František Novotný (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Novotný

František Novotný na autogramiádě Plachty v Ohni, 31.3.2009, Praha
Narození 15. března 1944 (73 let)
Povolání spisovatel, elektroinženýr u sálového počítače
Vzdělání elektrotechnická fakulta VUT Brno, obor technická kybernetika
Žánr science fiction
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Novotný (* 15. března 1944 v Brně) je spisovatel sci-fi literatury, počítačový technik, plastikový modelář a jachtař.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Ve svém rodném městě získal středoškolské vzdělání na dnešním gymnáziu Na Vídeňce a v roce 1968 vystudoval obor technická kybernetika na elektrotechnické fakultě VUT v Brně. Poté nastoupil jako technik komplexních zkoušek do národního podniku Chemont Brno a mezi jeho štace patřil i blok A1 jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích. Při prověrkách technicko-hospodářských pracovníků v roce 1970 nesouhlasil s okupací Československa Sovětskou armádou a byl na jaře 1971 vyhozen. Po několika měsících bez práce získal zaměstnání u Kancelářských strojů Brno, ale pouze na detašovaném pracovišti v Adamovských strojírnách,[1] kam 24 let dojížděl. Od řadového technika sálového počítače ZPA 600 se vypracoval až na vedoucího střediska technické péče a z tohoto místa v roce 1994 odešel na volnou nohu. Napůl se živil psaním, napůl jako profesionální kapitán námořních plachetnic.[2] Napřed pracoval na katamaranu vydavatele Annonce Josefa Kudláčka, poté až do roku 2000 na dvoustěžňové jachtě Freelord patřící česko-japonské rodině. Spolupracoval také s agenturou Moravyacht, pro niž v roce 1994 a 1997 přepravil jachtu z Floridy, poprvé do Gibraltaru a po druhé na Sardinii. V roce 1996 se Freelord pod jeho vedením a s posádkou studentů stal vítězem Jachetního rallye východního Středomoří (E.M.Y.R.) pořádaného Tureckem, Izraelem a Egyptem jako pokus zlepšit vzájemné vztahy. Trasa vedla z Istanbulu přes Kypr a Izrael do Egypta s cílem v Ismailii uprostřed Suezského průplavu. Odtud jachta pokračovala do Hurghady, kde František Novotný strávil s lodí potápěčskou sezónu. K této práci František využil své jachtařské zkušenosti. Jako syn jednoho ze zakladatelů brněnského Jachtklubu vyrostl prakticky na Brněnské přehradě. Řídit plachetnici se naučil v osmi letech, od patnácti pak začal závodit ve třídě Pirát, v níž v roce 1965 získal mistrovský titul. Poté si ho však přitáhlo moře a v roce 1971 se v rámci dohody ČSTV s polským Jachtařským svazem dostal na palubu polského škuneru Zew Morza. Tím začala jeho kariéra námořního jachtaře, během níž vykonal na malých, amatérsky postavených námořních plachetnicích ještě před rokem 1989 plavby v Dánských úžinách, dvakrát do Oslo a na Černém a Egejském moři a na Jadranu. Po roce 2000 se však František Novotný rozhodl soustředit se jen na psaní, ale dostal se také k překládání militarií a námořních encyklopedií. Od roku 2007 mu do rozpočtu přispívá penze a na moře vyplouvá jen pro vlastní potěšení s přáteli a po stopách svých oblíbených autorů a jejich hrdinů.[3]

Československý fandom[editovat | editovat zdroj]

S Ondřejem Neffem na Parconu 2011 v Chotěboři

Do fandomu se zapojil v roce 1983. Byl spoluzakladatelem SF klubů Nyx, Nonparcorán klubu, pomáhal na Draconech a zúčastňuje se pravidelně Parconů, jako účastník i jako autor populárních přednášek.

