František Merta (politik)
| František Merta | |
|---|---|
| Senátor Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1929 – 1935 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSNS |
| Narození | 4. října1872 Dubicko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 25. března 1953 (ve věku 80 let) Brno  Československo |
| Profese | učitel, politik, redaktor, spisovatel, překladatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
František Merta (4. října 1872 Dubicko[1] – 25. března 1953 Brno)[2] byl moravský učitel, spisovatel, překladatel, meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou stranu národně socialistickou.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině hostinského Petra Merty (1840–1929) a Josefy rozené Stenclové (1844–1879). Měl sestru Emilii Chlebníčkovou (1874–1950). Po smrti matky měl, z druhého manželství svého otce s Annou Lidrmanovou, 12 sourozenců (3 bratry a 9 sester), z nichž se dospělosti dožili tři: Filomena Fritscherová (1883-1954), Anna Buriánková (1884–1956)[3] a Jan Merta (1891–1947). František Merta se oženil s Annou Žváčkovou (1879–1962), se kterou měl tři děti: Mojmíra (1899–1924), Oldřicha (1900–1946) a Jarmilu Kohoutkovou (1905–1992).
Absolvoval učitelský ústav v Příboru, působil v Zábřehu a Šumperku jako učitel a publicista. Byl členem Učitelské jednoty šumperko-zábřežské, Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě a Československé obce učitelské. Inicioval vznik Společenské knihtiskárny v Zábřehu. Publikoval studie v oboru pedagogiky, vydával revui Volná škola, redigoval časopis Komenský, Knihovnu Komenského, Knihovnu mravní výchovy a Osvětovou knihovnu. Používal pseudonymy Ilja Grevič, Z. A. Molxis, A. Melvart.[4] Překládal odbornou literaturu z němčiny, francouzštiny, angličtiny, polštiny a ruštiny.[5] Profesí byl učitelem, ředitelem školy a okresním školním inspektorem v Zábřehu[6].
V parlamentních volbách v roce 1929 získal za Československou stranu národně socialistickou (ČSNS) senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1935.[7]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Verše[editovat | editovat zdroj]
- Na poli válečném – 1914–1918 [konfiskováno až na dva sonety][4]
Spisy[editovat | editovat zdroj]
- Spiritismus – Olomouc: Pozor, 1912
- Mravní výchova laická a metody mravního vyučování – Zábřeh: Knihovna mravní výchovy (KMV), 1920
- Mravní výchova ve školách francouzských – Zábřeh: vlastním nákladem, 1920
- Učebné osnovy občanské nauky a výchovy pro školy obecné a občanské – Zábřeh: KMV, 1924
- Základní metody občanské nauky a výchovy – Zábřeh: KMV, 1924
- Historismus v občanské výchově – 1928
- Nacionalismus a pokrokovost – Brno: 1930
- Úl: cvičebnice čtení pro žáky prvního postupného ročníku obecných škol – obrázky kreslil Antonín Krátký. Praha: Československá grafická Unie (ČGU), 1935
- James Watt: 1736–1819 – jazykově přehlédl Augustin Doležal. Praha: ČGU, 1936
- Příručka k "Úlu": teoretický a metodický průvodce ke cvičebnici elementárního čtení Úlu – s Hynkem Kohoutkem [zeť?]. Praha: ČGU, 1938
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- Poměr vědy k umění a životu – Hugo Münsterberg. Praha: Josef Pelcl, 1903
- Suggesce – Félix Thomas. Zábřeh: Volná škola, 1906
- Úkol suggesce ve výchově – Félix Thomas. Zábřeh: Volná škola, 1907
- Církev a stát – L. N. Tolstoj. Zábřeh: Osvětová knihovna
- Věda a náboženství – dle francouzského spisu zpracoval a doklady ze slovanského bájesloví doplnil. Olomouc: Pozor, 1911[4]
- Biologie dítěte slabomyslného – Jean Demoor; přeložili Ladislav Fediuk a František Merta. Zábřeh: Družstvo knihtiskárny, 1913
- Problém mravní výchovy ve škole – Friedrich Jodl. Zábřeh: Joža Malý, 1919
- Katechismus mravní výchovy – Jacques le Peyre. Zábřeh: 1920[4]
- Škodlivost náboženské výchovy – Elen Key. Praha: Volné myšlenky československé, 1926
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online.
- ↑ Merta, František, 1872–1953 – Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online.
- ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-06-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 92–93.
- ↑ MERTA František 1872–1953 [online]. aleph.vkol.cz [cit. 2011-12-10]. Dostupné online.
- ↑ 33. schůze, připis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-10]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Sborník na počest šedesátin Františka Merty – uspořádal Jiří Václav Klíma. Zábřeh: 1932
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- MyHeritage: František Merta
- Obálky knih: František Merta
- František Merta v Národním shromáždění v roce 1930
