František Pácal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
František Pácal
Základní informace
Narození 1865
Litomyšl
Úmrtí 1938 (ve věku 72–73 let)
Praha
Povolání zpěvák a operní pěvec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Pácal, též známý jako Franz Pácal (4. prosince 1865[pozn 1] Litomyšl – 19. října 1938 Praha) byl český operní pěvec s hlasem v tenorovém oboru. Je interpretem prvních českojazyčných nahrávek na gramofonových deskách z roku 1900.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem sládka, ale když se projevily jeho hudební vlohy, dali ho rodiče na hudební studia. Začal navštěvovat Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na housle. Po čtyřech letech ale musel studia ukončit, aby se uživil, a stal se tedy členem plukovní kapely.

Nakonec se ale rozhodl vydat na jevištní dráhu. V letech 1887 až 1892 působil v orchestru Národního divadla jako houslista. Prošel výukou u několika učitelů zpěvu, např. u Josefa Lva a později u Gustava Waltera a již tehdy nastudoval větší pěvecké role v Národním divadle, např. Jeníka nebo Turiddua.[1]

Následně odešel do Německa a zpíval ve sborech divadel v Kolíně nad Rýnem a Brémách, kde plnil také menší sólové povinnosti, což platilo i o jeho angažmá ve Štýrském Hradci v letech 1894 až 1895.

V roce 1895 nastoupil do Dvorní opery ve Vídni, kde konečně prorazil. V představení Viléma Tella zpíval drobnou roli rybáře Ruodiho. Jeho výstup začíná za scénou. Pácal zaujal svým zdánlivě neznámým hlasem, a když se tento stále ještě sborista objevil konečně na scéně, dostal se definitivně do povědomí diváků.

Od té doby dostával již větší role, a to až do roku 1905, kdy Vídeň opustil. Znovu se vrátil do Národního divadla, kde po několika pohostinských vystoupeních získal stálé angažmá, v němž poprvé vystoupil jako Dalibor.[2] Zůstal pak členem Národního divadla do roku 1909, kdy navzdory platné smlouvě soubor opustil. Divadlo u soudu požadovalo dodržení smlouvy,[3] v prosinci 1911 se domohlo odškodnění ve výši 14 tisíc korun.[4]

Dále působil v Rize a v letech 1911 až 1913 v Poznani. V roce 1912 byl ředitelem kabaretu U Labutě a hostoval v Divadle na Vinohradech.[1]

Měl silný a dobře školený hlas, za kterým ale zaostávalo jeho šablonovité herectví.[5][6]

Jeho uměleckou dráhu přerušila první světová válka. Během ní byl vedoucím obilního úřadu v Praze a po válce působil jako úředník v Prešově.[1]

Na Slovensko se dostal v roce 1919, kdy narukoval jako dobrovolník do sokolských pluků, které bojovaly proti vojskům maďarských komunistů v maďarsko-československé válce. V srpnu 1919 se účastnil dobytí Petržalky.[7]

Konec života strávil v Nepomuku, zemřel 19. října 1938 v pražské Všeobecné nemocnici.[8] Pohřben byl na vinohradském hřbitově.

Repertoár[editovat | editovat zdroj]

Nastudoval množství rolí z českého i světového repertoáru. Zpíval například Dalibora, Jeníka v Prodané nevěstě, Otella, Turiddua v Sedláku kavalírovi, Lohengrina, Vaska de Gamu v Afričance nebo Fausta.[5]

Byl prvním českým interpretem, který nahrával na nově vynalezené gramofonové desky. Jeho první nahrávky pocházejí již z roku 1900 a zaznamenané jsou na nosiče samotného vynálezce gramofonu Emile Berlinera.[9]

Na gramofonových nahrávek ze začátku 20. století je zaznamenáno několik málo jeho výstupů, např. v Hubičce nebo Prodané nevěstě,[10][11] a také při zpěvu národních písní. Nahrávka písně Kdo by tě Mařenko nemiloval? nově vyšla v antologii The First Opera Recordings 1895-1902 – A Survey hudebního vydavatelství Symposium.[12]

Byl mimo jiné interpretem jedné z prvních nahrávek písně Kde domov můj, pozdější české hymny, a to již v roce 1901.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Pácal na německé Wikipedii.

  1. a b c František Pácal [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné online. 
  2. Dalibor. 12. ledna 1906, roč. XXVIII, čís. 2, s. 15. 
  3. Národní divadlo žaluje Fr. Pácala na dodržení smlouvy. Národní listy. 1910-06-16, s. 3. 
  4. Spor společnosti Národního divadla s p. Františkem Pácalem. Národní listy. 1911-12-15, s. 5. 
  5. a b PEKÁREK, Michal. František Pácal. Slavní pěvci PD a ND v Praze [online]. [cit. 2017-03-02]. Dostupné online. 
  6. Dalibor. 30. března 1906, roč. XXVIII, čís. 16, s. 125. 
  7. František Pácal jako dobrovolník r. 1919 na Slovensku. Národní listy. 1938-10-21, s. 3. 
  8. Tenorista Fr. Pácal. Národní listy. 1938-10-18, s. 2. 
  9. GÖSSEL, Gabriel; ŠÍR, Filip. Gramatika etiket gramofonových desek. Praha: Národní muzeum, 2016. ISBN 978-80-7036-517-5. S. 33. 
  10. Franz Pácal (Tenor) (Litomyšl 1865 - Nepomuk, Pilsen 1938). Forgotten Opera Singers (blog) [online]. 2014-06-24 [cit. 2017-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Frantisek Pácal: G&T, 1902. satyr78opera.blogspot.cz [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  12. The First Opera Recordings (1895-1902) - Symposium: SYMPCD1318 [online]. Presto Classical [cit. 2017-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Státní hymna České republiky v proměnách doby [PDF]. Vláda České republiky [cit. 2017-03-03]. Kapitola Selektivní výčet historických zvukových záznamů, s. 167. Dostupné online. 

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle např. katalogu autorit Národní knihovny. Někdy je ale uváděno též datum narození 24. prosince 1865 (např. ÖBL) nebo 24. prosince 1866 (např. Eisenbergův biografický slovník)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HARTEN, Ch.; HARTEN, U. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Svazek 7. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1978. ISBN 3-7001-0187-2. Kapitola Pácal Franz, s. 278, 279. (německy) 
  • EISENBERG, Ludwig Julius. Ludwig Eisenberg's grosses biographisches Lexikon der deutschen Buhne im 19. Jahrhundert. Leipzig: P. List, 1903. 1214 s. Dostupné online. Kapitola Pácal Franz, s. 743. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]