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

František Novotný patří ke spisovatelům sci-fi z okruhu kolem Ceny Karla Čapka.[4] Poprvé se do této literární soutěže pořádané čerstvě založeným Čs. fandomem přihlásil v roce 1983 s povídkou „Přednáška“. Byla napsána jednou větou a pojednávala o hnutí „Tří bradatých“, jimiž byli míněni Marx, Engels a Lenin. Vzhledem k obsahu nedostala povídka žádnou cenu, ale autor vešel do povědomí hodnotitelů a v roce 1985 získal za poému Legenda o Madoně z Vrakoviště hlavní cenu, svého prvního Mloka. Zaměření dalších povídek i větších prací zpočátku ovlivňovalo technické vzdělání autora, jeho dvorním tématem se stali roboti a jejich společenské uvědomování. Povídky a úvahy psal pro časopis Ikarie, do řady antologií, a do Interkomu.[5] Knižního debutu se dočkal v antologii Návrat na planetu Zemi (1985), kde vyšla povídka „Pojďme si hrát na hoňku“. V roce 1988 mu pak vyšla první samostatná knížka, sbírka povídek Nešťastné přistání, byť vnitřní cenzurou nakladatelství Čs. spisovatel o třetinu zkrácená. Na příval fantasy, který se v československých knihkupectvích objevil po roce 1989, zareagoval parodicky míněným románem tohoto žánru Dlouhý den Valhaly, který vydal pod pseudonymem Frank N. Skipper. Avšak téma ho pohltilo natolik, že se pustil do psaní dalších, již zcela vážně míněných dílů, takže během 15 let vznikl šestidílný románový cyklus Valhala, nejrozsáhlejší české dílo pojednávající o alternativním světě.[6] Poté si František Novotný na několik let odskočil k literatuře faktu a k beletrii se vrátil v roce 2011 románem Prsten od vévodkyně. Jedná se o bizarní příběh bývalého estébáka, kterého si do 19. století přitáhne magický prsten, jenž dostala Božena Němcová od vévodkyně Zaháňské. Tento román zahájil edici Kroniky karmínových kamenů věnovanou příběhům z českých dějin, v nichž však nesmí chybět kousek magie.[7] V létě 2012 pak František Novotný dopsal zatím svůj poslední román s názvem Křižník Thor. Jedná se o napůl korzárský příběh, napůl polit-fiction z nedaleké budoucnosti.[8]

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo další (1984)
  • Legenda o Madoně z Vrakoviště (1985), za ni získal Cenu Karla Čapka
  • Pojďme si hrát na hoňku (Návrat na planetu Zemi 1985)
  • Pan René nosí šaty (Kočas 1986)
  • Příšpulek do různého (Kočas 1986)
  • Dítě dr. Jedelského (Skandál v Divadle snů 1988)
  • Královna Šumavy (Lovci zlatých mloků 1988)
  • A čím jste vy? (Nešťastné přistání 1988)
  • Jméno pro planetu (Nešťastné přistání 1988)
  • Človíčku, chci tě ještě slyšet se smát (Nešťastné přistání 1988)
  • Koně se také střílejí (Nešťastné přistání 1988)
  • Venuše kallipygos (Nešťastné přistání 1988)
  • Jsem hodný, tichý chlapec (Nešťastné přistání 1988)
  • Nešťastné přistání (Nešťastné přistání 1988)
  • Bradburyho stín (Černá skříňka: Kočas 1989)
  • Jak jsme si pořídili auto aneb Slohová práce z alternativního světa (Černá skříňka: Kočas 1989)
  • Hvězdné hry (Lovci černých mloků III 1990)
  • Krajina dětství (Lety zakázanou rychlostí 1990)
  • Opus dei (Vesmírní diplomaté 1990)
  • Sonda do myslí předků (Kočas 1990)
  • Modlitba ateisty (Bradburyho stín 1991)
  • Světadárce (Bradburyho stín 1991)
  • Záhada linky Paradise (Bradburyho stín 1991)
  • Oni si musí vymyslet vždy něco zvláštního (Bradburyho stín 1991)
  • Ramax (Kočas 1991)
  • Růže v očích (Ramax 1992)
  • Andros (Ramax 1992)
  • Nejstarší vzpomínka (Let na Měsíc 1993)
  • Askerův objev (Ikarie 1994/07)
  • No Difference (Nemesis 1995/09)
  • Břitvoruký Jack (Nemesis 1995/12)
  • Tělesné předpoklady (Rigor Mortis 1998)
  • Skládanka (Ikarie 1998/11)
  • Knihovna a chrám (Je dobré být mrtvý 2000)

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • kniha povídek Nešťastné přistání (1988), zčásti cenzurováno
  • kniha povídek Bradburyho stín (1991)
  • kniha povídek Ramax (1992), další Cena Karla Čapka[1]
  • fantastický román Prsten od vévodkyně (2011) ze série Kroniky karmínových kamenů
  • román Křižník Thor (2012)

