvoval vídeňskou Tereziánskou akademii a poté krátce studoval na námořní akademii v Benátkách (1830–1831), ale v roce 1831 vstoupil do armády. Krátce nato byl povýšen na poručíka, v roce 1841 byl jmenován c. k. komořím. Během revolučních let 1848–1849 bojoval v Itálii již v hodnosti plukovníka a císařského pobočníka. V roce 1850 dosáhl hodnosti generálmajora a od roku 1853 byl velitelem v Livornu. V závěru krymské války byl pověřen zvláštní diplomatickou misí do Francie, kde měl u císaře Napoleona III. obhajovat rakouské zájmy (1855). Tehdy také z Paříže odvezl rodinné dokumenty, které se staly základem rodového archívu uloženého dnes ve Vídni. V roce 1857 byl povýšen na polního podmaršála a v letech 1857–1859 zastával funkci vrchního velitele v Kluži (Kolozsvár) v Sedmihradsku. V závěru neúspěšného tažení v Itálii v roce 1859 se vyznamenal obratným ústupem 5. armádního sboru. Namísto v nemilosti odvolaného hraběte Grünna byl jmenován císařovým generálním pobočníkem (1859–1867),[1] zároveň obdržel hodnost tajného rady (1859). Jako generální pobočník a ředitel císařovy vojenské kanceláře měl podíl na reformách v armádě, v roce 1867 dosáhl hodnosti c. k. polního zbrojmistra. V letech 1867–1884 byl nejvyšším komořím císařského dvora. V této funkci se zasloužil o uspořádání a katalogizaci habsburských uměleckých sbírek, sbírkový fond také obohatil četnými cestami po evropských zemích. V roce 1884 ze zdravotních důvodů na funkci rezignoval a odešel do soukromí. Poslední léta života strávil v Gmundenu, kde také zemřel. Jeho sídlem zde byla Villa Crenneville, známá v 19. století též pod názvem Bergschlössl, kterou koupil v roce 1867. Jeho hrob se nachází ve vesnici Altmünster poblíž Gmundenu.

V roce 1860 obdržel velkokříž Leopoldova řádu, později se stal i řádovým kancléřem. V roce 1867 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna a v roce 1875 doživotním členem rakouské panské sněmovny. Po úmrtí své matky Viktorie, rozené de Poutet (1789–1887) požádal o rozšíření rodového jména a od roku 1887 se svými potomky užíval příjmení Folliot de Crenneville-Poutet.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Hrob Franze Folliota de Crenneville v Altmünsteru

V roce 1844 se na zámku Dolná Krupá oženil s hraběnkou Hermínou Chotkovou (1815–1882), dámou Řádu hvězdového kříže, z uherské linie starobylého českého rodu Chotků.[2] Z jejich manželství se narodili tři synové, Viktor (1847–1920), Jindřich Otto (1855–1929) a František (1856–1935). Nejstarší Viktor působil v diplomacii, byl vyslancem v Maroku a generálním konzulem v Tunisu.

Františkovi starší bratři Karel (1811–1873) a Ludvík (1813–1876) sloužili také v rakouské armádě. Ludvík dosáhl hodnosti c. k. generála jezdectva a byl guvernérem v Sedmihradsku (1861–1867). Jejich švagr hrabě Julius von Falkenhayn (1829–1899) byl dlouholetým rakouským ministrem zemědělství. Franzovi švagři z rodu Chotků Otto (1816–1889) a Rudolf (1822–1903) vlastnili statky v Uhrách a Čechách a zasedali v uherské panské sněmovně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 27 ISBN 80-86781-08-9
  2. Rodokmen Chotků dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]