František Stárek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bc. František „Čuňas“ Stárek
Narození 1. prosince 1952 (64 let)
Plzeň
Československo Československo
Alma mater Masarykova univerzita
Povolání spisovatel
Zaměstnavatel ÚSTR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František „Čuňas“ Stárek (* 1. prosince 1952 Plzeň) je český publicista, bývalý šéfredaktor časopisu Vokno, disident, vězeň totality odsouzený na 5 let odnětí svobody, bývalý zaměstnanec Bezpečnostní informační služby (BIS) a politik. V roce 2016 kandidoval v senátních volbách za Občanskou demokratickou stranu v obvodu č. 25 – Praha 6.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina a mládí[editovat | editovat zdroj]

Pochází ze sedlácké rodiny z Libchav u Ústí nad Orlicí, jejich statek byl komunisty v roce 1952 znárodněn a rodina vystěhována. Otec Jaroslav byl vězněn v 50. letech, v roce 1960 zemřel na infarkt, jeho bratr Jaroslav byl vězněn za 2. světové války gestapem a podruhé na začátku normalizace.

František Stárek se narodil v Plzni v roce 1952. Vyrůstal v Konstantinových Lázních ve vysídleném pohraničí, od dvou let do maturity v Teplicích. Roku 1968 byl přijat na Střední průmyslovou školu hornickou v Duchcově, kde se zapojil do tehdejšího studentského hnutí – Unie středoškoláků a učňů. Po jejím rozpuštění (podzim 1969) začal mít problémy spojené s délkou svých vlasů, což byl jeden z důvodů, proč po maturitě (1973) nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole.[1]

Underground[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 Stárek začal pracovat v Praze, kde již měl řadu přátel v okruhu tehdy se formujícího českého undergroundu, kde byl znám pod přezdívkou Čuňas. Podílel se na organizování hudebních produkcí a přednášek a na šíření samizdatové literatury. Ve známém případu s The Plastic People of the Universe byl souzen v Plzni spolu s K. Havelkou a M. Skalickým pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, kterého se měli dopustit tím, že společně zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích. U okresního soudu byl odsouzen k 8 měsícům vězení, krajský soud trest změnil na podmíněný, ve skutečnosti strávil půl roku ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory.

Na začátku roku 1977 se věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojených s Chartou 77, kterou téhož roku také podepsal. V roce 1979 začal vydávat samizdatový časopis Vokno, za což byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma letům ochranného dohledu. Od roku 1979 se věnoval činnosti v Chartě 77 a spolupráci s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných.

Na konci 80. let navštěvoval spolu s např. Topolem, Šustrovou, Macháčkem podzemní univerzitu zaměřenou na českou literaturu.[2] V únoru 1989 byl znovu zatčen jako šéfredaktor časopisu Vokno a společně s manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen v jednom z posledních politických procesů v Československu ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování. Trest si odpykával v Horním Slavkově.

V hnutí českého undergroundu je nadále aktivní, spolu s Miroslavem Skalákem Skalickým pořádá hudebně kulturní festival undergroundové hudby a příbuzného umění Magorovo Vydří v Meziříčku u Třebíče.

Je spoluautorem (spolu s Jiřím Kostúrem) knihy Baráky, která popisuje zvláštní fenomén komun tzv. neorganizované mládeže v období komunistické totality.

Spolupracoval na dokumentárním cyklu Fenomén Underground, který uvedla Česká televize.

Po sametové revoluci[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. listopadu 1989 byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Po propuštění se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra. Od dubna 1990 do května 2007 pracoval v Bezpečnostní informační službě. V roce 1996 získal bakalářský titul na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů.[3] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ODS v obvodu č. 25 – Praha 6.[4] Se ziskem 13,71 % hlasů skončil na 3. místě a do druhého kola nepostoupil.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Stárek - Příběhy 20. století
  2. Ivana Denčevová, Květa Neradová, František Stárek: Undergroundová univerzita, 23.8.2012 19:30, ČRo 6.
  3. http://www.ustrcr.cz/cs/frantisek-starek
  4. Za ODS bude v Praze kandidovat do Senátu disident Stárek. Pražský deník.cz [online]. 2016-05-25 [cit. 2016-05-30]. Dostupné online.  
  5. Výsledky voleb v obvodě Praha 6 [online]. iDNES.cz, 2016, [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]