Šestidílný románový cyklus Valhala

  • Dlouhý den Valhaly: Meče a prsten
  • Dlouhý den Valhaly:Vetřelci (Meče a prsten a Vetřelci původně vydáno v r. 1994 pod pseudonymem jako jediná kniha s názvem Dlouhý den Valhaly)[9]
  • Další den Valhaly: Dopoledne
  • Další den Valhaly: Odpoledne
  • Konečný den Valhaly: Chlapec s mečem
  • Konečný den Valhaly: Mezi světy

všech 6 dílů vyšlo v roce 2014 v jediném svazku pod názvem Valhala

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

Ještě před trvalým přesídlením do Prahy v roce 1999 začal František Novotný spolupracovat s redakcí časopisu Yacht jako externí redaktor a tato spolupráce trvá stále.[10] Jeho příspěvky netvoří jen recenze a představování nových jachet, ale také články o údržbě a výstroji. K obsahu časopisu též přispěl zavedením několika rubrik; s již zesnulým Ing. Miroslavem Pešlem uveřejnili pod názvem Žízeň po moři sérii článků o průkopnických plavbách československých námořních jachtařů po druhé světové válce, dále František Novotný obohatil časopis Yacht o rubriku „Toulky námořní minulostí“ věnovanou historii jachtingu a mořeplavby a o sérii medailónků významných osobností a průkopníků československého jachtingu. Od roku 1999 do roku 2005 František Novotný přispíval do internetového deníku Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Pro své úvahy a eseje na všemožná témata, od politických přes kulturní až k technicko- a vojensko-historickým, dostal k dispozici vlastní rubriku, kterou nazval Mrožoviny.[11] Název byl reflexí na básničku „Mrož a tesař“ z knížky Alenka v říši divů, v níž Mrož říká:

Mluvme o jiných věcech
O botách, lodičkách a pečetním vosku
O lenoších a králech
A proč je moře tak horké
A zda mají prasata křídla.

Toto čtyřverší pak tvořilo moto rubriky, neboť přesně vystihovalo její rozsah a pestrost. Nakonec vyšlo v Mrožovinách na 400 statí, což by vydalo na hodně silnou knížku.

Neméně zajímavá byla spolupráce s Českou televizí. V letech 2006–2008 pracoval František Novotný jako externí moderátor a redaktor pro zpravodajský kanál ČT24, kde byl jedním ze čtyř moderátorů pořadu Historický magazín. K jeho práci nepatřilo jen pořad odmoderovat, obvykle se dvěma hosty ve studiu, ale také ve spolupráci s dramaturgem zvolit téma, napsat scénář, zúčastnit se natáčení v terénu, ať už to byly rozhovory s pamětníky či návštěvy památných míst, hradů, zámků, památníků a muzeí, a podílet se na zpracování předtáček ve střižně. Celkem František Novotný napsal a odmoderoval čtyřicet vydání Historického magazínu, jež se dají dohledat na internetu ve videoarchivu České televize.[12]

Po celou tu dobu František Novotný samozřejmě publikoval i ve scifistických časopisech, především v Magazínu Fantasy & Science Fiction[9], kde uveřejňoval rozsáhlé recenze a literární analýzy, hlavně románů Roberta Holdstocka, v poslední době pak publikoval v časopisu Pevnost[13], kde mu na jaře 2012 vyšel seriál „Magické základy Hitlerovy říše“ o okultních kořenech nacismu. František Novotný také několik let uveřejňoval minirecenze scifi knížek v Lidových novinách.

Literatura faktu[editovat | editovat zdroj]

Autogramiáda „Plachty v ohni“

Kromě sci-fi se František Novotný zabývá literaturou faktu.[4] V roce 2003 mu vyšla knížka „Veleobři oceánů“ věnovaná bitevním lodím a bitevním křižníkům 20. století Obsahuje nejen podrobné popisy konstrukcí, ale i osudy 19 největších válečných lodí námořních mocností minulého století. V roce 2009 následovala knížka „Plachty v ohni“ zaměřená na předchozí epochu válečných plachetnic. Zachycuje nejen vývoj konstrukce od vikinských lodic až po mohutné trojpalubníky s více než 100 děly, ale také vývoj námořní strategie a taktiky, především na bitvách mezi Francouzi a Angličany v 18. století a za napoleonských válek. K literatuře faktu také patří jachtařská příručka „Za kormidlem nejen na Jadranu“, která vyšla v roce 2010 a rady začínajícím námořním jachtařům ilustruje vlastními autorovými zážitky. Z této oblasti František Novotný chystá k vydání ještě pozoruhodnější knihu o plavbách po stopách britského spisovatele Arthura Ransoma, tvůrce slavných Vlaštovek a Amazonek. Knížka „Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek aneb jachtařské expedice po stopách Arthura Ransoma a jeho literárních hrdinů“, obsahuje nejen popisy plaveb do míst, kde se Ransomovy romány odehrávají, ale také odkrývá tajemství, kdo autorovi posloužil jako předlohy pro jeho literární postavy a jak komplikované vztahy k nim měl.[14]

