František Stárek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bc. František „Čuňas“ Stárek
Jiná jména Čuňas
Narození 1. prosince 1952 (66 let)
Plzeň
Československo Československo
Alma mater Masarykova univerzita
Povolání spisovatel
Zaměstnavatel ÚSTR
Děti Jakub Stárek (politik)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S Jaroslavem Hutkou na vystoupení na Václavském náměstí v Praze v srpnu 2016

František „Čuňas“ Stárek (* 1. prosince 1952 Plzeň) je český publicista a historický badatel, bývalý šéfredaktor časopisu Vokno, disident, vězeň totality odsouzený na 5 let odnětí svobody; po roce 1989 zaměstnanec Bezpečnostní informační služby (BIS) a politik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodina a mládí[editovat | editovat zdroj]

Pochází ze sedlácké rodiny z Libchav u Ústí nad Orlicí, jejich statek byl komunisty v roce 1952 znárodněn a rodina vystěhována. Otec Jaroslav byl vězněn v 50. letech, v roce 1960 zemřel na infarkt, jeho bratr Jaroslav byl vězněn za 2. světové války gestapem a podruhé na začátku normalizace.

František Stárek se narodil v Plzni v roce 1952. Vyrůstal v Konstantinových Lázních ve vysídleném pohraničí, od dvou let do maturity v Teplicích. Roku 1968 byl přijat na Střední průmyslovou školu hornickou v Duchcově, kde se zapojil do tehdejšího studentského hnutí – Unie středoškoláků a učňů. Po jejím rozpuštění (podzim 1969) začal mít problémy spojené s délkou svých vlasů, což byl jeden z důvodů, proč po maturitě (1973) nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole.[1]

Má dceru Alžbětu a syna Jakuba.

Underground[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 Stárek začal pracovat v Praze, kde již měl řadu přátel v okruhu tehdy se formujícího českého undergroundu, kde byl znám pod přezdívkou Čuňas. Podílel se na organizování hudebních produkcí a přednášek a na šíření samizdatové literatury. Ve známém případu s The Plastic People of the Universe byl souzen v Plzni spolu s K. Havelkou a M. Skalickým pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, kterého se měli dopustit tím, že společně zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích. U okresního soudu byl odsouzen k 8 měsícům vězení, krajský soud trest změnil na podmíněný, ve skutečnosti strávil půl roku ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory.

Na začátku roku 1977 se věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojených s Chartou 77, kterou téhož roku také podepsal. V roce 1979 začal vydávat samizdatový časopis Vokno, za což byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma letům ochranného dohledu. Od roku 1979 se věnoval činnosti v Chartě 77 a spolupráci s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných.

Na konci 80. let navštěvoval spolu s Jáchymem Topolem, Petruškou Šustrovou, Janem Macháčkem a dalšími podzemní univerzitu zaměřenou na českou literaturu.[2] V únoru 1989 byl znovu zatčen jako šéfredaktor časopisu Vokno a společně s manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen v jednom z posledních politických procesů v Československu ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování. Trest si odpykával v Horním Slavkově.

V hnutí českého undergroundu je nadále aktivní, spolu s Miroslavem Skalákem Skalickým[3] pořádá festival undergroundové hudby a příbuzného umění Magorovo Vydří v Meziříčku u Třebíče.

Je spoluautorem (spolu s Jiřím Kostúrem[4]) knihy Baráky[5], která popisuje zvláštní fenomén komun tzv. neorganizované mládeže v období komunistické totality.

Spolupracoval na dokumentárním cyklu Fenomén Underground[6][7], který uvedla Česká televize.

Po sametové revoluci[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. listopadu 1989 byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Po propuštění se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra. Od dubna 1990 do května 2007 pracoval v Bezpečnostní informační službě. V roce 1996 získal bakalářský titul na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů.[8] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ODS v obvodu č. 25 – Praha 6.[9] Se ziskem 13,71 % hlasů skončil na 3. místě, za Jiřím Růžičkou a Václavem Bělohradským. Do druhého kola nepostoupil.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Osudy Františka Stárka, disidenta, chartisty a vydavatele samizdatového Vokna. Příběhy 20. století. In: Český rozhlas: Radiožurnál [online]. 16. 7. 2011 21:00. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2389085
  2. NERADOVÁ, Květa; STÁREK, František a DENČEVOVÁ, Ivana. In: Český rozhlas 6: Hovory o hledání [online]. 23. 8. 2012 19:30. Dostupné z: http://media.rozhlas.cz/_audio/2704386.mp3 Undergroundová univerzita
  3. Skalák. In: Guerilla Records [online]. Duben 1999. Dostupné z: http://www.guerilla.cz/?s=rozhovory&id=17
  4. NOVOTNÁ, Marie. Jiří Kostúr (1942). In: Pameť národa [online]. 7. 5. 2014. Dostupné z: http://www.pametnaroda.cz/story/kostur-jiri-1942-2610]
  5. STÁREK, František; KOSTÚR, Jiří. Baráky: souostroví svobody [online]. Praha: Pulchra, 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-87377-19-2. 
  6. Fenomén underground. In: Česká televize [online]. ©1996–2018. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10419676635-fenomen-underground/
  7. Fenomén underground. In: ČSFD.cz [online]. ©2001–2018. Dostupné z: https://www.csfd.cz/film/385064-fenomen-underground/prehled/
  8. Bc. František Stárek (*1952). In: Ústav pro studium totalitních režimů [online]. [2016]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/frantisek-starek
  9. Za ODS bude v Praze kandidovat do Senátu disident Stárek. Pražský deník.cz [online]. 2016-05-25 [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. 
  10. Výsledky voleb v obvodě Praha 6 [online]. iDNES.cz, 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DENČEVOVÁ, Ivana; STÁREK, František a STEHLÍK, Michal. Tváře undergroundu. Praha: Radioservis, 2012. 238 s. + 1 CD. ISBN 978-80-87530-17-7.
  • KUDRNA, Ladislav a STÁREK Čuňas, František. "Kapela": pozadí akce, která stvořila Chartu 77. Praha: Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2757-3.
  • STÁREK, František a CINGROŠ, Marian. Legendy o Magorovi. [I.] Praha: Pulchra, 2015. 116 s. ISBN 978-80-87377-94-9. [Komiks]. Bibliografie.
  • STÁREK, František a KOSTÚR, Jiří. Baráky: souostroví svobody. Praha: Pulchra, 2010. 635 s. ISBN 978-80-87377-19-2. Testis, sv. 5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]