František Stárek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bc. František „Čuňas“ Stárek
Jiná jména Čuňas
Narození 1. prosince 1952 (65 let)
Plzeň
Československo Československo
Alma mater Masarykova univerzita
Povolání spisovatel
Zaměstnavatel ÚSTR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S Jaroslavem Hutkou na vystoupení na Václavském náměstí v Praze v srpnu 2016

František „Čuňas“ Stárek (* 1. prosince 1952 Plzeň) je český publicista a historický badatel, bývalý šéfredaktor časopisu Vokno, disident, vězeň totality odsouzený na 5 let odnětí svobody; po roce 1989 zaměstnanec Bezpečnostní informační služby (BIS) a politik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodina a mládí[editovat | editovat zdroj]

Pochází ze sedlácké rodiny z Libchav u Ústí nad Orlicí, jejich statek byl komunisty v roce 1952 znárodněn a rodina vystěhována. Otec Jaroslav byl vězněn v 50. letech, v roce 1960 zemřel na infarkt, jeho bratr Jaroslav byl vězněn za 2. světové války gestapem a podruhé na začátku normalizace.

František Stárek se narodil v Plzni v roce 1952. Vyrůstal v Konstantinových Lázních ve vysídleném pohraničí, od dvou let do maturity v Teplicích. Roku 1968 byl přijat na Střední průmyslovou školu hornickou v Duchcově, kde se zapojil do tehdejšího studentského hnutí – Unie středoškoláků a učňů. Po jejím rozpuštění (podzim 1969) začal mít problémy spojené s délkou svých vlasů, což byl jeden z důvodů, proč po maturitě (1973) nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole.[1]

Má dceru Alžbětu a syna Jakuba.

Underground[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 Stárek začal pracovat v Praze, kde již měl řadu přátel v okruhu tehdy se formujícího českého undergroundu, kde byl znám pod přezdívkou Čuňas. Podílel se na organizování hudebních produkcí a přednášek a na šíření samizdatové literatury. Ve známém případu s The Plastic People of the Universe byl souzen v Plzni spolu s K. Havelkou a M. Skalickým pro trestný čin výtržnictví v organizované skupině, kterého se měli dopustit tím, že společně zorganizovali a uskutečnili přednášku Ivana Jirouse a koncert Svatopluka Karáska a Karla Soukupa v Přešticích. U okresního soudu byl odsouzen k 8 měsícům vězení, krajský soud trest změnil na podmíněný, ve skutečnosti strávil půl roku ve vazbě ve věznici Plzeň-Bory.

Na začátku roku 1977 se věnoval organizačním a distribučním aktivitám spojených s Chartou 77, kterou téhož roku také podepsal. V roce 1979 začal vydávat samizdatový časopis Vokno, za což byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma letům ochranného dohledu. Od roku 1979 se věnoval činnosti v Chartě 77 a spolupráci s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných.

Na konci 80. let navštěvoval spolu s Jáchymem Topolem, Petruškou Šustrovou, Janem Macháčkem a dalšími podzemní univerzitu zaměřenou na českou literaturu.[2] V únoru 1989 byl znovu zatčen jako šéfredaktor časopisu Vokno a společně s manželkou Ivou Vojtkovou odsouzen v jednom z posledních politických procesů v Československu ke dvěma a půl roku odnětí svobody a dvěma rokům ochranného dohledu za pobuřování. Trest si odpykával v Horním Slavkově.

V hnutí českého undergroundu je nadále aktivní, spolu s Miroslavem Skalákem Skalickým[3] pořádá festival undergroundové hudby a příbuzného umění Magorovo Vydří v Meziříčku u Třebíče.

Je spoluautorem (spolu s Jiřím Kostúrem[4]) knihy Baráky[5], která popisuje zvláštní fenomén komun tzv. neorganizované mládeže v období komunistické totality.

Spolupracoval na dokumentárním cyklu Fenomén Underground[6][7], který uvedla Česká televize.

Po sametové revoluci[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. listopadu 1989 byl propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Po propuštění se aktivně podílel na ustavování Občanského fóra. Od dubna 1990 do května 2007 pracoval v Bezpečnostní informační službě. V roce 1996 získal bakalářský titul na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů.[8] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ODS v obvodu č. 25 – Praha 6.[9] Se ziskem 13,71 % hlasů skončil na 3. místě, za Jiřím Růžičkou a Václavem Bělohradským. Do druhého kola nepostoupil.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Osudy Františka Stárka, disidenta, chartisty a vydavatele samizdatového Vokna. Příběhy 20. století. In: Český rozhlas: Radiožurnál [online]. 16. 7. 2011 21:00. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2389085
  2. NERADOVÁ, Květa; STÁREK, František a DENČEVOVÁ, Ivana. In: Český rozhlas 6: Hovory o hledání [online]. 23. 8. 2012 19:30. Dostupné z: http://media.rozhlas.cz/_audio/2704386.mp3 Undergroundová univerzita
  3. Skalák. In: Guerilla Records [online]. Duben 1999. Dostupné z: http://www.guerilla.cz/?s=rozhovory&id=17
  4. NOVOTNÁ, Marie. Jiří Kostúr (1942). In: Pameť národa [online]. 7. 5. 2014. Dostupné z: http://www.pametnaroda.cz/story/kostur-jiri-1942-2610]
  5. STÁREK, František; KOSTÚR, Jiří. Baráky: souostroví svobody [online]. Praha: Pulchra, 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-87377-19-2. 
  6. Fenomén underground. In: Česká televize [online]. ©1996–2018. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10419676635-fenomen-underground/
  7. Fenomén underground. In: ČSFD.cz [online]. ©2001–2018. Dostupné z: https://www.csfd.cz/film/385064-fenomen-underground/prehled/
  8. Bc. František Stárek (*1952). In: Ústav pro studium totalitních režimů [online]. [2016]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/frantisek-starek
  9. Za ODS bude v Praze kandidovat do Senátu disident Stárek. Pražský deník.cz [online]. 2016-05-25 [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. 
  10. Výsledky voleb v obvodě Praha 6 [online]. iDNES.cz, 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DENČEVOVÁ, Ivana; STÁREK, František a STEHLÍK, Michal. Tváře undergroundu. Praha: Radioservis, 2012. 238 s. + 1 CD. ISBN 978-80-87530-17-7.
  • KUDRNA, Ladislav a STÁREK Čuňas, František. "Kapela": pozadí akce, která stvořila Chartu 77. Praha: Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2757-3.
  • STÁREK, František a CINGROŠ, Marian. Legendy o Magorovi. [I.] Praha: Pulchra, 2015. 116 s. ISBN 978-80-87377-94-9. [Komiks]. Bibliografie.
  • STÁREK, František a KOSTÚR, Jiří. Baráky: souostroví svobody. Praha: Pulchra, 2010. 635 s. ISBN 978-80-87377-19-2. Testis, sv. 5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]