  • Veleobři oceánů (2003)
  • Plachty v ohni (2009)
  • Za kormidlem nejen na Jadranu (2010)

Překladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Své znalosti námořní tematiky a vlastní jachtařskou praxi František Novotný uplatnil při překladech námořních a vojenských encyklopedií a dalších knížek. Zredigoval a částečně přeložil třídílnou „Encyklopedii konfliktů 20. století“, poté se podílel na překladu encyklopedie „Lodě, 5000 let námořních dobrodružství“, samostatně pak přeložil encyklopedii „Námořní bitvy“ a hlavně Oxfordského průvodce o lodích a moři (The Oxford Companion to Ships and the Sea), který vyšel pod českým názvem „Velký slovník lodí a moře“ a je určen jako referenční pomůcka čtenářům námořní literatury. Též přeložil knihu „Hitlerovi Vikingové“ Jonathana Trigga o skandinávských dobrovolnících SS a brožury „Záliv Leyte 1944“ a „Iwodžima 1945“ z edice Velké bitvy historie. Své zkušenosti z plastikového modelářství pak uplatnil při překladech modelářských příruček „Modelování terénu“, „Modelujeme bojovou techniku“, „Jak na modely technikou Airbrush“ a „Jak na modely letadel“.

  • Encyklopedie konfliktů 20. století
  • Lodě, 5000 let námořních dobrodružství[15]
  • Námořní bitvy[16]
  • Velký slovník lodí a moře[17]
  • Hitlerovi Vikingové
  • Záliv Leyte 1944
  • Iwodžima 1945
  • Modelování terénu
  • Modelujeme bojovou techniku[18]
  • Jak na modely technikou Airbrush
  • Jak na modely letadel

Plastikové modelářství[editovat | editovat zdroj]

Ke koníčkům Františka Novotného patří mnoho let i plastikové modelářství.[19] Vzpomínky na své začátky a celoživotní koníček sepsal ve vyprávění Můj život s kity. Zde je krátký náhled:

K modelářství jsem inklinoval již od dětství. Vyrůstal jsem na brněnském jachtklubu, kde jsme se stejně starými vrstevníky vytvořili klukovskou partu. K naší oblíbené zábavě patřilo vyřezávání lodiček z borové kůry, pro niž jsme se vypravovali do okolních lesů. Vyráběli jsme „koráby“ ve stylu kliprů – s několika stěžni ze špejlí a patry papírových plachet napíchnutých nad sebou. Kýly jsme vystřihovali z konzervového plechu a opatřovali zátěží z rybářských olůvek. S lodičkami jsme pak pořádali závody mezi moly jachtklubu a ty jednoduché modely byly tak výkonné, že našim závodům přihlíželi i dospělí. Mimochodem, na těch kůrových lodičkách jsem se nejlépe naučil, jak plochou plachet vyvážit plachetnici vzhledem ke směru větru, což se mi pak hodilo v dospělém jachtařském životě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ivan Adamovič. Slovník českých SF autorů. Ikarie. listopad 1992, čís. 11, s. 51. ISSN 1210-6798.  
  2. Databáze Knih, životopis Františka Novotného
  3. Výprava po stopách Arthura Ransoma přes Severní Moře
  4. a b databázeknih.cz: seznam vydaných titulů
  5. Interkom, František Novotný
  6. Rozhovor s Františkem Novotným o cyklu Valhala na idnes.cz
  7. fantasyplanet.cz, František Novotný, Prsten od Vévodkyně
  8. Poutník, ediční plán: František Novotný, Křižník Thor
  9. a b Povídání o vzniku cyklu knih Valhaly pro Fantasy & Science Fiction
  10. Jeden z příspěvků do časopisu Yacht
  11. Mrožoviny
  12. František Novotný moderuje Historický Magazín na ČT24 26.12.2008
  13. Pevnost 2012/06 – František Novotný, Jeffrey Ford
  14. krasajachtingu.cz: Podpořte knihu Po stopách Arthura Ransomeho
  15. Lodě, 500 let…, Překlad: Novotný, František, Vereš, Pavel, Švec, Václav ISBN 80-242-1471-7, EAN: 9788024214719
  16. Námořní bitvy, Překlad: Novotný, František, ISBN 978-80-242-2682-8, EAN: 9788024226828
  17. Velký slovník LODÍ a MOŘE, překlad: František Novotný, ISBN 978-80-7387-197-0, EAN: 9788073871970
  18. Modelujeme bojovou techniku, překlad Novotný František, ISBN 978-80-251-2076-7, EAN: 9788025120767
  19. Ukázky modelů na serveru Militaria.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]