František Xaver Harlas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Xaver Harlas
František Xaver Harlas
František Xaver Harlas
Narození 8. února 1865
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 22. srpna 1947 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Harlas (8. února 1865 Praha[1]22. srpna 1947 Praha) byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy.

Život[editovat | editovat zdroj]

F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze (1885) a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě (Alwin Schultz, O. Hostinský). Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole (F. Ženíšek, J. Schikaneder) a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy.

Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin (Hlas národa, Politik, Rozhledy, Osvěta, Union, Světozor, Zvon, Dílo, Český svět, Máj). Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu (1918–1923). Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného (1899–1909).[2]

Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako malíř se věnoval krajinářství.

Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou[3].

Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii.

V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou.

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Kunstbestreibungen Kaisers Maxmilian I. und seiner Zeit, Praha 1894, rigorózní práce
  • Doba a umění, Praha 1901
  • Z pokladů pražských, Praha 1901
  • Jak vzniká obraz, Praha 1906
  • České umění. Malířství, Praha 1908
  • České umění. Sochařství a stavitelství, Praha 1911
  • Stará Praha. Nástin vývoje města a průvodce sbírkami, Praha 1911
  • Jaroslav Čermák, Praha 1913, 1928
  • Jakub Obrovský, Praha 1914
  • Umění a domácnost, Praha 1915
  • Rudolf II., milovník umění a sběratel, Praha 1918
  • Krásy republiky Československé, Praha 1919–1923 (s K. V. Herainem)
  • Lanna, přítel umění, in: T. Žákavec, Lanna. Příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu, Praha 1936, s. 313-337


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. Anděla Horová, in: L. Slavíček (ed.), 2016, s. 382
  3. Kapitoly z českého dějepisu umění/1, ed. Chadraba R a kol., Odeon, Praha, 1986

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 382, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Benešová M, Česká architektura v proměnách dvou století 1780–1980, 480 s. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984
  • Chadraba R. a kol., Kapitoly z českého dějepisu umění/1. Odeon, Praha, 1986
  • Vlček T, Lukeš J, Praha 1900, Studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890–1914, 317 s. Panorama, Praha, 1986
  • Jiřík, F X, O životě a působení dr. F. X. Harlase, Ročenka kruhu pro pěstování umění 1926, s. 8-10
  • Ottův slovník naučný 28, 1909, s. 539

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]